Přelud

Celkom slušná bourneovina s napätím od začiatku do konca, a nevadil ani rok natočenia filmu. Začiatok a koniec príbehu som sa vlastne ani nedozvedel (alebo som poriadne nedával pozor) a práve to pridáva poslednú kvapku napätia. –––– Nikdy jsem nepochopila, proč většina lidí dělá za tmy věci, které by za světla nikdy neudělali. ... Když můžeme lhát, podvádět, krást a zabíjet za bílého dne, a pak čekáme na tmu, abychom se milovali, někde je něco špatně. (29.10.2018)

Hodně zajímavá výchozí situace - téma amnézie a konspirace - ale naivní režií akčních se Dmytryk zasekává ve svých noirových 40. letech (Murder, My Sweet) a stejně tak celou interiérovou studiovou estetikou. Pozoruhodné tím, jak se tu mísí "stará" filmařina s nastupujícími moderními tématy konce 60. a první poloviny 70.let. Hybrid starého a nového. Když se třeba tenhle film srovná s Frankenheimerovými Seconds (1966), vypadá to jako by mezi nimi byl rozdíl deset let. P.S. jako krásný výsměch "starému" považuji to, že Walter Matthau tu hraje soukromého detektiva ve stylu Phil Marlowe v Murder, My Sweet, který nenosí zbraň, pije Dr. Peppera a jeho agentura se jmenuje AAA, protože "to najdete ve zlatých stránkách hned na první straně." (28.01.2009)

Tak nakoniec z obdivu ku Gregorymu Peckovi hodnotenie zaokrúhlim smerom hore, i keď je to možno u mňa ešte pod 70%. Na Prelude sa mi páčilo, že až do konca nie je jasné, či vietor fúka skutočne odtiaľ, odkiaľ sa zdá, pričom prvú polhodinu som si myslel, že fúka odniekaľ úplne odinakiaľ. Alebo že ide o celovečernú verziu nejakej časti Twilight Zone, kde by ale aj tak Prelud kľudne zapadol. A ako tu viacerí spomínajú, Prelud je super materiál na analýzu svojej vo svojej dobe už zastaralej formy v kombinácii s prichádzajúcou konšpiračnou tématikou. Peck je opäť hypersympaťák, Matthau tiež a Diane Baker krásna femme fatalle, takže ak neočakávate revolúciu žánru, tak si film užijete. (29.10.2018)

Od prvních minut se snímek nese v napínavé atmosféře a tajuplném hávu. Gregory Peck je tradičně ve své roli skvělý a přesvědčivý, akční pasáže působí stále dobře a postupné rozplétání záhady okolo ztráty paměti vyústí ve zdařilé finále. Edward Dmytryk velmi zručně udržuje diváka v napětí a obdivuhodné na tom je, že mu k tomu stačí v podstatě jen síla dialogů a sem tam nějaká ta akční scéna. À propos, tohle není první film, v němž Gregory Peck ztratil paměť. Vzpomeňme na Hitchcockův perfektní počin Rozdvojená duše. (17.04.2020)

Tajuplné drama s kriminální zápletkou stojí a padá s výkonem G. Pecka. Ztráta paměti způsobí, že David, hlavní postava příběhu, potkává lidi, které nepoznává, a sám nakonec neví, zda se nezbláznil. Zpočátku to dokonce vypadá, že David už je po smrti, nebo podstoupil jakýsi tajemný experiment (připomene tak trochu mladší Znovuzrození s R. Hudsonem). Zkraje někde mezi Kafkou a Orwellem, později s nádechem klasických krimi a noir snímků. „Vypadá to, že si někdo hraje na bohy. K tomu ti, co jsou nahoře, často rádi sklouzávají." Černobílá kamera filmu sluší, hudba dokáže místy navodit patřičné napětí. Přesto film ocení spíše milovníci žánru a starších snímků. (15.02.2020)