Hanyo
The Housemaid
Obsahy(1)
Učitel a skladatel hudby po dostavění domu se svou manželkou zjišťují, že potřebují pomoc, a tak si najmou služku. Učitel je u dívek velice žádaný, i když je věrný jen své ženě a dopřává jí vše, po čem touží. Jednoho dne však učitele mladá služka svede a jeho idylický život se sesype jak domeček z karet. (balone)
Videá (1)
Recenzie (24)
Kim Ki-young (ktoreho viacere filmy predbehli v case natacania dobu a dnes je nanovo objavovany a brany ako inspiracny zdroj pre viacere sucasne korejske reziserske esa) je takym korejskym Hitchcockom. Podobne ako maestro napatia, tak aj Kim na svoju dobu disponuje v Housemaid velmi zivou kamerou s castymi pohybmi a najazdami/odjazdami hlavne v scenach budujucich napatia az strach (najazd do detailu napatej tvare). A rovnako ako v Hitchovom Psycho, tak aj v Housemaid nastava postupne vyznamove prelievanie, resp. presun / predavanie stafety z vedlajsej zenskej postavy do pozicie hlavnej. Znama kostra pribehu "zenskeho votrelca v domacnosti, ktora svojou pritomnostou postupne znici nielen harmoniu ale i samotnu rodinu" je vystavana z vemi dobre napisanych a nasnimanych scen, majuc podobu coraz tazivejsej nocnej mory. Korunou je samotny zaver s uzitim tzv. scudzujuceho efektu. Ten prinasa ambivalentne ulavu, ovsem s vystrazne zdvihnutym prstom, ukazujucim okrem ineho aj na zhubnost pachtenia sa po cisto materialnych hodnotach. ()
Strašlivě rozbitý snímek, který by chtěl být vším a není ani ruinou po tom všem. Režisérovi se sice daří vybudovat extrémně nesnesitelné, neobyvatelné prostředí, ale není jasné, co jeho neobyvatelnost způsobuje. Hrdinové jsou zcela zbaveni psychologie a zredukováni na loutky. Jejich činy nevzcházejí z žádných životných osobností, jsou papírové, a tato bezživotnost odhaluje veškerou krutost vyprávění jako samoúčelnou a vygradovanou jen pro efekt. Otázku, kam až jde zajít, odpovídá nesmyslný moralizující rámec, který alibisticky vše shlédnuté popře jako fikci. Hned jsem si vzpomněl na Richarda Weinera, jehož vypravěč v jedné povídce jasně sděluje: mohl jsem a mohu cokoliv. Zatímco však jeho světy s tím vnětextovým rezonovaly, tento film se na stříbrném plátně kazí, odtržený od všeho, co by jej drželo při životě. ()
Jedna z klasik korejského filmu, The Housemaid, se pohybuje na pomezí psychologického dramatu a téměř až hororu. Nevěra manžela vyústí v řadu tragických událostí a atmosféra je tu hustší než u rákosníčka. Źánrově se to celkem vymyká dobové produkci, i když taková Flower in hell je podobně dominantní ženskou hrdinku a napínavý příběh. Kim Ki-jong tu rozhodně nešetří tehdejší společnost a to, co jsou postavy ochotné udělat pro to, aby dosáhli svých cílů či si udrželi své postavení, je za hranicemi zdravého rozumu. Přestože poslední dvě minuty trochu pozmění vyznění celkové vyznění snímku, je to právě ten psycho teror, která ve vás po filmu zůstane. ()
Mozaiku nesympatických postav a charakterů, ke kterým si divák nemá šanci vytvořit vztah, korunují zlé děti. Poslední scéna film proměnila ze společenské metafory v úsměvnou moralitku, škoda, protože jinak jde o výbornou sociální sondu, kritizující konzum a dopady poválečného hospodářského rozvoje na rodinnou morálku. ()
Priznám, že skôr som videl akože remake tohto diela z roku 2010, takže som si myslel, že som s príbehom ako tak oboznámený. Na moje prekvapenie, obe diela spája len postava slúžky, manžela a tehotnej manželky, nakoľko príbeh a zápletka sú značne odlišné. Nič to nemení na tom, že táto verzia je o dve triedy lepšia. Filmu dominujú výborné herecké výkony ( predovšetkým postava desivej slúžky v podaní Eun-shim Lee ), práca s kamerou, tempo je strhujúce a divák si nie je istý, čo sa udeje, čo ho udržuje v napätí, Pri pozeraní Hanyo som si spomenul na film Čo sa vlastne stalo s Baby Jane?, v mnohým prístupoch sa filmy podobajú. ()
Galéria (46)
Fotka © Seki Trading Co.
Zaujímavosti (4)
- V roce 1960, kdy se Hanyeo dostalo do kin, nebylo nikdy bráno jako revoluční či dokonce dobré dílo. Ale díky retrospektivě o Kim Ki-Yoingově dílech na mezinárodním filmovém festivalu v Pusanu roku 1997 se film dostal do podvědomí lidí a v dnešní době se řadí mezi revoluční díla v historii korejské kinematografie a je zařazeno do „1001 filmů, které musíte vidět, než umřete“. (balone)
- Tento film mohl znamenat pro herečku Eun-Shim Lee i konec kariéry. V době příchodu do kin to byl první snímek s velmi ráznou tématikou. Její ztotoženění se s postavou a skvěle zahraná role jí přinesli velmi negativní ohlasy od publika, které v kinosálech řvalo „Zabij tu děvku!“. Produkční firmy jí pak odmítali díky tomuto nadále obsazovat. A nejen ji, ale i další z jejích kolegů, kteří v tomto snímku hráli. (balone)
Reklama