Bohom zabudnuté deti

Dnes už klasický příběh jsem viděl po letech. Skvělý William Hurt a možná ještě lepší Marlee Matlinová, dobrý příběh ze školy hluchoněmých dětí, kam přichází učitel s netradičními vyučovacími postupy a získá si přízeň svých žáků. Osudovým se stalo setkání s hluchoněmou uklízečkou, bývalou žákyní školy, která zarputile odmítá komunikovat v hlasové řeči. Pak se odvíjí romantický příběh, v němž dojde k náhlému oboustrannému vzplanutí (v bazénu - jak proboha mohli tak dlouho vydržet pod vodou?); nu, načež to pokračuje klasickým hollywoodským klišé se sentimentálně šťastným koncem. Téma je neotřelé, dobře se na to kouká, takže až na tohle klasické zakončení dobře koukatelné - čtyři hvězdičky. (15.08.2014)

Ta holka byla tak neskutečně protivná a tvrdohlavá....Já popravdě nevím, jak bych si s tím poradila. William Hurt a jeho postava byl neoblomný, ale být jím, tak bych asi nezvládla do ní pořád nehustit to, ať začne mluvit...Asi bych to prostě chtěla, ať to zkusí...Prostředí neobvyklého učení - skupinka žáků, která se snaží a dívka, která žije jinak...Nedokážeme si to představit, pokud to "ticho" neprožijeme....Film mi přišel komerční, ale zároveň ne...Mám z toho dost rozporuplné pocity a nevím definitivně, co si o tom myslet...Zní to možná až moc "dospěle", ale asi do něj potřebuji dospět... (11.03.2017)

Tento snímek je bezpochyby kvalitní a skvělý a kdovíco ještě, jenomže já ho mám zdiskreditovaný nekritickým zbožňováním své matky a navíc nemám ráda Willama Hurta, protože vůbec neotvírá pusu, když mluví, což ještě v kombinaci s českým dabérem, který mluví jaksepatří,vypadá místy fakt divně. Vždyť je to herec proboha.Copak neumí mluvit? (21.12.2003)

Ve své době asi zjevení, protože o problematice neslyšících se moc nemluvilo. Když se dnes na film dívám, vidím všechna ta scenáristická klišé a mrzí mne, že film vlastně nemá čím překvapit. Ono jde v hlavní podstatě jen o romantický film, jenž je světem neslyšících jen ozvláštněn. Hlavní hrdinka klidně mohla být alkoholička, mít trauma z dětství, že ji zneužíval otec, že má implantované srdce někoho jiného, a vyšlo by to nastejno. Zásady podobného scénáře jsou zde jasně rozeznatelné: nejprve seznamování, postupné sbližování, pak konflikt (zde podle mne zcela nesmyslný), a nakonec pochopení, odpuštění a usmíření. A děcka zahrají skvělé představení, klobouk dolů. A rovněž mne mrzí, že podobně vedený styl filmu je kapesníčkový a chtěně dojímací. (26.06.2017)

Ticho. Naprosté, nikdy nekončící ticho. Kamkoli se podíváte, cokoli uděláte – žádný zvuk. Ta představa mě znepokojuje, což je v přímém rozporu s uklidňující vnitřní harmonií filmu. Nadnášen vodou, moci se nikým nerušen oddat vlastním myšlenkám. Dokonalá vyrovnanost. Pro americké drama nevhodná, proto netrvající věčně, ale přinášející ty nejúchvatnější scény. Třeba když se Sarah (neslyšící, oscarová, krásná Marlee Matlin) uprostřed hloučku křepčících individuí celým tělem i duší oddává hudbě, kterou nemůže slyšet. Zjitřete své smysly. Zkuste vyhledat nějaké tiché místo. Žádný zvuk. Slyšíte? Važte si toho. Apendix: Jaká krásná náhoda, že Sarah s Jamesem v kině sledují Někdo to rád horké, na jehož konci zazní ono pověstné „Nikdo není dokonalý“. Pravda. 80% (13.02.2009)