Réžia:
Erik PoppeScenár:
Harald Rosenløw EegKamera:
Ulf BrantåsHrajú:
Trond Espen Seim, Jan Gunnar Røise, Evy Kasseth Røsten, Stig Henrik Hoff, Petronella Barker, Robert Skjærstad, Benjamin Lønne Røsler (viac)Obsahy(1)
Leitmotivem filmu jsou proměnlivé obrazce kaleidoskopu, jež zároveň oddělují i spojují pět příběhů, odehrávajících se během jednoho letního dne v Oslu. I ony se nečekaně proměňují a proplétají, sotva se v jedné epizodě vytvoří určité vztahové seskupení, hned v následující se zase rozpadá a transformuje se v jiné. Film svou důmyslnou skládankovitostí připomene 21 gramů režiséra Alejandra Iñárritua, i tady se několikrát protnou životy lidí, kteří se dosud vůbec neznali a míjeli se anonymně v ulicích města. A také tady se potkáváme s truchlivými osudy, postavy se hroutí pod jejich tíží, dělají fatální chyby, nerozumějí samy sobě ani svým blízkým, zrazují se a ubližují si a přitom každá z nich trpce zakouší pocit osamělosti a touží být milována. Jakýmsi novodobým andělem strážným je tu Vidar, ošetřovatel z psychiatrické léčebny. Nakonec se však zdá, že bděl nade všemi kromě sebe... (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (34)
Severské filmy mi buď bez výhrady sednou a nebo s nimi mám poměrně problém. Bohužel mám problém i s filmem Hawaii, Oslo, který je mozaikou protínajích se lidských osudů během osloských letních veder (poměrně oxymorón). Mozaika zajímavá, vyústění také, ale film mě nedokázal nijak výrazně zaujmout. Velká škoda. ()
Mozaikové filmy moc nemusím- Hlavní problém je, že když je změť příběhů nuda, a ještě se v nich blbě orientuje, tak to člověka nebaví. První půlka filmu byla nuda, ale vydržela jsem. Druhá polovina už byla o dost zajímavější. Sympatičtí mi byli snad všichni kromě Vidara. Kdyby byl příběh bez něj, vůbec nic by se nestalo, a film by byl mnohem snesitelnější. Díky druhé půlce se hodnocení vyšplhalo na 3 hvězdy. ()
Áno je to taký Iñárritu-ho štýl mozaikových filmov, ale zároveň to ani zďaleka nie je Iñárritu. Je to zaujímavé, pozerateľné, ale zároveň v mnohých smeroch nedotiahnuté. Miestami unikajú súvislosti, čo je spôsobené hlavne neobjasnením príčin (a na tie tam stačila niekde aj jedna veta) a mne to tam jednoducho chýbalo... ()
"Film svou důmyslnou skládankovitostí připomene 21 gramů režiséra Alejandra Iñárritua." Ehhhm jedině pokud hodně přimhouříte oči a celou dobu se budete dívat přes kaleidoskop. Což ode mě není dvakrát hezké říct, protože Havaj, Oslo rozhodně není špatný film. Do 21 Gramů, má ale daleko. První půlka mě bavila, byla jsem zvědavá co bude dál, nedá se odepřít, že má vše ze začátku příjemný spád. Ve filmu bylo přibližně vše, co jsem od "severské mozaiky" čekala. Snad jen to lehké "nadpřirozeno mi bylo trochu proti srsti. No ale v druhé půlce už mi to přišlo trochu uměle natáhlé a umělé vůbec. Ale ještě to nějak šlo. Ale závěr ? Proč? Nevadí mi, že je "překvapivý" nebo "mrazící" (jak to tady někdo nazval). Vadí mi, že je absurdní, že nedává smysl a můj názor je takový že sráží celý film. Bez něj bych dala asi 4 hvězdičky, takhle váhám. ()
po nedávno shlédnutím DeUsynlige jsem zkusil i tento dřívější režisérův snímek. I když téma znělo zajímavě a oblíbení uživatelé ho hodnotili docela vysoko, tak si z filmu odnáším smíšené pocity a spíš zklamání. Stejně jako krasohled spojuje sklíčka do roztodivných tvarů, tak se o totéž chtěl pokusit režisér i s lidskými osudy. Výsledná skládačka na mě ale působila nepřirozeně, překombinovaně a křečovitě. Občas se nějaký zajímavý nápad objevil, ale stejně rychle zapadl jak se docela rychle střídaly scény. Rozmýšlel jsem se mezi 2 a 3 hvězdami, ale nemám vlastně rád podobné mozaiky a málo která mne zasáhne, tak dám jen silnější 2hvězdičky za to nenaplnění. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Reklama