Apartmá v hotelu Plaza

Docela uřvaná dialogovka, ze které je ta divadelní naivita cítit na sto vzdálených honů. Film se dělí na tři části, tři rozdílné příběhy, kde ve všech převládá fantastický civilní výkon Waltera Matthaua. Ten si tu totiž střihnul tři různé postavy, kde všechny tři role se snaží rozřešit ne úplně pohodlnou situaci. Nezáviděníhodná byla třeba v první příběhu, zábavná pro změnu v příběhu druhém. Třetí příběh je pak vysloveně rodinný a trošku panický. Rodinné trampoty nicméně řeší všechny tři příběhy a tak je třeba se na ně řádně připravit. Druhý příběh byl ale asi nejlepší a nejzajímavější. Zbytek spíš ukazoval to divadelní herectví přítomných herců. (07.01.2023)

Velmi dobrá konverzační komedie, která místy nudí, místy je geniální. První povídka o manželském páru, kde chlap sice ženu miluje, ale zároveň má bokovku, pobavila především břitkými dialogy a výborně aktivní Maureen Stapleton. Druhá povídka o hollywoodském producentovi, který si chce užít a sbalit svou bývalou přítelkyni a neustále ji překecává, je mírně řečeno nudná a nejslabší ze tří povídek. Poslední povídka o chystající se svatbě, která však málem neproběhne, protože nevěsta je zavřená na záchodě a nechce poslechnout své rodiče, je suverénně nejlepší a dialogy včetně děje nejvypracovanější. Komedie, která potěší, jen je potřeba mít trpělivost s délkou filmu. (07.07.2017)

Třetí povídka samozřejmě stojí nade všemi předchozími, to nepřicházím s žádnou novinkou. Epizodka o zlobivé nevěstě a jejím nerudném otci je ukázkou Simonova pisatelského umění a geniality ve vypoitonvání situace. Přesto ani ty první dvě povídky nejsou k zahození, byť jsou někde jinde než situační komedie se svatbou. Nejlepší na tom, že Matthau dokázal každou postavu tak perfektně odlišit. Od fyzických přeměn (paruk) až po neodolatelné posunky ve tváři. Velmi podnětné, vidět mistra při práci. (20.03.2009)

Vlna životních komediálních rolí Waltera Matthau od Průvodce ženatého muže, přes Hello Dolly, Kaktusový květ až k Apartmá. Komediální talent Matthaua (ve všech těchto filmech bez Jacka Lemmona !) je mimořádný a zakládá se na skvělé mimice a pohybech zdánlivě nemotorného čahouna. Tři rozdílné charaktery v povídkách hry Neila Simona jsou ztělesněné Matthauem pokaždé v jiné poloze, ale pokaždé skvěle ( poslední povídka musí pochopitelně být nejlepší !) (30.12.2017)

Neil Simon ma opäť nepresvedčil, podobne ako aj v Bosých nohách v Parku, ale Walter Matthau to zachraňuje, tri presvedčivé herecké vystúpenia v troch rozličných postavách. Všetky tri poviedky sú podľa mňa vyrovnané, za najlepšiu považujem prvú, za najzábavnejšiu ale tretiu. Herecký koncert nestarnúceho génia v réžii nemenej dobrého Arthura Hillera. (26.06.2012)