Zlomené kvety

Zlomené květiny jsou moje první setkání s Jimem Jarmuschem a jsou setkáním rozhodně příjemným. S hlavní postavou jsem se sžíval dokonale. Tendence hnít doma, okolí neřešit, čekat jak se věci vyvrbí - neboli prakticky vůbec nežít - zná v různé míře asi každý z nás. Don Johnston dostává jednoho dne zajímavý impuls k narušení svého stereotypu. Dopis od jedné z bývalých přítelkyň, oznamující mu, že po světě patrně běhá jeho potomek, ho zprvu nechává chladným, posléze je však kamarádem Winstonem doslova vypuzen na cestu za odhalením. Film není žádným hlubokým poselstvím o rodině a vztazích, soustředí se na latentně, minimalisticky podaný střet Donovi životní letargie s životem jeho bývalek. Životem nijak vyjímečným, ale přeci jen ŽIVOTEM. Děj vrcholí Donovou zoufalou vidinou (ne)nalezeného rozhřešení a zbývá jen duševní zmar, pocit nenaplnění. Poslední záběr mluví za vše, Bill Murray se pro roli dokonale hodil. Trefná ukázka nehezké životní apatie a jejího dopadu na člověka, která je viditelná až v momentě, kdy přijde nenadálý signál s tím něco dělat. (28.03.2008)

Úvodní scéna s dopisem je dost "nejarmuschovská," ale hned po ní se vše vrátí do normálu a Jim to rozjede svým tradičním stylem. Takže se opět dočkáme pomalého tempa, decentního humoru a zatmívaček. Bill Murray furt jen tak kouká občas mrkne, nebo se ušklíbně a asi 2x za film se usměje. Do té jeho role se to ale hodí takže v pohodě. Zlomené květiny nejsou tím nejlepším co Jarmusch vyplodil, ale jeho fanoušky nezklamou. (28.02.2006)

84% - Jarmusch napsal kýčovitý příběh, ale film má ke kýči daleko. To je možná jeho hlavní klad. Nějaké moralizování, potoky slz při návratech na "místa činu", nebo dojemné shledání, si tu divák neužije. Film nabízí pouze děj, pár úsměvných scén, různé detaily k povšimnutí, a poměrně neutrálního hlavního hrdinu, což dává divákově fantazii mnohem větší prostor. Závěr je naprosto úžasný... Pátá hvězdička unikla filmu jen těsně, a sice proto, že se mi zdál místy trochu "odfláknutý". Opakování stejných střihových postupů v pokaždé stejném autě a pokaždé s touž hudbou, která je sice zajímavá, ale kdo už má naposlouchaný nějaký ten afro jazz, čeká marně na vývoj...prostě příliš málo kontrastů. Broken Flowers je film, co určitě stojí za shlédnutí, a já se k němu někdy moc rád vrátím. (06.06.2006)

Don Johnston se (nerad) vydá za svými starými láskami, aby mezi nimi našel autorku anonymního sdělení o jeho otcovství. Jak už to bývá, původní záměr nalézt je pozvolna zastíněn objevem hledání samého. "Jeho" ženy mají podivné rodiny, podivné profese (Sharon "pořádá" skříně, Jessica je komunikátorka se zvířaty), ale na rozdíl od apatického Dona ŽIJÍ. Nakonec se prvotní nezájem o synovu existenci mění v potřebu vidět ho v každém kolemjdoucím klukovi a konečný záběr na Billa Murraye mluví za vše. Ne tak filosofické a omamné jako Cesta Samuraje nebo Mrtvý muž, ale pro mě opět velké potěšení z laskavého fimu, který nikam a na nikoho nespěchá. (14.12.2005)

Typický Jim Jarmuch, ktorý vás dostane predovšetkým svojou finálnou pointou. Až na úplný záver si divák v krásnom finálnom obraze uvedomí, čo chcel režisér týmto snímkom povedať, príde to ako facka znenazdania. Cesta k tomuto bola síce občas tŕnitá, ale našťastie veľa vecí tu vyvažuje vynikajúci Bill Murray, ktorý do tohto filmu dal snáď všetku svoju charizmu, takže po formálnej stránke to tu často stojí len na ňom. Nadpriemer. 75/100 (26.09.2017)