Vojna a mier

U Vojny a míru na mě funguje jakási synergie, kdy celé dílo dohromady tvoří téměř naprostou dokonalost. Asi nikdo nemůže rozporovat, že se jedná o nezfilmovatelnou látku, která ve finále velkou část příběhu musí stříhnout. Bondarčuk je mistrem velkých scén, především bitevních, ať už je to tedy Bitva u Slavkova nebo u Borodina, tak největší dojem udělala hned ta první, u Schöngrabenu. Na plátně evidentně neběhají pixely, ale skuteční herci a kamera létá na bojištěm jak jsem to nikdy neviděl. Nebo naopak je přilepena dragounovi a sledujeme jeho jízdu na koni z prvního pohledu. Všechno to jsou silné zážitky, které se Vás dokáží až fyzicky dotknout. Mistr davových scén Bondarčuk stejně dobře dokázala zachytit i interiérové scény tanenční plesů, ale co bylo podle mého nejtěžší na realizaci je pojetí příběhu. Knižní předlohu tolik neznám a možná proto jsem ve filmu chvílemi ztrácel a podrobným obsahem knih jsem se do něje musel neustále vracet, ale to hlavní zůstalo zachováno, drama tří hlavních postav. Škoda, že takových filmů se dnes a ani už nikdy jindy nedočkáme, tohle muselo být šíleně drahé a to je pro dnenšní komerční dobu nepřijatelné. (14.09.2016)

Jelikož jsem všem čtyřem samostatným dílům dal pět hvězd, dávám je i tady jako vyjádření mého názoru na to, jak se mi celá zdlouhavá sága zamlouvala. Mimochodem, v poslední době čím dál více souhlasím s míněním, že Oscar není žádné měřítko. Díky některým rozhodnutím není, ovšem tady Akademie rozhodla (resp. musela rozhodnout) naprosto správně, a ani mi tolik nevadí, že Miloš Forman s "Hoří, má panenko" v souboji s tímto filmem neuspěl. (21.03.2009)

Tak jsem zdolal Bondarčukovu Vojnu a mír, jak by zvolali ruští vojáci: hurááá! :-) No je to epické, to je pravda. Velkolepé. Monstrózní. Neuvěřitelné, co s tehdejší technikou dokázali. Ale ta velkolepost je až přehnaná, teatrální. Asi to k tomu patří, no. Vizuálně to vypadá skvěle (tím zrovna nemysím, že by to běželo v HD), v průběhu jsem si uvědomil, že kdybych film zastavil snad ve kterýkoliv okamžik, vznikne z toho parádní obraz. Film stojí na oné velkoleposti, doprovází ho mocná hudba orchestru a sborový zpěv, často si zpívají vojáci samotní, jako žrát třeba knížku samotnou, tak mě to možná pohltí, ale Vojnu a mír jsem nečetl a ani se nechystám, takže pro mě to symbol není. Takže teď ale - znamená to všechno, že mě to bavilo? To ani snad ne. První díl - zpočátku jsem si říkal, že je to padesát let staré, takže přimhouříme nad přehráváním postav oči a užijme si děj. Vojáci zpívali, bitva byla veliká, jo jo, to půjde. I když já se začal spíše utápět v postavách (a to jich tam zbyde po pár úmrtích vlastně pět a půl, a že jsem na DVD sehnal jenom ruskou verzi s anglickými titulky, důvod není), konečné filozofování mě pak nudilo. Číst ho v knížce, zamyslím se nad každou "hláškou", ale u filmu to rychle plyne dál a zůstává jenom pocit zmatení. Druhý díl - něco zcela jiného. Tentokrát tu máme romantický příběh, nešťastné lásky, Ljudmilu Saveljevovou, plesy, tance, ach... S ohledem na původ a datum vzniku, dobré. Třetí díl - díl bitevní. A to pořádně - bitva u Borodina. Vojáci se mažou sem a tam, mezitím pobíhá v plamenech Sergej, soustředíme se spíše na utrápené výrazy jednotlivých vojáků než na situaci na bitevním poli. A já mám šťastný pocit, že už po druhém díle tady konečně vím, kdo je kdo a že se chystá závěrečný masakrózní vrcholící díl, který mě odrovná (neodrovnal). Druhý díl pro ženy, třetí díl pro muže. Takže pak čtvrtý díl - závěrečné zatočení s proradnými Francouzi, vypálení Moskvy. Traumaticky pojaté scény, utrpení, drsná hudba, výkřiky, tenhle je hodně deprimující. A v závěru opět filozofování, zamýšlení jednotlivých postav, dlouhé... Nutno říct, že onen Napoleonův závěrečný prů*er z toho opravdu beznadějí čiší. No ale kdyby mi někdo navrhl, podívejme se na to znovu, tak asi skočím k oknu, jak ruští vojáci na vodka párty v prvním díle. Čili pro mě prostřední dva díly výrazně lepší než dva krajní, celkově některé mocné scény nestačí převážit nános letité teatrálnosti. Tohle není akční válečný film, kdybyste snad mysleli, tohle je spíše drama jednotlivých hlavní postav na pozadí válečných událostí. (24.11.2013)

