Miami Vice

Koktejl z Mannových oblíbených klišé. Dobře nasnímaná, dobře zahraná další Mannova namixovaná variace na téma výběru povolání - aneb další instruktážní film o tom, že ani dobří hoši, ani zločinci nemají tu správnou perspektivu, která by jim umožnila skutečně v čase vychutnávat krásu a hodnotu života, ale že mezi těmi, které jejich povaha či řízení osudu předurčily pohybovat se v šedé zóně mezi oběma stranami, se občas vyskytnou výjimeční jedinci nucení dotýkat se podstaty věci, svého bytí - a že vzácně se při troše štěstí mohou letmo dotknout i jeden druhého. Byť jen na okamžik, v němž se protínají dramatické úsečky jejich životů, jen na tak dlouho, nakolik se jim podaří to protínání svých komplikovaných vektorů v tom okamžiku silou vůle zpomalit. *** Mannovy ústřední postavy ovšem nejsou žádné osvícené bytosti, které by na té hraně dokázaly vybalancovaně žít - jsou to lidi, kteří si nikdy nedopřejí dost času na rozmyšlenou, za co jim život opravdu stojí a proč, a jeho zbytek stráví zase ve zrychleném tempu událostí, smíření s rutinou štvané či štvoucí zveře, pohánění nostalgickou vzpomínkou na ten vzrušující zpomalený okamžik, v němž si užasle sáhli na něco pravého, a namlouvající si, že to je nejvíc, čeho se dá vůbec dosáhnout, takže po zbytek života jim stačí vzpomínat. *** Od filmu Heat, kde se Mannovi podařilo celou tu heorickou rovnici mezi časem, penězi, závazky, touhou prožít si pravou lásku a pravý život, zkázonosnou posledností riskovat a skutečnou vnitřní svobodou, s níž bývá zaměňována, zachytit a rozvést nejlépe a nejjemněji, Mann svoje postřehy na tohle téma neposouvá nikam dál, a pouze opakuje, omílá, předvádí své staré teze v nejrůznějších nových a třeba i slušivě spíchnutých formálních kabátcích, a působí tak poněkud vyčpěle. Chvílemi jsem měla pocit, že se dívám na Dirty Dancing v žánru kriminálního thrilleru. (17.01.2015)

Tenhle film je vo tom, že se tam jezdí v v super bourácích, nosí módní hadry, skáče se na motorových člunech, pije se mojito, balí se ženský, lítá se v letadlech a občas se zastřílí (slůvko "občas" jení jen tak, akce tu vážně moc není ), Jamie ukáže svaly a prdel, Farrell zase nový sestřih vousů a že umí tančit...a do toho všeho hraje pěkná hudba. Dějové vakuum natažené na dvě a půl hodiny, charaktery ploché, že už to ani víc nejde, koncentrace samoúčelných sekvencí na hodinu filmu extrémně vysoká..... P.S. Skvěle se na to dívá. Definice slova COOL a letního filmu... (17.08.2006)

Tuctový příběh a nezajímaví hrdinové, ke kterým člověk nemá moc velkou šanci cokoliv cítit. Přesto je Miami Vice výjimečný a zajímavý snímek, protože Mann zkrátka pěkné obrázky spojené s dobře vybranou hudbou umí. Digitál vyvolává dojem autenticity, díky čemuž je sledování filmu i přes banalitu a okoukanost zobrazovaného působivým zážitkem. (25.11.2006)

Posazení diváka do rozjetého vlaku může být v případě rychlého a srozumitelného popsání situace velkým plusem. Tady to vyšlo tak na půl a z toho průměru už snímek nevybruslil. Mann je specialista na přestřelky, jenže ty mě moc neberou, a tak je pro mě nosnou konstrukcí romantická linie filmu a Colin Farrell s vizáží německého pasáka. (10.07.2011)

Seriál Miami Vice z 80. let jsem neviděl, nemůžu tedy srovnávat s filmem. Typická Mannovská forma vyprávění, možná až příliš rozvláčná, rozstřesená digitální kamera vnáší hodně reálnosti až autenticity, závěrečná půlhodina výborná, s hutnou atmosférou, gradací a špičkově ozvučenou přestřelkou, herecké výkony skvělé, filmová hudba(Moby, Audioslave, ale i instrumentální skladby) výrazná a dotváří celkový ráz filmu. Úplně na mě dýchá miamská atmosféra - bary, přístavy, motorové čluny, palmy...možná se Mann snaží až moc o autentičnost, jeho předchozí snímek Collateral na mě zapůsobil lepším dojmem, přehledněji...možná proto právě dávám "jen" 4 hvězdičky...jeden z nejlepších filmů roku...135 miliónů(rozpočet)/164 miliónů(výdělek celosvětově) (10.12.2006)