Ima, ai ni jukimasu

Každý by si přál, aby se jednou stal zázrak a jemu nesmírně blízký člověk, kterého tolik miloval a nestačil ho zahrnout takovým množstvím lásky, kolik si dle něho zasloužil, opět vstoupil do jeho života a dal mu tak možnost prožít další chvíle plné štěstí, něhy a říct mu předtím nevyřčené. Ach, to bylo čarokrásné a křehké... Nemám slov. Bulel jsem už od 23. minuty, kdy v ruinách v lese zaznělo ono úžasné slůvko o čtyřech znacích a popotahuju, maje oči zarudlé od slz, ještě teď. Dnes už pro mě není nic podstatné - jen se uvolnit a vstřebávat tento mohutný emocionální zážitek. Nádhera! Pro mě se Sekai no chűshin de, ai o sakebu romantický vrchol roku. "Můžu tě políbit?"... "Nechceš?"... "Ale ano!" :-)) "Ty blázínku!" :-))) (06.11.2006)

Keď poriadna romantika, tak z ázijskej filmovej tvorby, a tento japonský príbeh potvrdil, že tomuto žánru budú americké filmy len veľmi ťažko konkurovať. A zároveň som rád, že v jú-es-ej nemajú obdobie dažďov, pretože je tu aspoň menšia šanca na remake. Jemný, senzitívny a dojímavý príbeh, s ohromnou dávkou dokonale prepracovaných útokov na city diváka, po ktorom som sa aj ja úplne rozplynul. Najmä druhá polovica je neskutočná, záver možno trošku viac roztiahnutý, našiel som dve miesta, v ktorých mohol skončiť a mal by som z neho lepší dojem, ale ako celok bol naozaj takmer dokonalý, trojica hercov bola perfektne zosúladená, hudba dodávala filmu tú správnu atmosféru, scenár inteligentný, dojem impozantný. 85%. (13.09.2009)

Ani po několika měsících netuším, jak tento film okomentovat. I po té dlouhé době ve mě stále zůstává spousta emocí, které se probudí ve chvíli, kdy si na tento skvost vzpomenu. Slovy se snad ani nedá popsat a kdo má jen trochu romantickou duši, musí si na něj udělat tu chvilku času. Za úspěch považuji, když mi u filmu slzí oči. Zde jsem musel měnit kapesníky. Přitom si nedokáži vybavit, jestli to bylo smutkem, či radostí. Pravděpodobně jsem prohrál boj na všech frontách a s radostí podlehl. (30.04.2008)

Priznám sa, úvodné minúty ma moc nepresvedčili, no zakrátko ma tento romantický príbeh s netradičným fantasy motívom celého pohltil. Japonci skrátka vedia ako zaujať diváka, hlavne po obsahovej stránke, myšlienkou i pointou. Aké by to bolo keby sme dostali možnosť ešte raz a naposledy rozlúčiť sa s našim milovaným? Možno sa to niekomu bude zdať príliš sentimentálne a silené, hlavne ku koncu, ale to k tomu skrátka patrilo, aspoň v tomto prípade určite. Veľmi milo ma prekvapil aj samotný záver. Mám veľmi rád príbehy či už romantické alebo z iného žánru, kde na tie isté udalosti nazeráme aj optikou toho druhého, napr. film Má ma rád, nemá ma rád (2010) bol v tomto smere presne rovnaký. Nádherné uzavretie smutno-pozitívneho príbehu, cvak.... skladačka zaklapla a je koniec. Výborná záležitosť. 80/100 (09.05.2017)

Přirovnání, které k tomuhle filmu teď použiju, by se možná mohlo zdát některým uživatelům poněkud mimo, ale pokusím se to objasnit. Ima, ai ni yukimasu bych totiž přirovnal k Zelené míli. Ne, žádný John Coffey, problémy s močením ani lidi ve vězení tady sice nejsou, ale má to z mého úhlu pohledu společné dvě pro mě docela podstatné věci: oba jsou to filmy ždímající slzy a oba obsahují nějaký fantasy prvek. Je sice fakt, že se mi ještě nikdy nepovedlo u filmu brečet (dobře, pokud teda nepočítáme v nějakých třech letech sledování Míši Kuličky, kde jsem vždycky hrozně probrečel to, když Míša ztratil maminku), ale že bych byl úplné dřevo, to zase ne. Film u mě dovede vyvolat lecjaké emoce, takže bych netvrdil, že na mě dojáky nemají žádný účinek. Pokud film opravdu má čím ty moje emoce vydolovat, pak se tomu ždímání nijak nebráním. A fantasy se nebráním naprosto vůbec, protože to je jeden z mých nejoblíbenějších žánrů jak na literárním, tak i filmovém poli. Jenže teď se dostáváme k tomu, co u mě prostě nefunguje: kombinace fantasy a dojáku. Pokud ze mě má film opravdu vyždímat příjemně emoce, pak by na mě měl vytasit nějaký uvěřitelný, reálný příběh, který bych mohl klidně prožít i já. A to právě jak v Zelené míli, tak i u tohoto filmu k mé smůle neplatí. Zelená míle se mi pětihvězdičkově líbila jen do té doby, než začal John rozsvěcovat světla, vypouštět hejna jakýchsi much z úst a dělat podobné šílenosti, do toho ještě myši s nezdravě vysokým věkem... ne, to jsem opravdu nepřekousnul a na konci měl co dělat, abych tomu dal stěží 4*. Tento film je v tomhle smyslu mnohem umírněnější a onen fantasy prvek v dojáku mi až tolik nevadil, ale stejně mi to nedovolilo dát plný počet. Herci jsou sice fajn, hudba též, onen tíživý pocit z toho, že už víte, jak to skončí... ano, je to všechno moc pěkné, ale zkrátka mě to nedostalo na kolena stoprocentně. A že by to ve mně zanechalo nějak zvlášť silný otisk jako ostatní "realistické" dojáky à la Titanic, to prostě nemůžu říct. V tomto případě jsem zkrátka hodně subjektivní a dávám solidní 4*, přestože jinak zásadních chyb neshledávám. Ano, zdejší hodnocení je podle mě zasloužené a film bych druhým rozhodně doporučil, ale k těm pětihvězdičkářům se zde prostě připojit nemůžu. (15.07.2012)