Passing Through a Thick Forest
Réžia:
Štěpán SkalskýScenár:
Jaroslav DietlKamera:
Václav HanušHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Mojmír Fašung, Jan Kačer, Jaroslav Moučka, Ilja Prachař, Marie Drahokoupilová, Václav Lohniský, Jiří Kostka, Václav Všelicha, Marie Štrampachová (viac)Obsahy(1)
Příběh dvou přátel komunistů, z nichž jeden odchází jako tajemník na okresní výbor KSČ a druhý zůstává na vesnici jako stranický agitátor. Při velmi složitém procesu združstevňování vesnice se názory obou přátel dostávají do střetu. Boj těchto rozdílných názorů skončí pro jednoho z nich tragicky. Základní myšlenkou filmového příběhu je vztah stranických funkcionářů k bezpartijním, myšlenka odpovědnosti komunistů v bývalém socialistickém státě. Autoři to formulovali: Toto je příběh, který se stal. Stal se před mnoha lety. Je to příběh pohorské vesnice a strmé cesty, která k ní vede, a nevelké pily, jejíž vysoký hlas je za jasného dne slyšet až sem. Je to příběh mnoha obyvatel, kteří zde žijí a několika, kteří už naživu nejsou. Budeme ho vyprávět tak, jak jsme ho prožili a prožil ho každý z nás.
Film je první prací Jaroslava Dietla ve vážném dramatickém žánru. Scénář vznikl na základě materiálu o diverzích a podle svědectví těch, kteří se v padesátých letech snažili vybojovat boj o budování socialistického státu. K záměru natočit tento snímek režisér Skalský říká: Ve svých filmech jsem se doposud věnoval tématice vážné, přesto toužím natočit filmovou komedii. Protože se však polovina mého života odehrála v této republice, prožil jsem tady vše, co vytvářelo tento stát, mám za to, že musím promluvit právě k těm otázkám, které se našeho vývoje vážně dotkly. Abychom se mohli smát osvobozujícím smíchem, po němž všichni bytostně toužíme, potřebujeme se zbavit toho, co nás tíží, vypořádat se s bolestmi a chybami minulosti... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (57)
Jedna z prvých lastovičiek, keď sa náš film začal kriticky pohrávať s kolektivizáciou družstiev v našej spoločnosti v 50-tych rokoch. Dietlov scenár je vyzretý, poctivo napísaný a dobre odpozorovaný. Ide tu predovšetkým o súboj dvoch tvárí socializmu, na jednej strane tej "ľudskej", na druhej tej odpudivej, ktorá sa stala napokon skutočnou... ()
Romantika ve víru idealistického nadšení a kostnatění síly nabírající ideologie (a tedy jejího odhazování pláště). Šajze, to je doják. Cyril je hroznej idiot (a Mojmír Fašung hroznej "herec"). Filmařsky to není špatné, takové "civilní" (prostě socrealismus jak vyšitý), Kačer s Prachařem hrajou výborně. Hudba výborná, dělal ale Liška jinou než výbornou hudbu? ()
Film z doby, kdy už všichni komunisté už nepatřily k pojmenované mase, ale začaly se z vydělovat jako jednotlivá individua, případně dvojice či skupiny protikladů. I já jsem měl na zřeteli dva komunistické "oponenty": Zakladatele KSČ ve Žďáře Tobiáše, o kterém mi vykládala jako obvykle moje matka, a který se k ních choval "otcovsky" - přitom mě velmi zaujal a dojal příběh, když se snažil opatřit auto (tehdy jedno ze tří ve Žďáře), aby odvezl zraněného dělníka do nemocnice v Havlíčkově Brodě (neúspěšně) a ředitele ZDŠ Picku, který měl sadisticky propracovaný systém trestů za opisování, napovídání, vykřikování atd. V podstatě komunistické revolučné nadšení podlehlo velmí brzy entropii a velmí brzy se stalo pouhým rozdělováním prebend. Mezi komunistou z roku 21, komunistou z roku 48, komunistou z roku 68 a komunistou z roku 89 byl takový rozdíl, že by se měli jmenovat pokaždé nějak jinak. - Ovšem klasická dietlovka, i když měl Jaroslav Dietl teprve pětiletou praxi. ()
Ten les, kterým vede tahle filmová cesta, ten je opravdu velmi hluboký. Je tu pár silných míst, ale je to velmi temné, ponuré a pomalé, mnoho se za těch 98 minut nestane. Doba, kdy se štěpily charaktery, otec nechápal syna a bratr bratra. Komunisti stačili dojebat státní hospodářství za tři čtyři roky a pak přišly čistky, jelikož se hledali viníci. A toto ovzduší se už ve filmu vznáší, v podobě ostrého sekáče Kačera a poctivého komunisty staré školy Moučky. To jediné bylo možná na filmu zajímavé. 70% ()
Naturalistické dílo nebývalé psychologické hloubky věrohodně prezentuje svár vnitřní pravdy a poznání člověka s jeho politickou deformací (zvnitřněním vnější, falešné ideje politické). Život proměněný v službu cizí myšlence se zákonitě obrací proti člověku. Z lidstva se stává masa, z níž se scelují ostré hrany nových světů. Stejně pomíjivých jako jsou těla, která je utvářejí. Velmi moudře tento snímek nepojednává o sporu dvou politických koncepcí, v němž by se potýkaly právě jen ideje, byť zosobněné lidmi, ale o válce duší. Závěrečný obraz Rudolfovy vnitřní rezignace je dokonalým výrazem smutku z tohoto poznání a současně i předtuchy podobného osudu, jaký stihl Cyrila. ()
Galéria (2)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Miloslav Mirvald
Zaujímavosti (4)
- Václav Lohniský ztvárnil roli agitátora. Roli agitátora si zahrál i ve filmu Procesí k panence (1961). (M.B)
- Točilo se ve vesnici Albrechtice u Sušice (ve filmu je to Mokrá hora), pohřeb se konal u kostela Sv. Pavla a Petra, který je nad vesnicí Albrechtice. Most, přes který jdou 2 z hlavních postav filmu, jsou Rechle (mezi Modravou a Antýglem) ještě v původním stavu. Také zahlédneme most přes Otavu u Dlouhé vsi. (Taoworld)
- Film bol natáčaný v okolí mesta Sušice a na Šumave-Povydří. (dyfur)
Reklama