První den mého syna

Zpočátku mě film moc nechytil. Vše se změnilo po probuzení na záchytce kde se Oldřich(P. Kostka) seznámí se Žluťáskem(V. Pucholt). Od téhle chvíle si mě snímek pomalu ale jistě začínal získávat. A to především právě díky Žluťáskovi. Petr Kostka je určitě jedním z těch lepších herců(do mé TOP 10 českých herců by se určitě nevlezl) ale tady ho jasně zastiňuje pro mě neznámej Vladimír Pucholt v roli Žluťáska. Dle zdejšího hodnocení jsem očekával další československej klenot. Za mě to ale nebylo tak emotivně silný jak jsem očekával. Proto v tomhle případě volím "jen" 3 hvězdy. Čímž samozřejmě nechci film shazovat. Má co nabídnout a za vidění určitě stojí. (28.02.2023)

Čiastočne pocitová dráma zo "zlatých šesťdesiatok", kedy mali ale ľudia v podstate tie isté problémy čo vždy. Tridsiatnik oslavuje narodenie dieťaťa a neplánovane prichádza do konfrontácie s teenagerom, ktorý hľadá svoje miesto vo svete. Niektoré veci sú podané skutočne dramaticky, napríklad taživá sekvencia z bytu, inokedy ľahšie, ako zase scény z kúpaliska. Samotný záver sa skôr prikláňa k dramatickejšej, depresívnejšej atmosfére. Mňa film najviac zaujal aj technickou stránkou, toľko detailov tvárí pri rozhovoroch som dlho nikde nevidel a toľko faciek nepadlo asi ešte nikde, možno snáď v nejakom filme Buda Spencera a Terencea Hilla. No a Praha je nám zobrazená tiež dosť netradične, ale veľmi fotogenicky. (27.01.2021)

Zpočátku mě to neskutečně nadchlo. Tou atmosférou, kterou to už od začátku jen tak vytvořilo, ale i skvělou filmařskou stránkou plnou úžasných záběrů a neskutečné práce se zvukem, kterému je někdy záměrně rozumět buď jen s obtížemi nebo vůbec (třeba při ruchu na ulici, když Ondra volá do porodnice nebo ignorováním někoho, když to zrovna sledujeme z jeho pohledu a on o jeho řeč nemá zájem) a přímo jsem zíral nad tím, jak krásně si s tím zvukař vyhrál a taky jsem si říkal, že kdyby se současné český filmy svoji největší slabinu (zvuk) pokusili proměnit aspoň v umělecký záměr podobně jako tady, hned by byly zajímavější. Ale nefascinovalo mě jen to, líbil se mi rozjezd celého příběhu a představení obou hlavních postav, které proběhlo neméně skvěle a propracovaně. Těšil jsem se, co z toho vypadne a co se o těch dvou ještě dozvíme, ale čím blíže to bylo konci, tím víc jsem měl pocit, že to celé plyne tak trochu nikam a na konci si nejsem jistý, jak moc teda jsou homosexuálové či bisexuálové, proč to u Žluťáska zpočátku vypadá, že v Ondrovi spíš vidí otcovský vzor, který v tom svém biologickém nikdy neměl a přitom si ho skrytě přál, jak je tohle setkání vlastně ovlivnilo dál do života... A vlastně ani nechápu, proč tam museli cpát ten teplý gang či co to bylo. Ten závěr mě vlastně dost zklamal, ale zároveň si myslím, že je ten film neprávem zapomenutý, že by si zasloužil větší pozornost, když má dost novovlnný styl a tři hvězdy (byť silné) mi pro něj přijdou prostě málo. Zvlášť když to má na svoji dobu i originální námět. Skvělá forma, skvělý námět, skvělý rozjezd, ale slabý závěr a psychologie bohužel málo, což je zase něco, co se mi u takto žánrově označených československých filmů nestává zrovna často, abych tohle řekl. Tož 3,5, ale nakonec zaokrouhluji níž, protože mi to o postavách neřeklo víc, než mělo a přitom by toho nemuselo být tolik, abych to na čtvrtou hvězdu viděl, ale co se dá dělat... Třeba to časem ještě předhodnotím. Silné 3* (24.03.2023)

Moji oblíbení herci, Kostka i Pucholt mě svými výkony rozhodně nezklamali, měla jsem spíše problém s jejich postavami. Nebyla jsem schopná se vcítit či vžít ani do jedné z nich, proto jsem si asi film nevychutnala. Vlastně, ten Pucholtův Žluťásek, jeho postava věrohodná a uvěřitelná pro mě byla, ale čerstvý tatínek Kostka podle mě vystřízlivěl později než bych očekávala. (01.03.2016)

Kdyby se mě někdo zeptal, kdo je v naší kinamatografii mistrem sociálního dramatu, odpověděla bych Ladislav Helge. Už ve své provotině Škola otců ukázal, že umí podat příběh v širších souvislostech s pohledem dovnitř jednotlivých postav. První den mého syna je vyzrálým dramatem, ukázkou svou nesourodých světů. Šťastný novopečený tatínek, který má to štěstí že pochází z normálních poměrů a nezažil citovou flustraci, jako protipól zakomplexovaný potížista, který si doma moc lásky neužil. Jako démon celého příběhu se zjevuje šéf. Jeho flustrace je největší, vybíjí se na obou skupinách - na šťastných i zakoplexovaných. Úžasný příběh, kde jsem všem postavám rozuměla, na skvělém výsledku se podepsala výborná kamera i střih a hlavně kvalitní předloha a scénář z rukou Ivana Kříže. Míchaly se ve mně dva silné pocity - nadšení z filmu a lítost, že toho Helge nemohl natočit víc. Pro mě s osobním přesahem, hrdý tatínek nakupoval mečíky ve stejném květinářství, jako já svatební kytici a navšívil svého syna na Obliňáku kde jsem odrodila obě své děti. (05.03.2016)