Čertova nevěsta

Typická studiová pohádka na nedělní odpoledne, kterých se tu v 70. a 80. letech točily desítky. Tahle je ovšem o hodně delší než je zvykem, a to je podle mě velkým kamenem úrazu vzhledem k tak prostému ději. Pohádka se táhne, až je nudná. Jediné, co se mi líbilo, bylo to čertovské sídlo v lese. To bylo moc pěkné, takové strašidelné. Tady se kulisáci fakt vyřádili. [598. hodnocení, 32. komentář, 67%] (24.10.2020)

Na můj vkus moc ukřičená (Nina Popelíková) a tak nějak podivně křečovitá (Oldřich Vízner) pohádka. Navíc příšerně dlouhá. A jak píše uživatel Kri-kri, na Jiřího Sováka, který čerta Hejhuláka ztvárnil v rozhlasové verzi tohoto příběhu, Josef Dvořák opravdu nemá (ačkoliv přiznávám, že jen díky němu jsem Čertovu nevěstu zvládl dokoukat). (07.04.2012)

Tak nevím, ale mně televizní zpracování této pohádky zrovna moc nesedlo. Netvrdím, že by byla vyloženě špatná, ale já mám mnohem radši rozhlasovou verzi (vyšla roku 1988 na MC kazetách pod názvem Marjánka). Dějová linie je u obou verzí stejná, i když nějaké rozdíly by se našly. Přísná teta se v rozhlasové verzi nejmenuje Hromaska, nýbrž Moutelíková, mládenec, který se o děvče uchází není Žabža, ale Vincek a namísto malíře je řezbář. Ale jinak se obě verze shodují, zejména v druhé půlce, kdy se dostane ke slovu čert Hejhulák. I tak mi ale ta rozhlasová verze přijde mnohem poetičtější. Ale je možné, že jsem ovlivněn nostalgií, neboť televizní verzi jsem poznal mnohem později než rozhlasovou. Navíc v rozhlasové verzi ztvárnil Hejhuláka Sovák a myslím, že mnohem lépe, než Dvořák ve filmu. (31.07.2010)

Příjemná pohádka a herci jako Olda Vízner či Pepa Dvořák zaručují nadprůměrnou podívanou, což se také stalo. I Taťjana Medvecká ukázala, že je velikou herečkou a paní Popelíková jakbysmet - její Hromaska je správná ženská od rány :-) . Písničky pohladí po duši a "podčerti" (Olda Vlach...) vrchního ďábla Hejhuláka (právě p. Dvořák) jsou taktéž fajn. (23.01.2010)

Pro mě úplná klasika z dětství, co nějak podivně tiše dokázala zapadnout v čase (proto nehodnotím výš). Jednoduchost, čistota, milá nekomplikovanost, až radost pohledět. Postav ani scén není mnoho: krásně stylizovná stará Hromaska, čert Hejhulák, Žabža s Verunkou ve čtyřiech úsporných, mile divadelních kulisách (světnička, dvorek, tržiště a čertovská hlídka v lese), melodické písničky ... Člověk by vlastně podle toho mohl i krásně odehrát domácí loutkové divadélko, kdyby přišlo na věc. Jako malé nás to rejdění čertů - popletů v čele s Josefem Dvořákem moc bavilo. Teď už to vnímám spíš jen jako výborně řemeslně odvedenou věc, na kterou se ráda klidně s dítětem podívám i několikrát, bude mi u toho dobře, ale nic ve mně už s tím rezonovat nejspíš nebude. (16.04.2012)