Dieťa

Od doby, kdy jsem poprvé viděl filmy Roberta Bressona (řekněme takové tři čtyři roky zpátky), na mě z plátna nedýchla taková nestrojenost a věrnost realitě. Jistě by se tu dalo polemizovat o spoustě věcech, ale v zásadě Dítě reprezentuje směr, jakým se může ubírat kinematografie ve snaze plnit nějaké vyšší úkoly - ať už formální, nebo svým sociálním poselstvím. Myslím, že odpor k tomuto filmu vychází především z neschopnosti potlačit své naučené požadavky, aby námi film manipuloval. (24.04.2006)

„Kde je?“ - „Dal jsem ho k adopci.“ - „Kde je?!“ - „Prodal jsem ho. Půjdu nahlásit na policii, že ho ukradli v parku. Uděláme si další.“ A Sonin pohled vržený po Brunovi řekl vše…Bratři Dardennovi mě nadchnuli filmem Dva dny, jedna noc. Ale nastavili si u mě laťku tak vysoko, že jsem dlouho další jejich snímek odkládal. Nakonec jsem zkusil Dítě. Jestli jsou oba filmy v něčem odlišné, tak k přístupu k hlavním hrdinům. Zatímco Sandře ve Dva dny, jedna noc divák fandí hned od začátku, ve snímku Dítě si publikum hledá cestu k Brunovi podstatně obtížněji. Je sice hezké, že v „tom“ umí chodit, zvládá (nelegálně) shánět peníze, má podnikavého ducha a je s ním zábava, pořád je to bezskrupulózní jedinec, který nezná hranice. A ve chvíli, kdy si ukousne až příliš velký krajíc, není jednoduché s ním sympatizovat a fandit mu, aby vše napravil. A je jen na divákovi, zda ho za jeho krok vezme na milost (závěrečná scéna má svou sílu). Myšlenkově to není tak výživná potrava, přesto film nenudí a nabízí solidní porci autenticity. Dám slušné 4*. (16.10.2022)

Práce je pro blbce. O tom není sporu. Alternativní způsoby obživy kladou ale nemenší nároky. Především je třeba říci, že Jimmy, kterého "hraje" 40 různých dětí, jak informuje ČSFD, je extrémně klidné a pohodové nemluvně. Kdyby angažovali belgičtí filmaři jednoho z dárečků, které mám doma já, točili by nejspíš scénář nescénář úplně jiný film. Jelikož si bří Dardennové ve svých filmech zřídkakdy odpustí nějaký mindfuck, vychází postupně najevo, že titulním L'enfant není ani zdaleka na prvním místě polosvatý novorozenec. Dětské rysy nesou všichni v bližším okolí hlavního hrdiny, který jako každý začínající otec netuší, že odhadnout reakce matky je pro zdárný průběh rodinného života klíčové: matka Sonia s dětsky tučným obličejíkem, kumpáni z podsvětí, čímž tvůrci originálně poukazují na skutečnost, že fenomén dětství, především v některých sociálních vrstvách, nabývá podob, které mají s obecnou představou ideálu společného jen málo. Rodiče nechť se připraví na hodně intenzivní zážitek. (01.05.2017)

Příběh o dětech. Nejmenší se dalo určit snadno, největší jen obttížně, nejspíš to byl Bruno. Věcně odvyprávěné drama o člověku, pro něhož jsou všechno jen předměty určené k rychlému získání a rychlé výměně za peníze, které slouží k rychlému utracení. Novorozenec je tu bez delšího přemýšlení jen dalším artefaktem. A jak to obvykle bývá, situace se změní, až už pořádně teče do bot, případně až za límec. Závěrečné setkání (v ústavu podobném polepšovně) se Soňou není samozřejmé, zřejmě i jí se začalo znovu stýkat po laškování s dítětem. (23.01.2021)

pokud bych dite videla nekde na festivalu jako neznamy film, apokud mozno o pul hodiny kratsi, uchcavala bych s prominutim blahem. takhle je ale maximalne lepsi prumer, bez jakychkoli citovych vzplanuti (mych). a kdyz ted ctu komentar jhershaw, tak musim jeste poznamenat, ze je to presne - pocit "hm" sem mela taky. (12.01.2006)