Mystery of the Wax Museum

Voskový horor v toku času.¬         Povídka (novela?) ve své době úspěšného amerického scénáristy z New Jersey Charlese Beldena o muzeu voskových figurín byla zfilmována třikrát.¬                 Filmový přepis z r. 1933 zrežíroval pod názvem Mystery of the Wax Museum maďarský Američan Michael Curtiz, tento počin odpovídá průměrné kvalitě snímků té doby a není ničím překvapivý, lze také říci, že možnosti skryté v námětu z daleka plně nevyužil.¬                 O dvacet roků později následoval House of Wax v režii rakouského Američana André de Totha, který se původního filmového přepisu držel téměř do slova, při čemž jako jedinou přidanou hodnotu k filmovému přepisu z r. 1933 můžeme vytknouti magickou postavu "gotického" herce Vincenta Priceho v hlavní úloze. (Vedlejší postavu, pomocníka, hraje známý "westernový" herec Charles Bronson, kterému bylo v době natáčení něco přes třicet roků; jeho proměna od této doby do doby natáčení westernu 'Tenkrát na západě' je téměř neuvěřitelná.)¬                 Posledním přepisem je House of Wax z r. 2005 režírovaný Španělem Jaumem Collet-Serrou (známým nejspíše ve spojitosti s hororovým dramatem 'Orphan' z r. 2009). Tento přepis má společné s původní předlohou Beldenovou pouze voskové figuríny. Provedení odpovídá zcela současnému hororu "po španělsku" plus komerčně pojatým scénářům současnosti, z čehož vznikla poněkud nesourodá záležitost: chabý scénář je držen vysokou invencí režisérovou na úrovni slušné podívané.¬                 Můj soud v obecné rovině o kvalitě jednotlivých zpracování Beldenovy povídky zní "kvalita přibližně stejná u všech tří zpracování, vždy slušný průměr". K nízkému hodnocení přepisu z r. 2005 nepřihlížím, považuji jej za nepřiměřeně odsuzující, neboť chabý scénář je vyvážen viditelně "hororovějším" zpracováním oproti starším přepisům. (01.06.2019)

Je zajímavé vidět barevný film z roku 1933, což je možné díky technologii zvané Technicolor. Snímek, založený na hře Charlese Beldena, není po samotné dějové stránce nějak zvlášť nápaditý nebo strhující, spíše se jedná o průměrný a místy až nudný kousek. Vyzdvyhnul bych ale charisma Lionela Atwilla v roli šíleného sochaře, a také bych se rád pozastavil nad již zmíněným barevným obrazem - film tak totiž z dnešního pohledu omládl o několik desítek let. (19.05.2006)

Zdaleka nesdílím nadšení z Technicoloru, být film černobílý, dojem by byl daleko lepší. Je sice hezké vidět, jak vypadala moje milovaná Fay Wrayová v barvě, ale je to za cenu neatmosférického ukecaného thrilleru s několika hodně protivnými postavami. Úvodní požár v muzeu slibuje parádní podívanou, obsazení také, závěr je vynikající a znetvořený Lionel Atwill okouzlující, přesto to celkově moc nefunguje, příběh jen klouže po povrchu a všichni neustále a příliš mnoho žvaní. Moc bych chtěl dát víc, moc, posledních patnáct minut si zaslouží plný počet, ale předcházející hodina je prostě slabá. (20.08.2013)

Několik let po vypálení muzea svým společníkem, se jeho majitel a sochař vrací ke své práci. Ke znovuotevření muzea vynalezl novou převratnou metodu tvorby figurín. Vytváří své sochy zaléváním mrtvých lidí do vosku. Avšak shánět některé modely je poněkud obtížné.. K tomuhle filmu jsem se dostal skrze dvdčko s filmem House of Wax z roku 1953, ke kterému je přiložený jako bonus (taky distributor mohl udělat české titulky i k bonusu, když hlavní film je má). Oba filmy jsou si hodně podobné (i když scénář není totožný) jak atmosférou, tak i výpravou. Není divu, když vycházejí z jedné divadelní hry. Kvalitou jsou zhruba na stejné úrovni ale tenhle byl první, a to se počítá. ***1/2 (30.8.2005) (30.08.2005)

O něco slabší a přirozeně méně odvážnější než remake z 50. let, kde navíc exceluje V. Price. Přesto se jedná o slušný horor, kdy nejpůsobivějšími scénami je požár muzea a poslední čtvrtina snímku, kdy jde o život. Cesta do podzemní laboratoře je zajímavě nasvícena, a tak některé obrazy připomenou Kabinet doktora Caligariho se záměrně deformovanou perspektivou. O zábavu se stará ječící novinářka, která je jak slon v porcelánu. Vtipné je setkání s žábou ve sklepě. Restaurovaná kopie, na níž se podílel G. Lucas, má brilantní obraz. Barvy pak připomenou dobové kolorované pohlednice, a vyvolávají tak dojem starší doby, časů gotických románů. 3,5* (22.02.2023)