Miami Vice

Zdánlivě triviální a mnohokrát viděný příběh o infiltraci mezi zločinecké struktury a až tak do 40.minuty ve mě tento pocit převládal. Ale počínaje působivou scénou s setkání s mafiánským bossem (neskutečně charismatický chlapík, casting opět, jak je ostatně u Mannových filmů zvykem, neměl chybu) a počátkem rozvíjení netuctového romantického vztahu s Isabellou (velmi půvabná Gong-Li) si mě film získal. Co tenhle film povyšuje do "filmové smetánky" je osoba Michaela Manna a jeho režijní invence, atmosféra, cit pro detail (občas opravdu tuze zajímavě pojaté záběry), netradiční pojetí akce ("Stane se to, že vystřelím náboj rychlostí 820 m za vteřinu do spodní části tvého mozku a ty budeš mrtvý od krku dolů dřív, než si to uvědomíš."), kdy platí AUTENTICITA nade vše, dokonalá hudební a zvuková složka a tak krásně pojaté intimní scény také nejsou jen tak běžně k vidění. A ten nádherný konec, dílem posmutnělý a dílem plný naděje, za sugestivního doprovodu klavíru, mě přesvědčil, že tenhle film si absolutorium zaslouží. PS: Nechápu opětovné výtky směrem k digitální kameře, k tomu mohu říci jediné - "jen tak dál, Manne". (19.11.2006)

Miami Vice není akční film, ale film o lidech v akčním prostředí, proto se v něm mnohem více kecá, než střílí a to je zajímavý přístup k variaci nablýskaného akčního blockbusteru. S větším důrazem na děj však přichází i větší požadavky na scénář, jež bohužel, konkrétně v oblasti psychologizace postav, nebyly zrovna stoprocentně uspokojeny, děj je příjemně vláčný, ale vlažný. Miami Vice trochu postrádá správnou jiskru nebo emocionální náboj, ale je to inteligentní, uspokojivý (+ o úroveň kvalitnější než např. Body of Lies) i nádherně vypadající film, kde se navíc o onu vizuální stránku nestarají jen špeciální efekty, nýbrž i opojné scenerie a exotická prostředí, bohužel na věky se do paměti nejspíš nevryje. 7/10 (13.08.2009)

Mann goes over the top! Audiovizuální tapety bez napětí. Totální voyerství bez citové angažovanosti. Dezorientující střih (zejména v chaotickém finále), který je spolehlivým repelentem divácké empatie. Stejně jako video, které dává filmu look exkluzivní reality show. Jediné, co se vymyká Mannově svazující kontrole, je Farrellův přepumpovaný testosteron. Mannovy postavy jsou workoholici bez humoru a historie, s potlačenou emocionalitou – o to hůř dopadá sugesce velké lásky – a s tušeným existenciálním schizmatem. Mann tímto odkazuje na Melvilla, jenže francouzký mistr „cool“ kriminálek dokázal s daleko menšími rozpočty a okázalostí dát svým filmům globální, jakkoli subtilní emoci. Mann vzbuzuje emoce chvilkově ve svých typicky hypnotických spojeních obrazu a (rytmické) hudby, jenže to jsou emoce fotogenické, existující nezávisle na jeho hrdinech. Čili po návratu Supermana druhý nejnamyšlenější film sezóny. Mann goes kinky! (25.08.2006)

Michaela Manna začínám mít vážně strašně moc rád. "Miami Vice" vás strhne už prvním záběrem v jakémsi klubu, kde hraje ten song z traileru, Jamie Foxx si tam podá nějakýho bodyguarda a já jsem ani nedutal. Potom sice tempo zvolní, ale rozhodně to není nuda. Celkově jsem byl po celý film napjatý a i když se akčníma scénama rozhodně nehýří, tím víc jsem si je užil. Ústřední herecké duo se skvěle doplňuje, ale Collin Farrel má znatelně víc prostoru. Nesmím zapomenout na pěkný ženský Gong Li a Naomie Harris. No prostě fakt hodně dobrá jízda, které se dá vytknout možná akorát ta divná vizuální stránka, známá už třeba z "Collateralu." Ne že by mi to vadilo a v nějakých scénách je to určitě plus, ale prostě ze začátku to na mě působí takovým rušivým dojmem. Ovšem "Miami Vice" stoprocentně doporučuju. (18.08.2006)

No rules. No order. No law. Miami Vice je revoluční počin v rámci žánru a taky ukázka toho, že si za 135 milionů při natáčení letního blockbusteru (kterým se Miami Vice nakonec nestalo) lze zachovat auterství. Michael Mann vyniká v konstrukci fikčního světa, který je tak dokonale představen a kterému dominují jednotlivá prostředí jako výrazný narativní prvek, že člověk rád zůstane i po skončení titulků nějakou tu chvíli ve vzdušném městě. Většina akčních režisérů se stará o to, aby obraz hezky vypadal a byl ostrý a bez jediné chybičky, zvuk nutil diváka se orientovat v dění a aby hudba podporovala akci, Michael Man spolu s Dionem Beebem, s kterým již spolupracoval na Collateralu, proti tomu nasazuje zrnitou, tu přeexponovanou, tu podexponovanou digitální kameru, dovolí si vybělit obraz a zvuky používá co nejrealističtější k vtáhnutí diváka doprostřed dění, hudba zde má ryze náladotvorný účel a udává temporytmus dění. V Miami Vice se toho moc nenakecá, nepotřebuje se vyplnit čekání na další akci parťáckým poštuchováním, ale když je něco proneseno, je to podstatné a dozvídáme se více o příběhu a postavách - přestože o příběh tady nejde a vyčitat MV téměř nulovou psychologizaci by bylo nepatřičné. Farrell a Foxx jsou dokonale sehraní a chemie mezi nimi funguje bez ztráty jediné kytičky, oba si zaslouží svůj malý a velice intimní, na očekávaný velkorozpočtový letní trhák nezvyklý moment. Hlavně to není film o krásných bourácích, pevných účesech a drahých hadřících, Mann není fetišistický a ani mizogynní, žena zde má určující postavení. Miami Vice je jako obraz od Jacksona Pollocka, několik nahodilých a zdánlivě nesouvisejících cákanců/scének, které ve výsledku vytvoří umělecké dílo. (23.01.2007)