Samurai Champloo

Málokdy o nějakém anime dovedu říci, že má všechno, avšak Samurai Champloo mezi tento vzácný druh zcela jistě patří. Madsbender ve svém komentáři použil přirovnání, které jsem se chystal použít též – tedy že se jedná o takovou anime variaci na Jméno růže –, a to jednoduše proto, že si v něm každý dokáže najít to svoje. Jak naznačuje samotný název anime – čanpurú je název okinawského pokrmu, který je charakteristický svou pestrostí užitých surovin –, jedná se o stylovou jízdu napříč časem, žánry, náladami a (pop)kulturami, vystavěnou na dobře napsaných postavách, poctivé animaci a rámcovém příběhu, jenž se v závěru dočká povedeného rozuzlení. Byť většinu stopáže zaplňují epizodní příběhy, každý z nich má v seriálu své místo a divák nikdy neví, jakým směrem se s dalším dílem seriál ubere. Rozmanitost a originalitu odráží také dnes již kultovní soundtrack, na němž spolupracovala velká jména japonského hip-hopu a jehož zásluhou se mnoho západních anime fanoušků dozvědělo o legendě jménem Nujabes. Jakkoli je Watanabe adorován ponejvíce za Bebopa (jemuž rovněž nemohu odepřít kvality), pro mě zůstává jeho nepřekonatelným dílem právě Samurai Champloo, které má své pevné místo v mé top anime desítce, a jelikož o něm bylo podobně jako o Bebopovi už napsáno tolik, nezbývá než svůj komentář zakončit výzvou: prostě se na to podívejte! (29.03.2020)

Od tvůrců Cowboye Bebopa. Ano je to znát, stejný epizodický styl, stejné typy postav, stejný humor. Pro mě ovšem mnohem zábavnější, normálně hiphop nemusím ale tady to spojení se samurajskou tématikou působí hodně cool. A bavil jsem se mnohem víc než u Bebopa, asi protože tam toho humoru je přece jenom víc a seriál se netváří tak vážně. (26.12.2008)

Po dlouhé době jsem se podíval na anime a zrovna jsem si pustil jedno z těch lepších. Ačkoli mi hip-hop moc neříká, prolnutí samurajské kultury s moderní západní mi zas tolik nevadilo. Příběh je to spíš jednodušší a leckdy dost předvídatelný, ale docela jsem se u toho nasmál a chytlo mě to, takže u mě dobrý. (18.01.2014)

Animácia je pekná a plynulá, hlavne pri bojových scénach vidno že si dali veľmi záležať. Stereotip nehrozí, pretože sa nájdu ako dramatické dieli, tak aj komediálne, alebo zamerané čisto na akciu. Hip hopu veľmi neholdujem ale niektoré skladby (hlavne beatbox) ma milo prekvapili. Škoda že záver ma trochu sklamal. Nakoniec musím ešte vyzdvihnúť epizódu kde hlavné postavy hrali baseball proti Američanom. Veľmi dávno som sa tak nesmial. Odporúčam aj tým čo nemajú z anime moc skúseností. (13.01.2008)

Pokud se vám pod slovem Samuraj okamžitě vybaví Akira Kurosawa, tak na něj hezky rychle zapoměňte. Jinak byste totiž nemuseli Samurai champloo vydýchat. Tady totiž nejde o nějakou historickou věrnost, ale zkrátka o to být "cool". Vzduchem létají gramofonové desky, šéfové Yakuzy nevylezou ven bez slunečních brýlí a v nočních hodinách ulice tajně zkrášlují sprejeři. Kýč? Ne, nehorázná zábava!!! Kouzlo Samurai champloo ale není ani tak v netradičním pojetí, jako v úžasné ústřední trojici. Charaktery všech tří hlavních hrdinů jsou (mimoto že jsou sakra "cool":)) totiž perfektně vykreslené - žijí svůj vlastní život, zamilovávají se, rozčilují se, spoupeří spolu, závidí si, chybují a navíc každá z nich disponuje nějakou to tajemnou minulostí, kterou v průběhu seriálu pomalu odhalujete. A i když některé díly slouží vyloženě k pobavení (Baseball blues), v jiných narážíte na až překvapivě hluboká a citlivá témata, která byste ze začátku od SCH rozhodně nečekali. Prostě špička mezi anime. (16.06.2007)