Vojna a mier

Tak jsem zdolal Bondarčukovu Vojnu a mír, jak by zvolali ruští vojáci: hurááá! :-) No je to epické, to je pravda. Velkolepé. Monstrózní. Neuvěřitelné, co s tehdejší technikou dokázali. Ale ta velkolepost je až přehnaná, teatrální. Asi to k tomu patří, no. Vizuálně to vypadá skvěle (tím zrovna nemysím, že by to běželo v HD), v průběhu jsem si uvědomil, že kdybych film zastavil snad ve kterýkoliv okamžik, vznikne z toho parádní obraz. Film stojí na oné velkoleposti, doprovází ho mocná hudba orchestru a sborový zpěv, často si zpívají vojáci samotní, jako žrát třeba knížku samotnou, tak mě to možná pohltí, ale Vojnu a mír jsem nečetl a ani se nechystám, takže pro mě to symbol není. Takže teď ale - znamená to všechno, že mě to bavilo? To ani snad ne. První díl - zpočátku jsem si říkal, že je to padesát let staré, takže přimhouříme nad přehráváním postav oči a užijme si děj. Vojáci zpívali, bitva byla veliká, jo jo, to půjde. I když já se začal spíše utápět v postavách (a to jich tam zbyde po pár úmrtích vlastně pět a půl, a že jsem na DVD sehnal jenom ruskou verzi s anglickými titulky, důvod není), konečné filozofování mě pak nudilo. Číst ho v knížce, zamyslím se nad každou "hláškou", ale u filmu to rychle plyne dál a zůstává jenom pocit zmatení. Druhý díl - něco zcela jiného. Tentokrát tu máme romantický příběh, nešťastné lásky, Ljudmilu Saveljevovou, plesy, tance, ach... S ohledem na původ a datum vzniku, dobré. Třetí díl - díl bitevní. A to pořádně - bitva u Borodina. Vojáci se mažou sem a tam, mezitím pobíhá v plamenech Sergej, soustředíme se spíše na utrápené výrazy jednotlivých vojáků než na situaci na bitevním poli. A já mám šťastný pocit, že už po druhém díle tady konečně vím, kdo je kdo a že se chystá závěrečný masakrózní vrcholící díl, který mě odrovná (neodrovnal). Druhý díl pro ženy, třetí díl pro muže. Takže pak čtvrtý díl - závěrečné zatočení s proradnými Francouzi, vypálení Moskvy. Traumaticky pojaté scény, utrpení, drsná hudba, výkřiky, tenhle je hodně deprimující. A v závěru opět filozofování, zamýšlení jednotlivých postav, dlouhé... Nutno říct, že onen Napoleonův závěrečný prů*er z toho opravdu beznadějí čiší. No ale kdyby mi někdo navrhl, podívejme se na to znovu, tak asi skočím k oknu, jak ruští vojáci na vodka párty v prvním díle. Čili pro mě prostřední dva díly výrazně lepší než dva krajní, celkově některé mocné scény nestačí převážit nános letité teatrálnosti. Tohle není akční válečný film, kdybyste snad mysleli, tohle je spíše drama jednotlivých hlavní postav na pozadí válečných událostí. (24.11.2013)

Je to takmer ako sledovať vojnu v priamom prenose, akurát zábavnejšie. Polepené Tolstojovimi myšlienkami a drámou ľudských osudov. Paradoxom je, že tento veľkofilm nevyhráva nad všetkými ostatnými len počtom komparzistov a epickými bitkami, no vyhráva aj v komorných scénách, ktoré sú majstrovsky natočené a podobne aj zahrané. Jednoducho, týmto Sovietsky film na dlhé, dlhé roky porazil ten Americký a neviem, či ho vôbec niekedy niekto porazí. (Ale môžeme to vyskúšať my... napríklad Bratislava by pekne horela.) (14.09.2013)

Jiné číslo než pět nepřipadá v úvahu. Ruská Vojna a mír je filmový zážitek z jiného světa! Byla jsem ohromena, učarována, okouzlena, konsternována, dojata a dychtila jsem po dalších dílech. Umění v celé své (syrové) kráse, geniální spojení "nesourodých" částí filmů (každý díl je odlišný, přesto jako celek působí naprosto kompaktně). Prostě dokonalost, podívám znovu, ráda, několikrát. (27.02.2013)