,,PREČO VŠETKY ŽENY ODIŠLI?" ,,KEBY PRIŠLI RUSI DO PARÍŽA, OSTALI BY AJ VAŠE?" __ O Bondarčukovej verzii slávneho Tolstého diela viem roky rokúce. V roku 2010 sa mi podarilo vidieť "Waterloo" a predovšetkým z jeho ústrednej časti som bol absolútne ohromený. Vždy si rád pozriem veľké davové a bojové scény v starších filmoch, ak sú dobre spracované. Potom prišla jeseň 2011 kedy sa mi podarilo natrafiť na všetky štyri diely "Vojny a mier" a na základe predchádzajúcich dobrých skúseností som sa tešil, ako si postupne tento uznávaný kolos, majúci ešte viac pochvalnejšie referencie ako Waterloo, vychutnám. Ach... Jedným slovom: des. Hrozne nezaujímavé, mdlé, nerozumel som postavám a dej ma absolútne ničím neupútal. Prvý diel bol vtedy v mojich očiach na 2* , ktoré som mu vtedy neudelil, keďže som nevidel zvyšok, aj keď akékoľvek ďalšie sledovanie bolo v nedohľadne. Veď prečo by som sa mal pozerať celé hodiny na niečo, čo ma nebaví? Ubehlo niekoľko rokov, prišla jar 2015 a ČT lákala divákov na sledovanie ,,jedného z najvýpravnejších filmov všetkých čias". Keďže sa mal film vysielať v akomsi pôvodnom dabingu niekedy zo 70. rokov, vravel som si, že tento raz mu dám opravnú šancu, nakoľko z viacerých predchádzajúcich skúseností viem, že dabing staršieho dáta má, aspoň pre mňa, punc akejsi výnimočnosti a ak je dobre spracovaný, vie vyzdvihnúť aj kvalitou slabšie dielo. Dabing je však iba dabing a ak je raz film celý zle nakrútený, má nevyrovnanú réžiu, prapodivné dialógy, nedá sa mu v tejto oblasti nijako pomôcť. Priznám sa, že ani v tomto prípade som od začiatku do konca nevidel všetky štyri časti Bondarčukovho gigantického diela, trúfam si však napísať, že aj z toho si viem utvoriť definitívny obraz. "Vojna a mier" je strašne patetická, pretože sme takmer neustále svedkami silného hereckého prehrávania takmer všetkých zúčastnených. Kedy nebolo tých veľkolepých scén, sledovanie by bolo absolútne neznesiteľným. Vnútorné monológy postáv typu: ,,Tak toto je smrť? Ale ja ešte nechcem zomrieť." často mierené priamo tvárou do kamery k divákovi sú za prispenia dramatického chorálu otravné. Navyše sa tento hrozný nešvár preniesol aj do tých monumentálnych bojových sekvencií, čím si aspoň podľa mňa absolútne rozbité. V boji sa má podľa mňa bojovať, rozmýšľať vtedy nad smrťou nie je čas a nad niečím takým majú postavy uvažovať večer pred bitkou. Viem, že všetky tieto myšlienky čerpajú z literárnej predlohy, museli byť však tak prvoplánovo prebrané? Niekedy, tuším v roku 2003 som videl iba 2. diel americkej verzie nakrútenej v 50. rokoch (aj na základe toho, že ich Američania predbehli chceli mať Rusi svoju vlastnú verziu tohto diela) a nebola až taká zlá, trúfam si povedať minimálne o jednu hviezdičku lepšia. Na základe uvedeného preto nehodnotím jednotlivé diely zvlášť, ale takto ako celok, nakoľko sú v mojich očiach svojou (ne)kvalitou rovnocenné. (248. hodnotenie, 24. komentár k filmu) (26.04.2015)

V niekoľkých komentároch som priznal averziu k herectvu Woodyho Allena, ale súčasne obdiv k jeho skvelým bonmotom. Tu je jeden vhodný na úvod ku komentáru: "Skončil som kurz rýchločítania a dokázal som prečítať Vojnu a mier za dvadsať minút. Je to o Rusku." Je to veľmi výstižné. Klasická literatúra je dnes okrajovou záležitosťou. Kedysi sa hovorilo, že klasika je všetko to, čo by človek chcel mať prečítané, ale do čoho sa mu vôbec nechce pustiť. Preto je Bondarčukova Vojna a mier akýmsi filmovým dinosaurom, ktorý má toto obrovské dielo sprostredkovať tým, ktorí nenájdu odvahu stráviť týždeň čítaním knihy. Preto boli na realizáciu tohto gigantického projektu uvoľnené také obrovské prostriedky o ktorých sa nikomu pred tým, ani potom nesnívalo. Veď krajina ktorá sa chválila, že aj trpaslíkov má najväčších na svete mohla ohromiť iba gigantickosťou projektu. A v tom vidím súčasne aj slabinu filmu. Keď Bondarčuk zistil, že môže prakticky všetko, tak si zaumienil, že vytvorí verný prepis Tolstého diela. Lenže román nie je možné použiť ako scenár. Film nie je vizualizáciou literárnej predlohy, ale samostatným druhom umenia. Preto je výsledok zmesou nudy, okázalosti a veľkoleposti. Preto nemám chuť sa zaoberať podrobnejšie týmto dielom. Preto iba tri hviezdičky. Pri porovnaní s americkou verziou si myslím, že aj americká verzia je primerane veľkolepá, Audrey Hepburn predstihuje Ljudmilu Saveljevu o pár konských dĺžok, ale súčasne táto verzia iba potvrdzuje, že filmy o Rusku by mali nakrúcať iba v Rusku. Zatiaľ nikto svojim dielom tento môj názor nevyvrátil. P.S. Je zaujímavé a charakteristické, že tento gigantický film hodnotilo iba 179 a komentovalo 18 užívateľov. To sú čísla zodpovedajúce nejakému alžírskemu filmu. Takže aj tých 89 % je treba vnímať z tohto hľadiska. P.S. 2019 Ani o štyri roky po pôvodnom hodnotení som názor nezmenil, naopak som jednu hviezdičku ubral. Tento gigantický trucpodnik dokázal, že aj za veľa peňazí sa dá vyprodukovať málo muziky. Tie peniaze mohli použiť na niečo zmysluplnejšie, než na porazenie americkej verzie. (15.03.2015)