Stopa Xapatanu
Sur la piste de Xapatan
Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(viac)Recenzie (76)
Moje druhá volba po Pevnosti Boyard. Zajímavé prostředí a úkoly, které se bohužel dost často opakovaly a nebyla zachována varianta z pevnosti o obrovském množství úkolů. Přesto jsem se skvěle bavil a hlavně závěr byl vždycky zajímavý nejen kvůli nonstop běhu, ale i samotným záběrům z kamery na hlavě soutěžících. ()
Vždycky jsem si přál ulovit takhle někde v pralese nějakou sošku s očima z drahokamů, sjet po laně přes údolí, skočit do vody a vyšlápnout stovky schodů na nádraží, vyinkasovat za sošku od překupníka prachy a odjet vlakem zpátky do civilizace. A koho tahle představa aspoň trochu nelákala, tomu nevěřím. Boyard byl jen jeden, ale tohle bylo taky dobrodrůžo. Dnes už se nic takového netočí... ostatně nevím, kdo by na to v konkurenci Posledního trosečníka, Amazing race nebo Takešiho hradu koukal. Nostalgie... ()
Pro tuto soutěž je škoda že ve stejnou dobu běžela v TV Pevnost Boyard... Takže tím pádem nebyl Xapatan tak moc sledovaný a oblíbený,jelikož tyto dvě soutěže každý srovnával a jak tak čtu u několika komentářů,tak stále srovnává... Ovšem já jsem si nesměl nechat ujít ani jeden jedinej díl... :-) Já prostě tyto soutěže jako malý miloval... 4* ()
Tato soutěž byla u mě vždy až za Pevností Boyard, ale nic méně, nic lepšího k vidění nebylo (a vlastně není ani dnes). Zjistil jsem, že spousta lidí, tuto dobrodružnou hru s legendárním výběhem asi třistapadesáti schodů k vlaku, už ani nepamatuje, nebo vůbec nezná... Snad to nějaká naše TV ještě někdy, i s Boyardem, odvysílá. [7/1O] ()
Tuto skvělou soutěž mého mládí si pamatuji opravdu už jen velmi útržkovitě. Protože na rozdíl od velmi populárního a férovějšího Boyardu který byl u nás po prvém uvedení ještě i několikrát reprísován, tak tato obdobná soutěž (z přírody) tuším že nikdy. Jen tak letmo si pamatuji že soutěžící napřed přijeli někam vlakem, poté plnili nějaké úkoly v džungli, hledali něco v jeskyni a nakonec zdrhali na vlak, po opravdu dlouhých schodech. Který kolikrát vůbec nestihli. Je to přeci jenom kus mé mladistvé nostalgie při které jsem se vždy podobně jako u Boyardu, Her Bez hranic nebo Paga Paga moc pěkně bavil a tak trochu vždy i příjemně oddychnul a zarelaxoval.Takže nakonec hodnotím celkem vysoko a to za 3*. Trochu inspirace si z této soutěže tak trochu bere dnešní Trosečník. Prosím opakovat!!! ()
Zaujímavosti (4)
- Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
Reklama