Dieťa

Všetko sa dá ukradnúť a predať, no nie je tovar ako tovar. A nie je otec ako otec. Pri tomto filmovom "otcovi", čo žil trvalo v bezstarostnom detstve, ako jeho malí zlodejskí kumpáni, som mal pocit, že by mi vôbec nevadilo, keby ho mafia zobrala a pokrájala na kúsky. Prekvapivo debilný týpek vytvára nečakane vťahujúci príbeh, pri ktorom som po celý čas tŕpol, čo ďalšie sa stane. –––– Tu napíšte otec a podpíšte sa. (17.02.2020)

Čakal som väčší masaker, ale to by už potom asi nebolo také skutočné. Dnešní nezávislí Američania by z toho možno urobili šok, akým boli svojho času Kids (kde tie časy plné lásky sú?), naopak títo Belgičania akoby po vzore "závislých" filmárov vniesli do svojho príbehu aj čosi pozitívne. A čuduj sa svete, ono im to zafungovalo! Šikovní chlapci = šikovne urobený film. ...jo! a na tom Tetsuovom komente tiež niečo bude. (09.05.2007)

Příběh o dětech. Nejmenší se dalo určit snadno, největší jen obttížně, nejspíš to byl Bruno. Věcně odvyprávěné drama o člověku, pro něhož jsou všechno jen předměty určené k rychlému získání a rychlé výměně za peníze, které slouží k rychlému utracení. Novorozenec je tu bez delšího přemýšlení jen dalším artefaktem. A jak to obvykle bývá, situace se změní, až už pořádně teče do bot, případně až za límec. Závěrečné setkání (v ústavu podobném polepšovně) se Soňou není samozřejmé, zřejmě i jí se začalo znovu stýkat po laškování s dítětem. (23.01.2021)

Vyjímečně syrové (pozor, nezaměňovat se surové) drama, které má až dokumentární charakter. Naprostá absence hudby (dokonce i u titulků) a dalších jiných filmařských berliček a příkras nechává diváka plně se pohroužit do příběhu samotného. Scénář je velmi dobře napsaný, žádné kudrlinky, pěkně civilně a od kosti. Jde se přímo k věci. S tím samozřejmě souzní i herecké výkony. Nerozptylován ničím jiným se může divák plně soustředit na gesta a mimiku hlavních představitelů. Nevědět, že J. Renier už v jednom starším snímku bratří Dardennů hrál, tipoval bych ho na člověka z ulice, který nehraje, ale žije. Tipoval bych, že kamera je opravdu nezůčastněný pozorovatel, ale ne! Renier je herec a v L´ Enfant dokazuje, že velký. Stejně tak Dardennovi ukazují, že velmi působivý, neřku-li strhující film, se dá natočit lidsky, bez pompy, triků a patosu. Nádhera. Dostalo mě to i na podruhé. (12.02.2008)

Pokud si přečtete obsah, dáte si dohromady, že Soňa a Bruno mají dítě, Bruno ho prodá, Soňa ho chce zpátky, a tak se o to Bruno musí postarat a snad při tom i konečně dospět. Problém je ale v tom, že mezi prodejem dítěte a jeho získáním zpět uplyne jen asi deset minut. Zbytek je o tom, jak Soňa zametá s Brunem, zatímco on jí leze u nohou (doslova!) a páchá další blbosti, při kterých už možná opravdu dospěje a přijde rádoby dojemné finále, které mě utvrdilo v tom, že tři hvězdičky by byly moc. (02.04.2006)