Avatar: Legenda o Aangovi

Děti všech zemí pozor! (obzvláště ty velké jako já) Jeden z nejlepších animovaných seriálů, které jsem měl tu čest vidět - úžasný příběh plný dobrodružství, napětí, překvapivých i bláznivých situací, spoře dávkovaných mouder, skvělých postav a jednoduché angličtiny. A navíc vyvážený v počtu i kvalitě dílů a vykreslování jednotlivých charakterů! Nemohu si odpustit touhu vidět nejméně další tři knihy. Kéž by. (Book One - 100%, Book Two - 80%, Book Three - 95%) (11.11.2011)

Už u první bylo znát, že je to.. typické. Roztahaný příběh o zbytečné epizody, místy zbytečné moderní prvky, předvídatelnost. Sestříhat ze tří seriálových sérii jeden, dva normální filmy by tak nemělo být vůbec těžké. Z tohoto pohledu mi tak filmový Poslední vládce větru přijde ještě snad i o něco snesitelnější, protože alespoň nezdržoval. Pravda, tam to bylo zase možná trochu moc rychlé. Chtělo by to zřejmě film i seriál "smíchat" dohromady. ~ První série ještě šla, pominu-li, že mi tenhle "japonský" styl animace nijak zvlášť nevoní, a že Avatar mi také sedí víc jako "malý mudrc" z filmu než rozjařené trdlo. Ale budiž. ~ Ve druhé sérii mi už vadila další postava (slepá dívenka), nahánění za "záchranou unesené dívky", breptající zvířecí duchové, Zukův a strýcův příběh, hledání Appa, vlastně celá zbytečně roztahaná část ve městě, zbytečně navracející se dřívější postavy a k tomu další zbytečné natahující díly, nemluvě o zbytečných klišé. Autoři měli zřejmě příběh na dvě série a najednou dostali zadání na sérii třetí, tak se musela vymyslet vata. ~ Třetí série už byla zbytečná a dvě by tak i seriálově byly až až. Nápad s "telekinetickým ocelovým polo-Golemem", dřevěné lodě s ponorkami... To už snad není fantasy, to je hovadina. Chyběl mi tam James Bond. Tady už tvůrci vůbec netušili, co dělají a snažili se být vtipní, což bylo ubohé. (08.10.2011)

Nádherné, plnokrevné animé z dílny amerického studia Nickelodeon, které snese srovnání s tím nejlepším, co v tomto žánru vzniká na Dálném východě. Fantastické scenérie světa s poctivě promyšlenou mytologií, jakožto i dech beroucí souboje elementy ohýbajících bojovníků jsou poctivě okénko po okénku ručně vykresleny (jednou z mnoha vizuálních lahůdek, které mě při sledování Avatara nikdy nepřestaly uchvacovat je jedinečná choreografie každého ze čtyř elementárních bojových umění - waterbending je modelovaný podle tai chi, firebending podle kung fu, atd.). Pravá síla a srdce seriálu je však tam, kde má být - v kvalitním scénáři a plnohodnotných, vystíněných postavách. Ač je Avatar primárně určen pro děti do 18 let, z preciznosti dramatického stavění jednotlivých dílů, sérií (knih), vykreslení a vývoje postav, jejich dialogů a vnitřního života, by si mohlo a mělo vzít příklad 95% televizní produkce pro dospělé. Něco málo k postavám. Aang je neuvěřitelný týpek - jsem si jistý, že kdybych Avatara viděl ve dvanácti, stal by se pro mě na zbytek života ikonou (mimochodem, Avatar je možná vůbec to nejlepší, co můžete pustit dětem ve věku 10-15 let - nekrvavá akce servírovaná s hektolitry životní moudrosti, u které nebudou desítky hodin ani dutat). Katara je archetypální snová dívka, Sokka dobrosrdečný šašek, Zuko bezvadný příklad rozervaného antihrdiny, zdaleka nejraději jsem však měl postavy Toph a Iroha. Maličká, slepá dvanáctiletá holčička z aristokratické rodiny (Toph) je zdaleka nejdrsnější postavou seriálu, tuhá jak žula, respektive ocel. A Iroh, geniálně nadabovaný legendárním Makem, je ztělesnění životní moudrosti a cesty k opravdovému štěstí. Tu a tam se najde pomalejší, či mírně nudnější epizoda (filler), celkově však zážitek na život, proto absolutorium - 90% (02.08.2014)

Nečekala bych, že se mi vzorem stane 12 let starý chlapec, ale po idealistické stránce to tak je. Kamarádka mi představovala ten seriál s tím, že takhle nějak si podle ní já představuju hare krishna uskupení, takhle nějak já je vidím, jako hlavního hrdinu – Avatara. A připadá mi ve výsledku rozumnější zavřít se a koukat na tenhle milý seroš, než se přidávat k hare krishna. Baví mě, jak je to feministické, optimistické, odvážné, milé, citlivé, vtipné, odlehčené, překvapivé. (04.02.2021)

Naposledy, kdy jsem si prakticky ihned byl jistý, že něčemu dám pět hvězd byl v kinech Scott Pilgrim vs The World. Shodou okolností mají minimálně jednu herečku, resp. dabérku tyto dva projekty společnou. Seriálu jako takovému není moc co vytknout. Jediné, co mě mrzí, je odfláknutý český dabing, kdy se několik hvězd kvality ztrácí v opakujících se dabérech (kteří jsou navíc klasičtí čeští dabéři, kteří dabují milion dalších věcí, takže nulová výjimečnost hlasů), nulovém prožívání replik (stačí si poslechnout, jak Jessie Flower ječí, když v Serpent's Pass Toph spadne do vody a jak "ječí" její česká dabérka), v rozporuplnosti překladu (např. Twinkle Toes tu je poprvé hezky přeloženo jako baletka, pak ale z nepochopitelných důvodů dali tichošlápka, Hadí průsmyk je i Hadí průplav, Zukův proslov "born lucky/lucky to be born" je úplně změněn při segmentu V předchozích dílech jste viděli), v některých jménech (Hope vážně nebylo potřeba překládat (asi jediné přeložené jméno) - dovedete si to představit? "Těší mě, jmenuji se Naděje Nováková." V anglicky mluvících zemích klidně, ale u nás moc ne. Sokka je tu semtam překřtěn na Sokko(a)) nebo v neschopnosti autorů počítat slabiky v haiku. Takže jediná věc, která zbývá, co by seriálu šla vytknout, pokud bych byl cynik a hnidopich, je pojmenování holčičky Hope, což bylo na můj vkus až příliš okaté gesto. (30.06.2017)