Stavitel chrámu

Tu čtvrtou tam přikládám asi jen za hudební doprovod zde u nás na LFŠ, který tomu dal ten správný nádech a vlastně by za to tvůrci ani neměli tolik být ceněni. Pravděpodobně jsem neviděl starší film a asi bych ani neviděl, nebýt toto dílo jako předehra k dalšímu filmu. Ta Alena byla ale škaredá baba. Ale zápletka dobrá :). .. LFŠ 2018 MN (31.07.2018)

Ambice před 90ti lety jeho tvůrcům rozhodně nechyběli. Ale pěkně popořádku. Po 20ti letech pachtění nadšenců se konečně našel někdo kdo do filmu nedal jen čiré nadšení, ale i nějaký ten tak důležitý kapitál. Námět sliboval mnohé. Byl ve své době dostatečně komerčně zajímavý a výdělečný a při tom i umělecky hodnotný (tak přílákal i tehdejší ikony našeho divadelního-hereckého světa). Díky dostatečnému finančnímu pokrytí se může film chlubit solidní výpravou, kostýmy a u nás průkopnickou trikovou stránkou. Navíc filmařům přálo i štěstí (či snad osud?) na exteriéry tehdy renovovaného chrámu. I přes mnohé klady Stavitele chrámu, má film mnoho problémů. A to hlavně ve schopnostech obou režisérů. Nebyli schopni odvyprávět svůj příběh, bez kostrbatosti a pomocí vložených mezititulků ( jako ZÁVIST, SEN O DOKONČENÍ atd). To co v té době se již dařilo ve světě-v Americe, či v Německu ( jeho expresionismus se do němého filmu hodí přímo geniálně). Ale i přesto se jedná o významné dílo, které otevřelo možnosti v profesionalizaci našeho filmu a umělecké hodnoty. (08.12.2009)

La Cathédrale patří mezi nejstarší české němé filmy, které mají své místo ve všeobecném povědomí díky uvedení na ČT a CSF a zároveň patří mezi tu hrstku domácích titulů, které v 10. letech začaly reprezentovat český film za hranicemi. Bohužel při každé příležitosti, kdy jsem se s filmem setkala, byl doprovázen jinou hudbou a v případě televizního uvádění to mělo nemalý vliv na dalším snížení už tak mizivé možnosti vysílat další české němé poklady. Je to sice majstrštik bří Déglů, pěkně realizovaná legenda, s hezky přehrávající Evou Vrchlickou a ďábelským Jaroslavem Hurtem, ale raději bych shlédla dva jiné filmy, než tento. Zejména na Stummfestu. (21.02.2009)

Pražská pověst ze XIV.století o mladém staviteli, který se spojil s ďáblem,aby vybudoval následnou smělou chrámovou stavbu, která je známá i z literárního převyprávění Aloise Jiráska. Rolí odvážného stavitele katedrály tenkrát debutoval ve filmu mladý skoro k nepoznání Rudolf Deyl st. pro roli císaře byl získán Jakub Seifert, jeden z legendárních členů Národního divadla (bylo to jeho jediné učinkování před kamerou). Oba režiséři využily jako dekorace dokončovaného Svatovítského chrámu obestavěného lešením. Pro scénu požáru chrámu byl postaven důkladný model (stalo se tak zároveň poprvé v české kinematografii). Trik to byl tak zdařilý, že mnohé diváky to tenkrát prý natolik vylekalo, a mysleli si že filmaři doopravdy snad tenkrát skutečně nechali zapálit jednu z hradčanských dominant. Zároveň jde o jeden z mála českých snímků, které byly po první světové válce prodány do zahraničí. Např. ve Francii byl snímek tenkrát promítán pod strohým názvem Katedrála. (27.07.2006)

Zpracování pověsti o tom, že úspěch se v Čechách neodpouštěl nikdy, jsem viděla v doprovodu hudby Karla Loudy. A ty varhany byly strašně zajímavé, klidné v romantických scénách, dýchavičně neurotické v těch vypjatých. A jelikož mi Loulova hudba navíc připomněla tu od Françoise de Roubaixe, musím zaokrouhlit na 4 hvězdičky. (19.02.2013)