Hanyeo

Je to vydarená thrillerovo ladená dráma. Má celkom dobrý príbeh o učiteľovi hudby, ktorý má viacero ženských obdivovateliek, ale je verný svojej žene a rodine, ktorí pre neho znamenajú všetko. Po nasťahovaní do nového domu si najmú slúžku, ktorej raz v slabej chvíli podľahne a tým sa jeho rodine začínajú len samé problémy. So spracovaním som mimoriadne spokojný, táto zápletka síce na prvý pohľad nepôsobí zase až tak veľmi zaujímavo, ale spracovanie sa skutočne vydarilo. Očakával som niečo jednoduchšie a priamočiarejšie, no to sa rozhodne nestalo, dej je výborne prepracovaný, ideálne zoznamuje so všetkými postavami a hlavne postupne buduje atmosféru až do takého hororového štýlu, čo ma veľmi milo prekvapilo a chválim aj takú menšiu líniu s triedou žien, ich scény ma dosť bavili. Síce po prvej hodine, ktorá pôsobí úplne realisticky sa to zmení, už to prestane pôsobiť dôveryhodne a postavám som ich správanie moc neveril, podobnú situáciu by určite riešili úplne inak, ale ani s tým nemám väčší problém, pretože práve kvôli tomu sa udrží atmosféra. Takže síce určité menšie nedostatky sa tu nájdu, ale celkové dojmy sú výborné. Skvelo sú zvládnuté aj jednotlivé žánre, dráma a thriller sú najvýraznejšie, ale tá druhá polovica už miestami pôsobí ako horor s pár výborne podanými situáciami. S hereckým obsadením som nadmieru spokojný, sympatická rodina, kde síce manželka mohla dostať trochu viac priestoru, ale aj tak nevadí, výborná postava slúžky, ktorá si miestami vie získať rešpekt a ani tých pár vedľajších postáv nesklamalo. Réžia a technická stránka sú perfektné, vynikajúca kamera, skvelá atmosféra, v priebehu filmu som si musel spomenúť na Hitchcocka, pretože je to podobná špičková úroveň. Toto ma teda veľmi milo prekvapilo, keďže som videl remake, tak som čakal niečo iné, ale toto predčilo všetky moje očakávania. Plné hodnotenie síce nedám, ale vidieť tento film v dobe vzniku, tak o ňom ani trochu nepochybujem. 79% (16.02.2013)

Jedna z klasik korejského filmu, The Housemaid, se pohybuje na pomezí psychologického dramatu a téměř až hororu. Nevěra manžela vyústí v řadu tragických událostí a atmosféra je tu hustší než u rákosníčka. Źánrově se to celkem vymyká dobové produkci, i když taková Flower in hell je podobně dominantní ženskou hrdinku a napínavý příběh. Kim Ki-jong tu rozhodně nešetří tehdejší společnost a to, co jsou postavy ochotné udělat pro to, aby dosáhli svých cílů či si udrželi své postavení, je za hranicemi zdravého rozumu. Přestože poslední dvě minuty trochu pozmění vyznění celkové vyznění snímku, je to právě ten psycho teror, která ve vás po filmu zůstane. (29.12.2011)

Priznám, že skôr som videl akože remake tohto diela z roku 2010, takže som si myslel, že som s príbehom ako tak oboznámený. Na moje prekvapenie, obe diela spája len postava slúžky, manžela a tehotnej manželky, nakoľko príbeh a zápletka sú značne odlišné. Nič to nemení na tom, že táto verzia je o dve triedy lepšia. Filmu dominujú výborné herecké výkony ( predovšetkým postava desivej slúžky v podaní Eun-shim Lee ), práca s kamerou, tempo je strhujúce a divák si nie je istý, čo sa udeje, čo ho udržuje v napätí, Pri pozeraní Hanyo som si spomenul na film Čo sa vlastne stalo s Baby Jane?, v mnohým prístupoch sa filmy podobajú. (25.07.2013)

(KDV) Režisér, scénárista a střihač v jedné osobě – Ki-young Kim - bývá označován za „jihokorejského Douglase Sirka na tripu“, protože točil převážně melodramata se silnými ženskými hrdinkami a slabými mužskými postavami, či je přirovnáván pro svou schopnost vyvolat napětí prostřednictvím důmyslného užití stylistických prostředků k Alfredu Hitchcockovi. Nepřekvapí tak, že inspiraci jeho tvorbou přiznávají tvůrci nové vlny jihokorejského filmu (Pak Čchan-uk, Bong Joon Ho), popř. že byl pro širší veřejnost objeven představitelem Nového (Nového) Hollywoodu Martinem Scorsesem._____ Pravděpodobně nejznámější (alespoň na západě) dílo Ki-young Kima - HANYO (THE HOUSEMAID) - se vymyká dobové jihokorejské produkci 60. let, pro kterou je příznačná inspirace italským neorealismem (Nezřízená střela, Kočí). Jde totiž o žánrovou podívanou – psychopatologický thriller. Dá se sice najít nějaká kritika jihokorejské poválečné společnosti (střední třída je ochotna obětovat materiálním hodnotám a zachování si dobrého obrazu navenek téměř vše), ale ta je na konci shozena závěrečnou codou a užitím zcizovacího prvku. Film tak dává jasně najevo, že máme být primárně pohlceni jeho stísňující atmosférou druhé poloviny, kdy se z bytu postav nedostaneme, a uchváceni hereckým výkonem Eun-shim Lee, kterou publikum nebylo schopné přijmout již v jiných typech rolí. (23.05.2011)

Mozaiku nesympatických postav a charakterů, ke kterým si divák nemá šanci vytvořit vztah, korunují zlé děti. Poslední scéna film proměnila ze společenské metafory v úsměvnou moralitku, škoda, protože jinak jde o výbornou sociální sondu, kritizující konzum a dopady poválečného hospodářského rozvoje na rodinnou morálku. (07.01.2011)