,,PREČO VŠETKY ŽENY ODIŠLI?" ,,KEBY PRIŠLI RUSI DO PARÍŽA, OSTALI BY AJ VAŠE?" __ O Bondarčukovej verzii slávneho Tolstého diela viem roky rokúce. V roku 2010 sa mi podarilo vidieť "Waterloo" a predovšetkým z jeho ústrednej časti som bol absolútne ohromený. Vždy si rád pozriem veľké davové a bojové scény v starších filmoch, ak sú dobre spracované. Potom prišla jeseň 2011 kedy sa mi podarilo natrafiť na všetky štyri diely "Vojny a mier" a na základe predchádzajúcich dobrých skúseností som sa tešil, ako si postupne tento uznávaný kolos, majúci ešte viac pochvalnejšie referencie ako Waterloo, vychutnám. Ach... Jedným slovom: des. Hrozne nezaujímavé, mdlé, nerozumel som postavám a dej ma absolútne ničím neupútal. Prvý diel bol vtedy v mojich očiach na 2* , ktoré som mu vtedy neudelil, keďže som nevidel zvyšok, aj keď akékoľvek ďalšie sledovanie bolo v nedohľadne. Veď prečo by som sa mal pozerať celé hodiny na niečo, čo ma nebaví? Ubehlo niekoľko rokov, prišla jar 2015 a ČT lákala divákov na sledovanie ,,jedného z najvýpravnejších filmov všetkých čias". Keďže sa mal film vysielať v akomsi pôvodnom dabingu niekedy zo 70. rokov, vravel som si, že tento raz mu dám opravnú šancu, nakoľko z viacerých predchádzajúcich skúseností viem, že dabing staršieho dáta má, aspoň pre mňa, punc akejsi výnimočnosti a ak je dobre spracovaný, vie vyzdvihnúť aj kvalitou slabšie dielo. Dabing je však iba dabing a ak je raz film celý zle nakrútený, má nevyrovnanú réžiu, prapodivné dialógy, nedá sa mu v tejto oblasti nijako pomôcť. Priznám sa, že ani v tomto prípade som od začiatku do konca nevidel všetky štyri časti Bondarčukovho gigantického diela, trúfam si však napísať, že aj z toho si viem utvoriť definitívny obraz. "Vojna a mier" je strašne patetická, pretože sme takmer neustále svedkami silného hereckého prehrávania takmer všetkých zúčastnených. Kedy nebolo tých veľkolepých scén, sledovanie by bolo absolútne neznesiteľným. Vnútorné monológy postáv typu: ,,Tak toto je smrť? Ale ja ešte nechcem zomrieť." často mierené priamo tvárou do kamery k divákovi sú za prispenia dramatického chorálu otravné. Navyše sa tento hrozný nešvár preniesol aj do tých monumentálnych bojových sekvencií, čím si aspoň podľa mňa absolútne rozbité. V boji sa má podľa mňa bojovať, rozmýšľať vtedy nad smrťou nie je čas a nad niečím takým majú postavy uvažovať večer pred bitkou. Viem, že všetky tieto myšlienky čerpajú z literárnej predlohy, museli byť však tak prvoplánovo prebrané? Niekedy, tuším v roku 2003 som videl iba 2. diel americkej verzie nakrútenej v 50. rokoch (aj na základe toho, že ich Američania predbehli chceli mať Rusi svoju vlastnú verziu tohto diela) a nebola až taká zlá, trúfam si povedať minimálne o jednu hviezdičku lepšia. Na základe uvedeného preto nehodnotím jednotlivé diely zvlášť, ale takto ako celok, nakoľko sú v mojich očiach svojou (ne)kvalitou rovnocenné. (248. hodnotenie, 24. komentár k filmu) (26.04.2015)

Jelikož jsem všem čtyřem samostatným dílům dal pět hvězd, dávám je i tady jako vyjádření mého názoru na to, jak se mi celá zdlouhavá sága zamlouvala. Mimochodem, v poslední době čím dál více souhlasím s míněním, že Oscar není žádné měřítko. Díky některým rozhodnutím není, ovšem tady Akademie rozhodla (resp. musela rozhodnout) naprosto správně, a ani mi tolik nevadí, že Miloš Forman s "Hoří, má panenko" v souboji s tímto filmem neuspěl. (21.03.2009)