Passing Through a Thick Forest
Réžia:
Štěpán SkalskýScenár:
Jaroslav DietlKamera:
Václav HanušHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Mojmír Fašung, Jan Kačer, Jaroslav Moučka, Ilja Prachař, Marie Drahokoupilová, Václav Lohniský, Jiří Kostka, Václav Všelicha, Marie Štrampachová (viac)Obsahy(1)
Příběh dvou přátel komunistů, z nichž jeden odchází jako tajemník na okresní výbor KSČ a druhý zůstává na vesnici jako stranický agitátor. Při velmi složitém procesu združstevňování vesnice se názory obou přátel dostávají do střetu. Boj těchto rozdílných názorů skončí pro jednoho z nich tragicky. Základní myšlenkou filmového příběhu je vztah stranických funkcionářů k bezpartijním, myšlenka odpovědnosti komunistů v bývalém socialistickém státě. Autoři to formulovali: Toto je příběh, který se stal. Stal se před mnoha lety. Je to příběh pohorské vesnice a strmé cesty, která k ní vede, a nevelké pily, jejíž vysoký hlas je za jasného dne slyšet až sem. Je to příběh mnoha obyvatel, kteří zde žijí a několika, kteří už naživu nejsou. Budeme ho vyprávět tak, jak jsme ho prožili a prožil ho každý z nás.
Film je první prací Jaroslava Dietla ve vážném dramatickém žánru. Scénář vznikl na základě materiálu o diverzích a podle svědectví těch, kteří se v padesátých letech snažili vybojovat boj o budování socialistického státu. K záměru natočit tento snímek režisér Skalský říká: Ve svých filmech jsem se doposud věnoval tématice vážné, přesto toužím natočit filmovou komedii. Protože se však polovina mého života odehrála v této republice, prožil jsem tady vše, co vytvářelo tento stát, mám za to, že musím promluvit právě k těm otázkám, které se našeho vývoje vážně dotkly. Abychom se mohli smát osvobozujícím smíchem, po němž všichni bytostně toužíme, potřebujeme se zbavit toho, co nás tíží, vypořádat se s bolestmi a chybami minulosti... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (57)
Nedejte se odradit neznámým jménem režiséra, tohle je politický thriller par excellence. Na téma kolektivizace jsem už viděl Krejčíkovu Fronu: to byla obyčejná agitka z 50.let. Tohle je ale prvotřídní věc, jaká se jen tak nevidí (i v mezinárodním srovnání). Zabírání majetku sedlákům se zdařile věnují ještě další filmy, ale to jsou trochu jiné žánry: Noc nevěsty je balada, Smuteční slavnost je mezilidské drama, Všichni dobří rodáci je sága o životě na vesnici. A pro úplnost ještě přidám na hlavu postavený thriller o statkářích-záškodnících: Cesty mužů. ()
"Tak ať mě někdo řekne, kde jsem udělal chybu. Kde?" Tuhle otázku si klade na konci tohoto filmu o kolektivizaci ve venkově nejen stranický funkcionář Rudla, ale i jeho autoři (tj. zejména scenárista Dietl a režisér Skalský). Kde se stala chyba, že se komunisté rozhodli jít někdy i přes mrtvoly a že nebylo výjimky ani to, že revoluce začne "požírat své vlastní děti"? Film se na tuto otázku snaží zodpovědět příběhem dvou přátel "na život a na smrt", kterým do toho jejich přátelství vstoupila láska jednoho z nich k dceři "kulaka". To závěrečné vyústění filmu bylo hodně smutné, určitě ale i silné. Přesto je škoda, že vedle Jana Kačera se v roli druhého z kamarádů neobjevil někdo herecky výraznější. Jinak je ten film (svou výpovědí i hereckými výkony jiných protagonistů - Prachař či Drahokoupilová)) mohl u mě aspirovat i na plný počet hvězdiček. . ()
Film o počátcích budování socialismu v naší zemi, o násilné kolektivizaci zemědělství a o likvidaci třídních nepřátel. Doba, kdy proti sobě byli stavěni členové rodiny, příbuzní, sousedé, kamarádi. Tak jako ve filmu, dva kamarádi na život a na smrt se nakonec rozešli ve zlém a stali se z nich nepřátelé. Proč? Protože jeden z nich dal přednost Straně a kariéře. Na svou dobu velmi otevřený snímek, který ukazuje, že ne všechno bylo v budování světlých zítřků růžové. Ba ne všechno bylo čisté, čestné, spravedlivé. Jan Kačer v roli fanatického soudruha vynikající, stejně tak Ilja Prachař, jakožto zatvrzelý kulak. ()
-Kolikery boty sem si dřív koupil za metrák žita? Nevíš. A kolikery si koupim dneska? Taky nevíš. Tak až budeš vědět, tak přijď.- Zvrácené komunistické praktiky obnažené až na kost. Film, který přesně ukáže, jací byli a samozřejmě stále jsou komunisti, protože ti se nikdy nezmění. Kdo nesouhlasí, kdo se postaví, bude rozdrcen. Sevře ho dělnická pěst a ukopou ho milicionářské boty. Liškova temná hudba a Hanušova výborná kamera podtrhují tragédii, co má až baladické rozměry. Cyril chce vše jen po dobrém, jenže mezi dvěma mlýnskými kameny cesta nevede. Komunisti jsou svině! ()
Film z doby, kdy už všichni komunisté už nepatřily k pojmenované mase, ale začaly se z vydělovat jako jednotlivá individua, případně dvojice či skupiny protikladů. I já jsem měl na zřeteli dva komunistické "oponenty": Zakladatele KSČ ve Žďáře Tobiáše, o kterém mi vykládala jako obvykle moje matka, a který se k ních choval "otcovsky" - přitom mě velmi zaujal a dojal příběh, když se snažil opatřit auto (tehdy jedno ze tří ve Žďáře), aby odvezl zraněného dělníka do nemocnice v Havlíčkově Brodě (neúspěšně) a ředitele ZDŠ Picku, který měl sadisticky propracovaný systém trestů za opisování, napovídání, vykřikování atd. V podstatě komunistické revolučné nadšení podlehlo velmí brzy entropii a velmí brzy se stalo pouhým rozdělováním prebend. Mezi komunistou z roku 21, komunistou z roku 48, komunistou z roku 68 a komunistou z roku 89 byl takový rozdíl, že by se měli jmenovat pokaždé nějak jinak. - Ovšem klasická dietlovka, i když měl Jaroslav Dietl teprve pětiletou praxi. ()
Galéria (2)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Miloslav Mirvald
Zaujímavosti (4)
- Film bol natáčaný v okolí mesta Sušice a na Šumave-Povydří. (dyfur)
- Film podle skutečné události. (M.B)
- Točilo se ve vesnici Albrechtice u Sušice (ve filmu je to Mokrá hora), pohřeb se konal u kostela Sv. Pavla a Petra, který je nad vesnicí Albrechtice. Most, přes který jdou 2 z hlavních postav filmu, jsou Rechle (mezi Modravou a Antýglem) ještě v původním stavu. Také zahlédneme most přes Otavu u Dlouhé vsi. (Taoworld)
Reklama