Farebný závoj

Nemá smysl se zaobírat tímto remakem, pakliže se neseznámíte s originálem. Neboť ano, jde o skvělé melodrama z 20. let, ve kterém se nádherně snoubí herecké příležitosti (které Watts i Norton využívají bezezbytku) s půvabnou krajinou. Skvělý cit pro dobové reálie, kostýmy a výpravu je samozřejmostí. Nechybí reálný dramatický příběh odehrávající se na pozadí hlavního dramatického oblouku uvnitř niterného sváru mladého manželství. Ale proč je to tak skvělé a i dnes má takový film červené barvy? Je to prosté, návrat kvalitního žánru, jenž se vytratil, je vítaný. Za dob kralování Garbo na stříbrném plátně bylo melodramat na výběr mnoho, dnes jsou nedostatkové zboží a je to ohromná škoda. Pod čarou musím seznat, že i po revoluci několik románů W. Somerseta Maughama vyšlo, takže dnes je k dispozici Julie, ty jsi kouzelná!, Poslední půlšilink i ten Barevný závoj. Což je příjemné. (17.08.2009)

Hned na úvod mě zaskočilo, jak ploše jsou podány postavy a zaradovala jsem se tak leda za Lieva Schreibera, i když se moc dlouho na plátně neohřál. Jakmile se ale děj přesunul do čínské vesničky, tak to bylo lepší, hlavně proto, že mě ten vztah hlavní dvojice konečně začal zajímat. Divák si k nim hledá cestu asi tak stejně dlouho, jako oni dva k sobě. Teprve potom ocení skvělé herectví Naomi Watts a hlavně Edwarda Nortona. I vedlejší herci jsou fajn (Toby Jones, Anthony Wong Chau-Sang), hudba a záběry na Čínu opravdu nádherné. Co mě ale nejvíc zklamalo, je obrovská předvídatelnost příběhu. Všechno, co se stalo, jsem odhadla ještě někde na začátku. Kdybych neviděla tolik filmů, co končí stejně, dala bych víc, ale takhle nemůžu, ten konec je zklamání. (06.03.2011)

Kvalita Barevného závoje je založena na přesném obsazení rolí. Domnívám se, že kdyby si Edward Norton a Liev Schreiber vyměnili role, působilo by to komicky a silně nevěrerohodně, takže nudný bakteriolog zažraný do svého bádání jedině v podání Eda a svůdník-konzul jedině v podání Lieva. A mezi nimi krásná, křehká, naivní, nikoliv však zlá Naomi Watts. Souhlasím s tím, že se jedná spíše o komorní snímek a drama manželského páru. Skvěle zahráno, skvěle natočeno. Už tady nežijeme bych asi s Barevným závojem do souvislostí příliš neuváděl, i když je pravda, že v mém nitru bude drama milostného čtyřuhelníku hlouběji zakotveno. (26.10.2008)

Tenhle film jsem už dlouho chtěla vidět... Ústřední dvojice se mi zalíbila a doslova společně ladila. Příběh zachycující nešťastný manželský život, který spadává do stereotypu, byl rozhodně dobře ztvárněn. Ale změna prostředí a to radikální změnila jejich pohled na život a na smrt. A začali teprve díky událostem hledat ve svém vztahu pravé hodnoty. Jak šlop hrozně znát, že díky stíženým podmínkám a choleře si ho začala vážit a obdivovala ho za to všechno, co udělal. Hrozně se mi líbila vyhrocená romantická scéna, z které jsem měla chvění v břiše a to o něčem svědčí ! Konec se dal předvídat, že k sobě nejdřív naleznou cestu a potom jeden z nich toho druhého ztratí. Ale o to víc byl konec velmi dojemný a skutečný. Líbilo se mi to moc, vyvážený příběh, rozvržený do dvou hodin, upoutal pozornost, hlavně díky výkonům hlavních představitelů. Edward Norton mě jako obvykle nezklamal a Naomi Watts mě čím dál víc utvrzuje v tom, jak moc hraje přirozeně. Takže jak jsem si myslela, že to bude dobrý film, tak splnil má očekávání. (03.06.2009)

„When love and duty are one, grace is within you.“ Na můj vkus větší hloubku postrádající manželský zločin a trest zasazený do sbližujícího očistce epidemie cholery, opírající se o herecké výkony nejen hlavních hrdinů, ale i vedlejších postav (Jones, Schreiber) a především o neuvěřitelně podmanivou hudební složku Alexandre Desplata, jehož práci na pozadí některých dialogů budete jen stěží dostávat z hlavy. Škoda toho doslovného londýnského závěru, neboť romanticky smýšlejícím duším bylo vše jasné již říční lodí mizející v oblaku páry.. (25.11.2009)