Vstupte

Aké je opozitum slova znášanlivosť ? Vôbec nie je zložité rozlúsknuť túto hádanku, na ktorej je viac-menej postavený celý snímok režiséra Herberta Rossa, nastavený podľa divadelnej hry Neila Simona. Sledovanie dvoch starších pánov, ktorí si pomaly aj nevedia prísť na meno, je zo začiatku celkom zaujímavé. Zaťatý je v prvom rade Willy Clark, ktorého neurotická povaha takmer bráni komunikácii nielen so snaživým synovcom Benom, ktorý je zároveň aj jeho agentom - manažérom, ale najmä je extrémne alergický na svojho bývalého kolegu zo šoubiznisu, Ala Lewisa, s ktorým pracoval desaťročia, a teraz je situácia na bode mrazu, pretože s ním neprehovoril dlhé roky. Húževnatý mladý muž nakoniec dosiahne svoje, že sprostredkuje stretnutie „nepriateľov” na pôde klasického najväčšieho nerváka z úplne všetkých nervákov, a herecký koncert Waltera Matthaua a Georgea Burnsa môže začať vo veľkom štýle, ktorý ma po čase prestával tak intenzívne baviť. Skrátka, herecká poloha Walta je po celý filmový čas prispôsobená tak, že liezol na nervy nie iba mne, ako divákovi, ale i 99% hereckého ansámblu, a to 1% patrí Benovi, ktorý ho pozoruhodne toleroval, že koľkokrát nevybuchol, ako nedávna sopka Agung na ostrove Bali. Brooklynský režisér sa v minulosti pochlapil aj s lepšími režisérskymi zárezmi, ale ide iba o môj uhol pohľadu. (24.03.2018)

„Japonci prohráli válku a teď nám posílají samý šmejdy!“ Zmatený, žlučovitý dědek, který vás v autobuse pohledem „vím, co jdi dělal v pátek večer“ vyštípe ze sedadla, aby vám při vystupování mohl zanadávat, že překážíte ve dveřích. Takový je protagonista nekompromisně konverzační komedie Herberta Rosse a takoví vy rozhodně nebudete, když se čas od času zúčastníte obdobně vydatných hláškových orgií. Jeden chod briskně následuje další a nemít po ruce sklenici vody, hrozí mi zalknutí. Nechcete-li ovšem ty dva postarší pány urazit, dopřejte si v jejich zábavně nevraživé společnosti raději nějaký long drink. 85% Zajímavý komentář: Oskar (23.07.2009)

Walter Matthau je v tomhle filmu totální klasik. Cholerik až na půdu. A perfektně mu sekunduje George Burns, který se s Walterem snaží vyjít vstříc i přesto, že to vlastně vůbec nejde. Vzniká tak nekonečné množství neuvěřitelných scének, ve kterých Walter předvádí nadpozemský výkon neurotika, který tvoří scény, co si ani za boha se svojí povahou nedovedu představit. Celou tu dobu tahle komedie úplně jasně dávala najevo, jakým směrem bude směřovat a celou dobu to bylo tak nějak na tři, protože to bylo pořád tak nějak dokola. Závěr ale dokonal vše, protože předvedl něco, na co jsem v průběhu tohoto filmu dočista zapomněl – lidskost. (25.01.2016)

Mám rád Waltera Matthaua, ale tu mi ten jeho otravný starý bručoun pripadal neznesiteľný. No a potom sa na scéne objavil druhý dedko, ktorému to už príliš nemyslelo a namiesto gigantickej spŕšky zábavy som sa dočkal neskutočnej nudy v ktorej sa dvaja dedkovia neustále hádajú aj keď sa vlastne majú radi. Ani to ich spoločné vystúpenie mi nepripadalo vôbec vtipné. Proste mi tento film vôbec nesadol. 4/10. (15.01.2020)

"Otec je ve výborné kondici, je jen trochu pomalejší. Telefon nechá zazvonit desetkrát a dopis otevírá dvě hodiny." Dva staří kabaretiéři, porostlí mechem a lišejníky, spolu mají dvanáct let po ukončení spolupráce znovu vystoupit v televizi, jenže se mají rádi asi jako Britové a Francouzi. Jeden z nich je žlučovitý dědek s náturou vyskakovacího nože a druhý senilní šťoural a slinomet ("Buď přestane prskat, nebo to budu hrát s deštníkem!") Zdá se vám to na dobrou komedii málo? Pak neznáte Neila Simona. Vstupte! patří k jeho nejlegračnějším a současně nejdojemnějším hrám. George Burns už byl skutečně starý, ale stojí za pozornost, jak bravurně zahrál zatrpklého dědka tehdy pětapadesátiletý Walter Matthau. Ta zarputilost, shrbennost, klátivá chůze... skoro ho podezírám, že když o dvacet let později exceloval ve filmech á la Dej si pohov, kámoši!, taky to jen hrál. ;-) 100 % (04.07.2005)