Yamato: Loď smrti

Dávám dvě hvězdičky kvůli hudbě, která k tomuto filmu vůbec nesedí. Kromě závěrečné scény, při které žádná hudba nehraje a scéna působí jakžtakž reálně a napínavě, je v celém filmu hudba jako z nějakého amerického velkofilmu a to ještě nepříliš zdařilého. Než hudba, která vyloženě ruší a kazí všechny dramatické scény i celkový dojem z tohoto snímku, by v mnoha scénách bylo lepší ticho. (18.11.2008)

Jsem fascinován bitevní lodí Yamato, její velikostí, silou, vybavením a oddaností námořníků. Na tehdejší dobu neměla konkurenci a i na dnešní poměry by to byl nelehký soupeř. Nicméně zrovna provedení tohoto japonského filmu mě moc nebere. Dokument, který jsem viděl nedávno byl lepší. Vyprávěl jen fakta a ne tu zbytečnou omáčku okolo... 45% (16.01.2013)

Ve svém jádru velice silný japonský vlastenecký epos a pocta hrdinům zároveň. Tentokrát přišla řada na ohromnou válečnou japonskou loď pod názvem Yamato. Od starších podobných snímků se nijak nevymyká. I zde je zvýrazněn japonský fanatismus vojáků položit život za svoji vlast, což je pro nás velice těžké s něčím takovým sympatizovat. Protiválečného tady doslova nic není, i když hlavně od ženských postav tu určité náznaky jsou. Mnohé scény se neúprosně perou v zájmu vlastenectví s patosem, což je velice na škodu. Snímek jako celek tento fakt velice striktně shazuje. Scénárista jakoby jen použil to, co se po něm chtělo, ale měl problémy vše v příběhu patřičně použít. 143 minut stopáže je velice bolestivá záležitost. Námět je sice jako filmová vzpomínka  vymyšlen dobře, ale střihačské nůžky byly asi ve střižně bohapustě ztraceny. Divák od válečného filmu očekává kromě smysluplného dějství hlavně válečné scény, ale pořádné a skutečně dechberoucí se lze dočkat až po hodině a čtyřiceti minut. Takže je to takřka pro diváky, kteří do té doby skutečně dějovou nudu vydrží, takřka jako odměna. Speciální efekty jsou vynikající a mnohé záběry dokáží i šokovat. Emoce a soucit s námořníky to však bohužel nevyvolá a to je u takového filmu ohromná chyba. Na filmu je znát vliv amerického snímku Jamese Camerona ´Titanic´, ale na rozdíl od něj si u lodě Yamato divák takřka přeje, aby už byl konečně potopen. Snímek by nemusel být tak špatný, jak na první pohled vypadá. Potenciálu má v sobě ukryto více než dost, ale to by musela být tvůrčí snaha je plně odkrýt a využít naplno. Takhle tato válečná podívaná akorát vypadá dosti nemotorně, neodborně a zbrkle. (12.05.2019)

Yamato zřejmě v srdcích Japonců zaujímá význačné místo. Snad jako poslední symbol jejich nepochybné válečné moci, která s potopením té přerostlé plovoucí baterie vzala zasvé. Ve sci-fi filmech bývá rekonstruována, vybavena paprskomety a kosmickými motory a vyráží vstříc mimozemským nepřátelům. Japonsko opět povstává... +++++ Yamato: loď smrti je ovšem prachobyčejná nostalgická vzpomínka na hrdinné vojáky, jejich kolektivního, nezlomného ducha, soudržnost, odhodlání, hrdost a hlasivky. Zkrátka vojáky i císařské poddané s vlastnostmi, které jim umožnily soužit sebe a znepřátelené národy o poznání déle ve zjevně prohrané válce. Film zoufale se snažící nalézt smysl v oběti tisíců lidí. Snad by v mysli Japonce utrpěla památka padlých, kdyby jejich boj označil za marný, zbytečný, bezdůvodný. Japonské mentalitě v tomto směru patrně nikdy neporozumím. Posedlost nalezením smyslu otravuje dialogy frázovitým, patetizujícím mudrováním, vzájemným, až hysterickým ujišťováním se, že stojí za to zemřit, pro Japonsko a budoucnost. Pravda, hovoří se i o nutnosti žít, ale je zjevné, že film nepředpokládá, že slušně žít by mohli i ti, kteří nejsou připraveni zemřít. +++++ Filmový štáb si sice dal práci se sestavením poměrně velkých kusů interiérů i exteriérů lodi, ale při jejím ničení je již nedokázal užít k ničemu lepčímu, než nabízejícímu se přeřvávání štěkajících protiletadlových kanónů, občasnému upadnutí, průletu letadla a stříkající krvi. Ve vší úctě k mrtvým, tenhle film je tak zbytečný jako jejich oběť a nepomáhá ani snaha nalézt linku k současnosti skrze dceru jednoho přeživšího. Naopak, ta všechno ještě zhoršuje. (09.09.2014)

Přesně takové filmy nemám rád, hodně keců a nic se neděje. Co se stane a jak to dopadne je jasné od začátku, také kvůli nesmyslné retrospektivě, kdy (překvapivě příliš mladá) nevlastní dcera námořníka z lodi Yamoto, kterou bezprostředně po válce ve věku "nad patnáct let jako jednu z jedenácti dětí adoptoval" se snaží dostat stovky kilometrů daleko od pobřeží na místo, kde se slavná bitevní loď před šedesáti leti potopila. Ženě přitom není asi enní ani čtyřicet let. Proč se chce na nebezpečné místo na moři dostat, jsem se také nedozvěděl. První půlhodinu jsem bojoval s chutí film vypnout. Pak se konečně po 46 minutách začalo bojovat. Takže jsem se koukal dál. Ale za pár minut bylo vše při starém. Nuda, nuda a spousta keců, nezajímavý děj a lichá snaha o romantické vyprávění ničeho. Navíc, jak už poslední dobou bývá bohužel velmi časté, ještě k tomu příšerný dabing. Nemůžu jinak, než poslat tenhle film k ledu. Hodnocení těch, co dali 5 hvězdiček, mi nějak nedochází. Asi jsme každý koukali na jiný film. Pryč jsou zřejmě časy brilantních věcí, jako Velký útěk, Tucet špinavců, Kam orli nelétají, Orel přistává a dalších a dalších. Točí se plytké srágory s příšernou stopáží (jedna z dalších věcí, proč jsem film nedokoukal). Nečekal jsem, že to řeknu, ale zlatej Pearl Harbor.. (22.01.2008)