Á, kessen kókútai
Obsahy(1)
Životní osudy viceadmirála Ónišiho, který stál u zrodu speciálních útočných jednotek kamikaze, zobrazuje tento rozmáchlý japonský velkofilm. Film ve více než třech hodinách mapuje všechny důležité okamžiky války v Tichomoří. Od boje o ostrov Leyte až po příchod prvních jednotek USA na japonské ostrovy. V popředí příběhu stojí „otec jednotek kamikaze“, jehož postava prochází dramatickým vývojem. Od počátečního váhání a pochyb, kdy byl Óniši k zapojení chlapců přesvědčován velením, přisla fáze, kdy jejich užití sám ospravedlňoval. Nakonec patřil paradoxně mezi ty, kteří trvali na pokračování ve válce i v době, kdy čelní japonští představitelé jednali už dávno o uzavření míru. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (5)
Osobnosti formující historii byly často na "špatné" straně věci a mělo by se i přesto o nich vědět..! ()
To je teda neskutocne zdlhavy film, ktory nemal konca. A to este k tomu zbytocne. Normalne sa to aj dalo skratit o polovicu. Dokonca uprostred filmu sa objavila prestavka, to je teda sila:) Siahodlhe dialogy ma ubijali a ked sa uz aj dostal priestor pre akciu, tak to bolo vacsinou znazornene v dokumentarnom prevedeni. Musim sa ale priznat, ze spomedzi inych japonskych filmov na temu kamikadze je tento z nich asi najlepsi. Troska mi aj pri konci filmu to prevedene harakiri prislo komicke, ked ten chlapik umieral mnohokrat:) ()
Filmový epos trvající přes tři hodiny vypráví o snaze zvítězit ve druhé světové válce z pohledu japonské armády, ve kterém má hlavní slovo generál Takijiro Onishi se svou odpovědnosti za válečnou taktiku kamikaze. Filmový příběh doplněný reálnými dobovými záběry spíše vypadá jako hraný dokument, pojednávající o zajímavostech válečných skutků, než o nějaký dobrodružně válečný koncept. Co se týče generála Onishiho, dozvíme například jaká byla jeho pozice ve válce, jak reagoval na aktuální dění, až po jeho sebevražedný skon po kapitulaci Japonska. Dozvíme se také, jak na kamikaze reagovala armáda, a to především ti, kterých se to týkalo a také co na to jejich rodiny. Dozvíme se tak myšlenky japonských vůdců, poznáme jistý vojenský fanatismus a emoční stránku beznaděje. Technická a scenáristická stránka snímku hodně připomíná podobné politické filmové počiny Sovětského svazu. Je tu spousta dlouhých dialogu nikam děj neposouvající a spíše budící doslova až vražednou nudu. Zkrátka a dobře, velmi často by nejraději spáchal harakiri samotný divák, aby se něčemu takovému vyhnul. Každopádně se tvůrci na tuto válku dívají z tragického hlediska právě s ohledem na vojáky, kteří letěli do boje pouze s cílem zemřít za svojí vlast. V rámci patřičných emocí samozřejmě také nechybí ani nějaká ta romance, aby tragičnosti bylo dokonáno na své intenzitě. Snímek je tedy poskládán především z konverzačních scén, z nichž mnohé by tu být ani nemusely. Lidově řečeno, jen se žvaní a nikam dát to nevede. Každopádně takovýchto filmů pojednávající válečné události z japonské strany zase není tolik k vidění, takže ke zhlédnutí takovýto snímek lze doporučit, jen je potřeba se patřičně obrnit. ()
Velmi, velmi zajímavý film. Pro mě, jakožto Evropana, je japonské pojetí cti a povinnosti velmi vzdálený pojem, který mi tento film veskrze přiblížil. O druhé světové válce jsem toho dost jak přečetl, tak viděl, ale pohled z "této" strany, mi chyběl a pomohl mi vidět Japonce z další perspektivy. K žánru: spíše by mi sedělo - psychologický film z 2. světové války, s prvky dokumentu. ()
Původně televizní minisérie, která je mnohdy vyprávěná jako hraný dokument. Také se bohužel snaží namluvit, že Japonci měli jen Zera a nic víc. Pár jedinců si tam furt sype popel na hlavu a tak film vytváří dojem, že za nasazení těchto jednotek mohl pár jednotlivců, ale když to chtěli zastavit bylo již pozdě. Film také vytváří dojem, že se mnoho Japonců pokoušelo válku ukončit, ale pro čest národa se jim to nepodařilo. No ono jinak, pokud by byl film dnes remástrován, doplněn počítačovými efekty a zbaven dokumentárních záběrů tak by měl stále co říct, takhle je už jen poplatný své době. ()