Posedlost

Neobľubujem tento druh filmových fantasmagórií, tváriacich sa ako sofistikovaná forma umenia. Mám rád uletené body horory, aké točili Cronenberg, Henenlotter či Yuzna, Zulawskeho Possession je však smrteľne vážne sa berúca kravina, absolútne postrádajúca nadhľad tvorby vyššie menovaných režisérov. Keď už nič iné, tak hlavným protagonistom sa tu aspoň naskytla jedinečná možnosť si v praxi odskúšať najafektovanejšie pózy a výrazy, aké herecký repertoár vôbec pozná. (30.01.2012)

Tak čo k tomuto napísať? Snímok mi poriadne prečistil dutinu lebečnú a len ťažko sa komentuje. Snáď len toľko, že patrí k filmom, ktoré diváka zasiahnu a duševne rozleptajú. Slovami bizarné, ťaživé, náročné, deprimujúce, psycho, únavné.... Jednou vecou som si však istý, nikdy predtým som vo filme nevidel tak geniálne zahranú ženskú posadnutosť, úžasný výkon, úžasná Isabelle Adjani. Ani vlastne neviem prečo som snímku nedal plný počet, asi to chce ešte druhé, prípadne tretie pozretie. 89/100 (23.06.2014)

Co k tomuto filmu napsat. Popravdě jsem ho úplně nepochopil a celá řada scén je jedno velké WTF. Ale ta atmosféra, ta náročnost celé dění sledovat je něco co dokáže neuvěřitelně znepokojit a film diváka vyčerpává takovým způsobem, že až lituje, že se na něj dívá. A to paradoxně považuji za velké plus.Je to jeden z těch filmů, na které se nezapomíná a po shlédnutí doporučuji spálit daný nosič a pustit si nějakou romantiku na Hallmarku, jinak hrozí duševní porucha. (19.11.2017)

Velkej psychologicko-hororovej bizár. Místy divadelně přepjaté, občas trochu nuda, chvílemi absolutní peklo (scéna v metru může směle kandidovat na největší filmový hysterický záchvat všech dob). Vlastně moc nevím, co si o tom myslet, ale zhlédnutí nelituji. Každopádně ale jeden z nejšílenějších filmů, co jsem viděl. 50 - 60 % (27.10.2014)

Ou, tak tohle mi udělalo pěknýho Silvestra! Andrzej Zulawksi si může pěkně naprsenej podat ruku s Davidem Cronenbergem, protože Posedlosti se vyrovnají jen ty nejlepší Cronenbergovi počiny. Ta podoba spočívá především v na svou dobu totálně úchylnými, oplzlými a nechutnými prvky, jež naštěstí ani zdaleka nejsou vším, čímž má tahle těžkotonážní sada naplněnej arzenál. On ten film začíná vzhledem ke svému konci docela nevinnou a běžnou záležitostí, jakou je po rozvodu volajicí Itálie mladého manželského páru. V průběhu filmu dostane příběh takový točky, ve kterých se budou excelentní Isabelle Adjani a Sam Neill nastřídačku ocitat ve stavech čistočistého šílenství. To je s výpomocí do hloubky napsaných postav tak brilantně zahrané, že dialogům nejde prostě nevěřit a bizarní chovaní postav nesežrat. Je to psychologická nakládačka, kterou bude mít moc rád Lars von Trier. Dále pak krev, násilnosti a sprosťárny. Film obsahuje pár scén (např.úprava masa), u kterých jsem nechtěl vidět, co se stane, a na který nezapomenu ve spojení s tímto filmem. Sugestivnost snímku je extrémní, na mě fungovala v plné síle. Pointa a konec je ještě mnohem víc What the fuck? než celý film, takže já jsem odbouranej a je tutový, že si tenhle film pustím co nevidět ještě jednou. Mazec! (31.12.2013)