Prci, prci, prcičky

Screw this, Prcičky jsou fajn (tedy až na ten český název). Redefinovaly vlastní žánr a přitom v něm trvale zůstaly i nejlepším filmem. Co na tom že většina ostatních "Prcičkovských" komedií jsou podřadné zmetky, debut bratrů Weitzových na rozdíl od nich nesklouzává do bahna stupidní a samoúčelné vulgarity, ale zůstává tak akorát na hraně - s bizarními úlety s penetrováním koláčů, i s bez problémů funkčním příběhem o přátelství a dalších univerzálně platných hodnotách, přičemž je film stále mnohem víc vtipný než trapný. A hlavně nezjednodušuje celý ten životní úsek "getting laid" na prosté getting laid, ale s nadhledem shrnuje celou krásu a tragedii postpubertálního dospívání, takže je mi i trochu líto, že jsem jím v těch letech, kdy pro mně byl nejaktuálnější, v podstatě pohrdal. Na rozdíl od jeho následovníků si první American Pie odsuzování nezaslouží. 7/10 (19.12.2011)

Dlouho jsem kolem tohoto kultu jen tak bez zájmu kroužil, až mě náhlá popularita letošního Školního srazu donutila zaplnit tu malou díru ve filmovém vzdělání a první sexuální dobrodružství Stiflera&spol zmáknout na jeden zátah. A kupodivu to nebylo vůbec špatné, chvílemi dokonce i vynikající! Ono přiznejme si, že přesně takhle nějak to u středoškoláků skutečně chodí. Třeba zrovna mě samotného by sice nikdy nenapadlo používat jako sexuální pomůcku maminčin jablkový koláč, ale natáčet mojí šílleně krásnou spolužačku v mém vlastním pokoji by mi rozhodně připadalo jako super nápad. Bratři Weitzové vůbec těmi nápady opravdu nešetří a jejich Prcičky jsou dokonale odvázanou, roztomile upřímnou a jen výjimečně trapnou komedií o nelehkém dospívání, jehož útrapy zdaleka nevězí jen za zdmi školní budovy.. (09.08.2012)

V mojich očiach je "American Pie" klasikou. Je síce pravda, že sa na ten film pozerá zvláštne, keď má človek skoro 30 a uvedomuje si, že prvýkrát to videl možno pred práve 15-timi alebo 17-timi rokmi a bol to film, na ktorý som sa díval ako komediálne zlato. Dnes si myslím, že mnoho gagov stále funguje a sú tu scénky, ktoré sú skutočne parádne a rehocem sa na nich aj po rokoch, no mám pocit, že po viacerých zhliadnutiach to až tak silná klasika úplne nie je. Highlightom sú všetky scénky s Jimovým otcom. Komédia funguje a postavy sú dobré, no nemôžem si pomôcť, no niektoré klišé ma nebrali a súčasne mám pocit, že sú tu aj tie klasické momentky, ktoré vytvárajú umelo drámu, aby si postavy niečo museli uvedomiť a potom sa dostali k cieľu trošku komplikovanejším spôsobom, no stále k tomu, čomu to celý čas smerovalo. Ak mám byť úprimný, tak čo mi v tomto filme asi najviac chýbalo bola chémia medzi niektorými postavami. Kevin a Vicky ju majú dobrú a pozerá sa na nich dobre. Heather s Ozzym sú okey, no mám pocit, že Ozzy ako postava úplne nefunguje a je tu tak trošku do počtu. Jim a Michelle v tomto filme je podľa mňa slabá dvojka. Viem, že to tu bolo viac-menej nasilu a Jim by bol radšej s Nadyou, ale v rámci toho, čo tento film ponúkol medzi nimi, mám pocit, že je to dosť strojené a umelé. A hoci to tak má byť, po rokoch mi to vadí. Najmä, keď už človek videl aj pokračovania. Ale je pravda, tam sa chémia oveľa lepšie vyvinie a ich vzťah bude oveľa krajší. Ako celok to podľa mňa funguje. Nostalgicky a možno aj keď si to človek pozrie prvýkrát. Som spokojný. Dokonca aspoň bod filmu ešte po rokoch dvíham. Hodnotenie: B- (30.10.2017)

Matka teen-age komedií má poměrně velmi dobře provázané gagy a k ruce schopné herce, kteří se po této komedii dostali do širšího povědomí publika. Jason Biggs už asi navždy bude označován jako "ten z prciček", a ostatní herci už později nedostali takové výrazné party (Nicholas, Elizabeth nebo Thomas), ale tady byli výborní. Vytýkám snímku jeho mírně odfláknutý konec, který se příliš neslučuje s předchozím konceptem filmu. Zakončení mohlo být výraznější, ale jinak film svůj účel splnil. (24.09.2010)

Na průkopníka mezi teen komediemi řešícími obtížnost prvního zásunu jsem se podíval s odstupem času a mohl si všímat drobných detailů. Biggsovy snahy napodobovat Sandlera, zábavně neobratných improvizací Eugena Levyho, štěku členů Blink 182 či ultimátního hovadství Stevea Stiflera. V hodnocení budu shovívavý, protože na téma „ztráta důstojnosti za účelem ztráty panictví“ se v dalších letech objevila spousta fekáliemi zalitých selhání, které postavily tohle obcování se sladkým pečivem do jiného světla.. (07.10.2019)