Medzi mužom a ženou

Ohodnotit toto pozoruhodné dílo není snadné a napsat smysluplný komentář už vůbec ne. Pro někoho bude zřejmě i obtížné takovýto styl přijmout - zřejmě proto ho českomoravský prostor po všech stránkách ignoroval. Přitom je to tak kvalitní a inteligentní film. Ale do značné míry se jedná o jistou formu experimentu, která rozhodně nebyla vytvořena pro masy. Co to vlastně je: Drama? Ano. Komedie? Trochu. Romantický film? Určitě. Celé je to postaveno na dialogu muže a ženy (tedy nejen dialogu, oni se samozřejmě i pohybují a ne jen sami v jednom vymezeném prostoru), kteří se náhodou po velmi dlouhé době potkali na jisté svatbě. Jak se k sobě chovají, co cítí? A co vztah k jejich "skutečným" partnerům? ... Víc prozrazovat nebudu, abych nevyzradil celý děj, jen podotknu, že scénárista zaslouží velkou pochvalu. Ale v čem spočívá ten hlavní experiment, když odmyslím, že (vlastně i psychologický) příběh se odehrává v malém prostoru a čase mezi dvěma lidmi? Jde o odvážný tah režiséra Hanse Canosy natočit vše pomocí dvou kamer - v polovině je obraz rozdělen. Toto může někoho odradit s tím, že režisér se zbláznil a že to bude nuda, která se nedá sledovat. Omyl! Podle mého názoru mu záměr vyšel, protože to filmu body vůbec neubírá, ale naopak mu to přidává na zajímavosti, atraktivitě, originalitě a také zábavnosti. Práce s kamerami je zkrátka dokonalá. A na závěr obrovský potlesk pro ty hlavní dva jedince, na kterých to celé stojí a bez kterých by to nešlo: Aaron Eckhart a především Helena Bonham Carter. (23.11.2008)

Dva exmanželé se sejdou na svatbě jeho sestry. Po zatancované skladbě zjistí, že tam zůstali úplně sami (!), tak si to jdou rozdat na hotel. Ona je prý vdaná, on má přítelkyni. Celou dobu kecají a kecají. Ano, taky, když jsem někde s holkou, tak kecám a kecám. Ale myslím, že to, co zplodí život, je zajímavější, než kecy v tomhle filmu. Navíc oba herci působí dost odtažitě. Kamera, která má ukazovat rozdílné cítění mezi mužem a ženou měla jediný efekt a to ten, že mi rozpůlila mou novou 107 cm plazmu. Jsem přesvědčen, že rozpůlená kamera měla jen jediný cíl a to zamaskovat tu nemohoucnost všech zainteresovaných. Takže žádná duševní studie, jak by se dalo očekávat, jen zoufalé sledování, kdy už ta nadsedmdesátiprocentní kálečka skončí. PS: I přesto, že jsem chtěl film férově vypnout po deseti minutách, vydržel jsem se dívat do konce a to jen proto, abych mohl tento film plnohodnotně zkritizovat. PPS: Nevěřím hodnocení většiny lidí zde, myslím si o nich, že to jsou masochisté. (08.02.2011)

Film, který má parádní obsazení (já osobně jsem si ho sehnal kvůli Aaronovi a Olivii, ale zde jsem pochopil, co všichni vidí na Heleně) nezvyklou práci s kamerou (prakticky pořád je obraz rozdělen na dvě půlky, z pohledu ženy a muže a sem tam se díky němu můžeme vrátit do minulosti a zároveň sledovat aktuální dění) a vynikající scénář. Nicméně mi tam něco scházelo, nějaký zásadnější moment. Možná jsem taky příliš mladý a moc jsem toho neprožil, abych přesně pochopil, nevím. Co ale vím je, že snímek Room in Rome se mi líbil mnohem víc a jde tam prakticky o to samé (akorát tam máte Řím a dvě lesbičky). Nicméně čekal jsem zajímavý film o vztazích a to jsem taky dostal, takže dá se říct, že jsem spokojený. 80 %. (12.07.2011)

Zajímavým způsobem zpracovaná romance, která začíná jako flirt dvou svatebčanů, kteří se náhodně setkali během svatebního veselí, a pokračuje jejich vzájemnou konverzací, kdy se divák dovídá stále víc a zjišťuje, že ti dva jsou spojeni mnohem hlouběji než jenom jedním setkáním a jejich vztah ve skutečnosti obsahuje mnohem víc vrstev a prošel nejrůznějšími peripetiemi. Flirt se mění v milostný akt a končí bolestným rozhodováním a bilancováním svého života. Každý záběr filmu je snímán z pohledu obou hrdinů zároveň, kdy plátno je rozděleno na polovinu, a zobrazuje tak mezi ženským a mužským pohledem na věc. Originální a sympatický film, který stojí především na výkonu Heleny Bonham Carter. Celkový dojem: 90 %. (28.03.2009)

Já snad špatně slyším, tedy vidím! Koho že jsou ty výborné výkony? No mýlka je vyloučená, kompars běžně chválu nesklízí, takže skutečně bude řeč o afektované křeči nositelky nejškaredějších vlasů Hollywoodu, Heleny Bonham Carter a vrozené topornosti s úsměvem leguána, Aaronu Eckhartovi, kteří téměř půldruhé hodiny vedli divné řeči v ještě divnějším obraze v obraze a kdyby mě náhodou oči málo těkaly, tak se do něj z času na čas ještě vetřeli jejich alter ega v mladším vydání s ještě o level nižšími výkony. Těžkopádné vyjádření plochých charakterů o stesku po tom, co se nedá vrátit. (19.02.2013)