Odpočítávání

Velmi vydařené ztvárnění naší současné posedlosti násilím, na které jsme schopni se ale dívat pouze na televizní obrazovce, a tak vůči němu otupět. Přestože jsme dennodenně zahlcováni informacemi o teroristických útocích nebo válečným zpravodajstvím, jsou tato data natolik odosobněná (televizní noviny k večeři proložené "zvířátkem nakonec" nebo strohá čísla mrtvých v novinách při ranní kávičce), že nejsme schopni si naplno uvědomovat jejich dopady. Války, a koneckonců i terorismus, se staly něčím, co je spíše realitou "tam někde", v bezpečném světě za obrazovkou a my sami spíše pociťujeme na vlastní kůži opatření (omezování svobod), která z nich vyplývají. Tuto absenci násilí a vzrušení v našem životě si pak musíme kompenzovat sledováním akčních filmů a seriálů, které nám alespoň zprostředkovaně umožňují stát se na chvíli buď lovcem, nebo lovenou obětí (případně obojím najednou), a zažít tak příval adrenalinu. Jenže tato náhražková forma prožívání vede k tomu, že v našich skutečných životech přestáváme rozlišovat mezi realitou a filmem (11. září i Armageddon většina z nás "prožila" na obrazovce, jsme si jisti, že mezi tím zpětně opravdu dokážeme najít podstatný rozdíl?), a tak fikci až příliš zabudováváme do našeho světonázoru, a naopak skutečnost podvědomě zasunujeme do pozadí jako další díl nekonečného seriálu na pokračování. Násilí, mučení, agrese, vraždy - to vše je sice v nějaké povrchní formě součástí našich životů, ale je to pro nás nemyslitelné, dokud se s tím nesetkáme na vlastní kůži. Zdá se, že léčbou šokem může dojít ke konečnému prozření ("We're fucking human beings!") a uvědomění si nesmyslnosti brutality. Jak snímek naznačuje, náprava celku musí začít od jedince a jeho osobní zkušenosti, nikoli veřejným prohlášením hlavy státu, které sice dosáhne najednou k milionům, ale v hromadě tisíce bezvýznamných zpráv zapadne jako součást jednoho velkého virtuálního mýtu, o kterém si vyprávíme na dobrou noc, abychom mohli klidně spát. _____ P.S.: Provokativní (myšlenkově i politicky) je také vyobrazení "hlavního teroristy" jako původně amerického občana; skoro jako kdyby ten "terorismus" měl původ v našich řadách a v naší kultuře, že? (02.08.2010)

Pro mě je to dost silný a hutný film. Terorista v podání Michaela Sheena v něm dostává od nelítostného Samuela L.Jacksona pořádně do těla, protože on si vzal na starost jeho výslech a prostě rozmístit atomové bomby po USA se nemá. Terorista je napůl blázen, a tak se z něho přiznání, kam bomby umístil, nedá vyrazit za pomocí tradičních metod mučení, jako je strhávání nehtů nebo elektrošoky, a protože čas kvapí, je třeba zajít až k nemyslitelným metodám (odtud pramení originální název filmu), jako je likvidace jeho manželky i dětí před zraky teroristy. Tenhle film jde hodně pod kůži a svůj nemalý podíl na tom mají nejen vynikající herecké výkony všech zúčastněných, ale i kvalitní režie Gregora Jordana, která je dost realisticky pojata, aby byl zážitek, pokud možno, co nejpůsobivější a konec filmu, pokud možno, co nejméně odhadnutelný. Závěr filmu jde sice velmi do extrému a není až tak působivý, jak by mohl být, protože se z něj vytratí "uvěřitelnost", na kterou před tím po celou dobu dovedně kladl důraz, ale rozhodně se jedná o originální až výjimečný filmový počin, který na téma terorismu pohlíží z jiného úhlu, než je divák zvyklí. A diváka ani trochu nešetří. (18.07.2010)

Jojojo.... Tohle jsem už potřeboval. Jednoduchá příběhová linka, předvídatelný děj a přesto se z toho dá tolik vytřískat ( což se bohužel mnohdy nepovede ani u klasických trháků s nekonečným rozpočtem ). Všimněte si červeně zvýrazněné části slova na posteru. '' Think '', zajímavé je, že přesně to musíte během celého filmu dělat, proč ? Protože na scénu přichází mé oblíbené... MORÁLNÍ DILEMA. Samuel za mě v jednoznačně nejlepší roli, celé to představení mě dokonale vtáhlo do děje a film jako celek obrovské překvapení. Netřeba víc dodávat - 90%. (19.06.2010)

"WHAT I HAVE TO DO, AGENT BRODY, IS... UNTHINKABLE." ---------- Tak perfektné, pomalé a postupné gradovanie a tak mizerne zakončené (v nepredĺženej verzii oveľa horšie), až normálne nemám slov. Nesklamali herci (Samuel, Carrie-Anne, Michael), nesklamal soundtrack, nesklamali dialógy ani samotný dej, no práve jeho vyústenie v poslednej minúte mi kompletne zruinovalo poctivo budovaný zážitok a patrične vysoké očakávania. Nuž, čo sa dá robiť, nechávam ale aj tak za štyri, film (odhliadnuc od záveru) si to nepochybne zaslúži a jeho replay už teraz vidím na obzore. (03.12.2018)

Samuel L. Jacksona pôsobí svojimi výpočúvacími metódami ako drsnejšia varianta Jacka Bauera a film má v jeho postave ozajstnú oporu, trochu si však ubližuje béčkovým spracovaním a predvídateľnostou. Obmedzený rozpočet je vidieť, talentovanejší muž za kamerou chýba a s výnimkou scén výsluchov viac napätia poskytne takmer ľubovoľný lepší diel 24. A nič, čo by nebolo predtým k videniu tam (ešte aj viacerí herci si zopakovali účasť), už Unthinkable nemá. Slušný nadpriemer. (10.06.2010)