Zemetrasenie

V 70. letech byl katastrofický žánr na svém vrcholu, o tom netřeba pochybovat. Filmy jako Skleněné peklo, Dobrodružství Poseidonu nebo Zemětřesení se už navždy zapsaly do našich povědomí svoji nespornou kvalitou. Poslední jmenovaný film mi utkvěl v paměti hlavně úžasným Charltonem Hestonem. Oproti letem minulým byla jeho 70. léta dobou podstatně horších filmů a Zemětřesení tak dost možná patří k jeho vrcholné tvorbě. Vedle něho jsou největším lákadlem i povedené vizuální triky, z nichž určitě dominuje protržení obrovské vodní přehrady u Los Angeles. Zemětřesení patří k těm filmům, nad jejichž zhlédnutím byste se neměli dlouho rozmýšlet.80% (23.05.2007)

Z té vlny katastrofických filmů 70. let, stojí za pozornost jen pár. A Zemětřesení mezi ně patří. Možná i vzhledem k tomu, že se na scénáři podílel Mario Puzo, je film o něco ponuřejší, než je zvykem. Jsou v něm dokonce i nejednoznačně zařaditelné postavy a ne zrovna happy end. A některé scény se speciálními efekty dokonce ani nepůsobí směšně, i když pádu výtahu se asi nelze nezasmát. (14.10.2006)

Kupa katastrofických filmů sedmdesátých let prakticky vyřešila všechny smysluplné rovnice, které se v této oblasti nabízejí, a proto jsou současné pokusy již jen hrátkami o to, kdo nabídne lepší efekty, více mrtvých nebo větší plochu zničené země. To však vůbec neznamená, že by se ve filmech sedmdesátých let nedalo rozlišovat. Zůstala nám halda nudy, pár skvostů a řada zábavy na vysoké úrovni. Zemětřesení patří příběhem do třetí skupiny, ale především hereckým obsazením silně aspiruje na vyšší příčku. Především Charlton Heston si zavzpomínal na svá bohatší léta a vystřihl docela silný charakter. (03.04.2005)

Když se mluví o katastrofických filmech 70. let tak se zmiňuje Dobrodružství Poseidonu, Skleněné peklo a Letiště. Na Zemětřesení si vzpomene málokdo. Je pravda že kvalitou za svatou trojicí trochu zaostává, ale ve všech důležitých kategoriích se drží minimálně na dohled. Charlton Heston mluví sám za sebe, Ava Gardner a Geneieve Bujold také nejsou úplně bez talentu, a režie se chopil velmi zkušený Mark Robson. Výsledkem je slušně odsýpající a na svou dobu působivý velkofilm s předem jasnou zápletkou. Své slavnější a lepší konkurenty paradoxně předčil v postavách. Dokonce by mi nevadilo kdyby se litosférické desky pro jednou uklidnily, protože by mi stačilo obyčejné vztahové drama. (12.01.2022)

Jeden ze slabších a prakticky zapomenutých katastrofických filmů 70. let. Film jede v zajetých kolejích a tak nás první polovinu seznamuje s hromadou postav aby je poté vystavil dané katastrofě (v tomto případě zemětřesení) a ony poté mohli bojovat o život a divák si mohl odškrtávat, kdo z nich zemře. Film neurazí, ale určitě nemá na klasiku jako je takové Skleněné peklo. (22.08.2019)