Ceddo
Obsahy(1)
Děj se odehrává v 17. století, do západní Afriky proniká islám a křesťanství. Pro obě náboženství jsou k naplnění kostelů i mešit dobré všechny prostředky. Nikdo se neštítí ve jménu víry použít zbraně, alkohol nebo uplácet bezcennými cetkami. Islám získá na svou stranu královskou rodinu i šlechtu, ale narazí na odpor lidu Ceddo. Pro tuto etnickou skupinu původních obyvatel by změna náboženství znamenala zavržení tradičního afrického spiritualismu. Ousmane Sembene shromáždil dokumenty o historii lidu Ceddo a natočil film založený na skutečných událostech. Dílo je jedním z klíčů k pochopení kořenů africké společnosti a zároveň poctou ženám, protože i tentokrát to bude žena, kdo se vzepře útlaku. (Letní filmová škola)
(viac)Recenzie (10)
Výrazná divadelní stylizace – na jedné straně důraz na obřadnost, důsledné zachovávání konvencí při jednání, teatrálnost gest, neproblematičnost postav a převažující statické scény, na druhé pak výrazně distancující hudba ve spojení s bezčase působícími kulisami a kostýmy, vyvolávajícími (přinejmenším v dostatečně nezasvěceném evropském divákovi) dojem, že zde se děj odehrává právě nyní (ostatně se Afrika častěji vyjevuje jako stále táž) – mi celé zachycené drama lidu Ceddo proměnilo v jakousi liturgickou divadelní hru, pravidelně sehrávanou a připomínající a uchovávající vlastní minulost. Tedy: jako bych nebyl svědkem historického dění (historického filmu), ale divákem (dokumentárního) záznamu cyklického rituálu, při němž moderní Afričané znovuprožívají své historické povstání. Tento pocit během dvouhodinové cesty různě sílil a slábl a při princezninu heroickém závěrečném činu nakonec převládl – a obávám se, že mi snad původní režisérský záměr zkreslil. Uplatněné výrazové prostředky mi však, příliš vzdálenému, jiný výklad neumožnily. Obřad. ()
Nadčasový příběh o islamizaci (resp. kristianizaci) Afriky. Muži, přestože jsou nositeli moci, se nakonec nechají zlomit. Až žena (princezna Dior), sybolizující zároveň pradávné hodnoty a budoucnost Afriky, se dokáže vzepřít. Pro nelichotivý pohled na islám (oficiálně však kvůli špatné transkripci názvu) byl film v Senegalu několik let zakázán. ()
Sembene sa znova v ďalšom svojom filme venuje inému problému Senegalčanov a Afričanov všeobecne. Tentokrát si berie na paškál prenikanie náboženstiev do kútov sveta, ktoré si žili dovtedy po svojom. Jedná sa taktiež o formu kolonizačného smogu, ako napríklad Coca cola v obchodoch v Xale. Sembene opäť kritizuje, oslavuje a satiruje svoj národ. V podstate v rovnakej miere a asi aj preto sú jeho filmy prístupnejšie širšiemu okruhu divákov aj inde vo svete. Zaujímal by ma význam využitia hudby 70. rokov, či režisér chcel poukázať jej nepriliehavosťou k deju k neprirodzenosti kontaminácie islámu a kresťanstva domorodcov, alebo sa mu proste iba páčila. ()
Pohled trochu do jiné kultury, což nutně ovlivní hodnocení celého filmu. Sembene nepoužívá přímočaré narativní postupy a tak není zcela lehké se ve filmu zorientovat, stejně jako v motivacích některých postav (ať už Dior nebo jejího únosce), některé scény působí spíše divadelně směšně. Naštěstí téma, které si autor zvolil je universální a padouchové lehce opovrhovatelní, téma ovládání stáda vůdcem, vynucování si poslušnosti, uzavírání mocenských aliancí a agresivní prosazování se světových náboženství je pochopitelné v Africe i Střední Evropě. ()
Člověka až překvapí, jak kvalitní snímek se k němu může dostat ze Senegalu. Mimo jiné i proto, že jsem nějak moc nevěděl, že se v Senegalu točily nebo točí filmy. Tenhle rozhodně stojí za zhlédnutí, protože ukazuje, že je možné natáčet filmy v různých oblastech a s různými postavami. Nijak překvapivě snímek vypadá dobře. ()
Galéria (11)
Fotka © Mokép
Reklama