Člověk bez osudu

Druhá svetová a koncentračné tábory, to je druh filmov, ktorý ma skutočne dokáže rozpolcovať. Človek bez osudu síce nepatrí k tým absolútne silným odvarom a to práve vďaka scenáru a réžii, ktorá nevyužila potenciál vizuálnej dokonalosti, ale menej ako 70% (****) mu dať nemôžem. Všetko, čo nám dokáže priblížiť vlnu existencializmu vďaka ľudskej hlúposti a zla má u mňa hviezdu navrch. Pekné obrázky z prostredia hrôzostrašnej mašinérie bez pútavejšieho príbehu... (25.07.2011)

Po shlédnutí filmu jsem dlouho dumal a přemýšlel a nakonec jsem usoudil, že tento film má asi nejsyrovější pohled na koncentráky a vybíjení Židů, co jsem kdy ve filmech viděl. Možná to bude tím, že tento film syrově představuje život jednoho kluka, který začíná poměrně normálně. Jenže jakmile začne válka, pošlou ho do koncentráku a v tu chvíli film upadne do tak strašné depky, že se z něj nevyhrabe ani, když už válka skončí. Přitom má v sobě celou řadu strašně zajímavých myšlenek. Třeba mě překvapilo, jak si z koncentráků Židé ze začátku dělali legraci. Na konci filmu mě také překvapilo, že ne každý Žid do koncentráku šel. A úplně nejhorší mi přišla ta netečnost a nezájem všech po skončení války, kteří se zajímali jenom o to, co se v koncentrácích dělo, ale už se nikdo nezeptal konkrétních lidí, jak se vůbec cítí a zdali budou schopni se s tím, co všechno zažili, vůbec smířit a vypořádat. Úplně poslední minuty filmu malý Gyuri, mimochodem výborně zahraný Marcellem Nagym, vypráví takové věci, které by mi třeba vůbec nešly ani na mysl. Jenže jak je vidět, lidský mozek je neuvěřitelně adaptabilní a psychika dokáže s dítětem neuvěřitelné kousky. Například si z koncentráku udělat pěkné místo... (30.01.2017)

Začínam věřit, že snad v životě neuvidím dobrý tvrdý syrový realistický film z koncentračího tábora. Člověka bez osudu totálně pohřbil střih. Film není vůbec ucelený, je to jen soubor několika rozdělených pětiminutových povídek. Je to tak jako kdybyste z knihy vytrhli 30 stránek, nechci film srovnávat ke knížce, ale tak to prostě je. Střih nejenže posune děj o několik světelných let dopředu, ale nikdo se ani nenamáhá s tím, vysvětlit divákovi, co se mezitím stalo. Kam se poděl Citron? V jedné minutě hlavní hrdina leží s bolavým kolenem v nemocnici a v té druhé už je po válce a přijíždí hodný seržant Craig. Film má poměrně dlouhou stopáž, ale celou dobu to vypadá jako kdyby se za něčím honil a usekávaný děj znemožňuje vcítit se do pocitů Gyuriho. (15.09.2009)

Moc pěkný madarský film z prostředí holokaustu se zajímavým poselstvím, které se vymyká všem ostatním válečným filmům. Hlavní hrdina hraje sympaticky, opomenout nemohu krásnou vizuální a hudební stránku od Ennia Morricconeho, které vévodí překrásná písen "On a moonlight night", která mě ohromila už v traileru a přiznám se, že jsem celý film netrpělivě čekal, až zazní. Zazněla bohužel jenom jednou, ale stálo to za to. Jediná scéna z filmu, u které mi mrazilo v zádech. (15.09.2009)

Nepříjemná výprava do Buchenwaldu, kam se dostali ti šťastnější židovští občané. Celý příběh je divákům předáván z pohledu mladého chlapce, takže to správně přidává na intenzitě. Z celého snímku rozhodně stojí za zmínku naprosto skvostná hudba Ennia Morriconeho, která skvěle dokresluje silné scény. Taktéž se mi líbil kamerový filtr, který snímku ubral barevnost a podpořil temnou atmosféru. Velkou výtku bych měl rozhodně k dlouhé stopáži, která nacpala snímek pořádnou dávkou nudné vaty. V rámci žánru rozhodně kvalitní počin, jen už jsem podobných filmů viděl prostě obrovská mračna a nevšiml jsem si, že bych zrovna v tomto případě sledoval cosi mimořádného. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Pajkenzi. (25.08.2017)