Ima, ai ni jukimasu

Ani po několika měsících netuším, jak tento film okomentovat. I po té dlouhé době ve mě stále zůstává spousta emocí, které se probudí ve chvíli, kdy si na tento skvost vzpomenu. Slovy se snad ani nedá popsat a kdo má jen trochu romantickou duši, musí si na něj udělat tu chvilku času. Za úspěch považuji, když mi u filmu slzí oči. Zde jsem musel měnit kapesníky. Přitom si nedokáži vybavit, jestli to bylo smutkem, či radostí. Pravděpodobně jsem prohrál boj na všech frontách a s radostí podlehl. (30.04.2008)

Film, který popisuje prázdnotu v srdci krutějším způsobem než cokoli jiného. Představa bezvýchodnosti hlavního hrdiny a jeho syna je silná už na papíře, jenže teprve Japonský cit s ní vyždíme veškerou dávku a nechá diváka projevit emoce. Režisér Nobuhiro Doi naštěstí i po nakouknutí do pohádkových vod zůstává atmosféricky civilní a srozumitelný všem. Návrat milované osoby nechává emočně pomalu plynout a pravou extázi nechává vybuchnout až v drásajících posledních dvaceti minutách. Po nich už postavy nepotřebují komentář. Svou víceznačností jsou lidštější a nám bližší i přes dálku tolika tisíc kilometrů. Koneckonců, své "období dešťů" by si přál asi každý z nás i s vědomím nástrah a smutku s něho plynoucí. Je k nevíře, že v podobně melancholické tématice se najde čas i na jemné náznak humoru a nadechnutí. I to je reálné. Pro lidi, kterým chybí ztracený blízký ještě reálnější. (03.10.2009)

Je to výborná romantická dráma z japonskej produkcie. Má skvelý príbeh o mužovi a jeho synovi, ktorým pred rokom umrela žena a zároveň matka. Otec rozpráva synovi rozprávku, podľa ktorej by sa mala vrátiť v období dažďov, no to sa aj splní a skutočne sa vráti späť, no na nič si nepamätá, ale aj tak vytvoria zase úplnú rodinu, v ktorej sa majú všetci radi a našťastie to vyzerá, že obdobie dažďov bude ešte dlho. So spracovaním som veľmi spokojný, úvodná dvadsaťminútovka dobre zobrazí vzťah otca a syna a obaja si ma hneď získali, ale po príchode matky ide kvalita ešte vyššie a na toto sa skvelo pozerá, celé je to tak krásne nevinné a aj napriek tomu výraznému fantasy prvku úplne prirodzené, skvelo sa pozerá aj na vzťah matky so synom, no hlavne medzi manželmi, no vrcholom filmu sú pre mňa jasne scény z minulosti, či už ako sa postupne zoznamovali, ale hlavne môj veľmi obľúbený prvok, ukázanie rovnakých scén z rôznych pohľadov, najprv z mužovho, ktorý celú situáciu vnímal po svojom a v záverečnej časti aj z jej, čo je tu perfektne podané. A chválim aj celý záver a pár zaujímavých prvkov ako napríklad dlhodobá objednávka torty. Herecké obsadenie je perfektné, hlavnú pochvalu si samozrejme zaslúži dokonalé hlavné duo, teda úžasná Yuko Takeuchi, ale aj skvelý Shido Nakamura vo svojej nie práve zvyčajnej úlohe, skôr som zvyknutý na tie drsnejšie, ale túto zvládol nemenej kvalitne, nič nemôžem vytknúť ani ich synovi a poteší aj tých pár menších postáv, ktoré tu majú svoj význam, ako postava doktora alebo mužovej kolegyne. Réžia a technická stránka sú dokonalé, celé to pôsobí tak krásne civilne, že to ani nemôže sklamať. Plné hodnotenie tomuto filmu ušlo len veľmi tesne, za to môže hlavne to, že za tými najlepšími scénami z minulosti už zvyšok filmu čiastočne zaostáva, ale to je jedno, inak sa tomuto filmu ani nedá čo vytknúť, skvelo natočené, zahrané, napísané a rozhodne nezabudnuteľné. 83% (05.08.2012)

Když už máte pocit, že se jedná tak nějak o obyčejnej film, že je tam několik věcí nedomyšlenejch, nevysvětlenejch, tak najednou přijde posledních 20 minut filmu a ty vás naprosto zničí... Geniální závěr, kterej může vzniknout snad jenom tam někde na Východě, převrátí tyhle pochybnosti uplně v pravej opak a nezbejvá než zase jenom zírat. (možná by to vážně chtělo to bodování do 10. Je občas těžký rozlišit 4 a 5 hvězdičky) (13.05.2011)

Zejména ke konci brutální ždímačka divákových slz, ve které ale není nic prvoplánovité. Je to plné emocí, ale není tam ani jedno klišé. Je to hluboce dojemné, ale není to přehnané a není to ani žádný slepý pohádkový příběh. Tento snímek mnou pohnul tak silně, že jsem v podstatě celou poslední část zběsile škubal kapesníky z boxu. Líbila se mi pasující fantasy / sci-fi vsuvka, která začíná zjevením Mii během bouřky, a vrcholí v momentě závěrečného monologu. Ima, ai ni yukimasu je mistrovským kusem, po jehož konci si každý může upřímně říci, že lásku lze vyjádřit i filmovými okénky. Takový filmový zážitek byl pro mne něčím zcela novým. Nezapomenutelné - must see! (18.07.2010)