Malá Miss Sunshine

(1001) Zatraceně, nikdy bych neřekla, že zrovna u filmu, jako je Little Miss Sunshine, budu potřebovat tolik času, abych si utřídila, co vůbec napsat. Na film jsem se dívala už kdysi dávno hned po premiéře a zapamatovala jsem si jenom to, že mi přišlo absolutně nepochopitelné, proč o Olive všichni říkají, že je tlustá, když ta holčička očividně není tlustá ani trochu, jenom jí nasadili falešné břicho. (Ale aby nedošlo k mýlce, tak si myslím, že Abigail Breslin podává nejlepší a nejupřímnější výkon tohoto filmu a jí s radostí vyseknu srdečnou poklonu.) Zbytek filmu mi od upřímnosti přijde tak vzdálený, jak jenom to jde. I u Juno mi vadily uměle vytvořené dějové zvraty přesně podle syd-fieldovské logiky, a LMS v tomto směru tlačí na pilu ještě mnohem víc. Jestli si se samotným institutem "indie filmu" spojuji nějaké kategorie/kvality, tak by to byla odlišnost a spontaneita, a tady postrádám jedno i druhé. Všechny postavy (kromě matky a nejspíš i Olive) jsou obdařeny trojitou dávkou typických podivínských kvalit, aby nám bylo jasné, že větší lůzry bychom doopravdy nepohledali, skoky v tónu od lehké náladovky po depresi nejtěžšího zrna jsou nečekané a nelogické, a hlavně se opravdu slepě následují všechna ta vypravěčská pravidla, která by se za daných okolností měla spíš bořit. Díky tomu je pro mě závěrečný (znovu?)nalezený pocit rodinné sounáležitosti neuvěřitelný a nedostatečně zasloužený. Pár plusových bodů dodám za to, že film depresivnímu puberťákovi přisoudil barvoslepost a tedy opravdový důvod, proč mu svět kolem přijde škaredý a neúplný. A taky za to, že se tito filmoví sourozenci mají rádi, vycházejí spolu a záleží jim na sobě, protože mám tak trochu až po krk stereotypní filmové sourozenecké rivality. (03.03.2018)

Roztomilá komedie plná hodně výstředních charakterů potěší a přiroste k srdci svou přirozeností a skvělými hereckými výkony. Nejvíc mě asi dostala Toni Collette jako hroutící se matka, Steve Carell jako přední odborník na Prousta se sebevražednými tendencemi a samozřejmě Alan Arkin jako hustý hlásící děda. (09.11.2006)

panečku!! tak tohle to byl nářez!! co na tom, že film se může někomu zdát lehce přitažený za vlasy.. co na tom, že je místy vyhnán do absurdit.. tohle je opravdovej příběh! upřímnej, dojemnej, vtipnej.. tu malou, obtloustlou, obrýlenou holčičku si musí každý zamilovat.. není nad to mít homosexuálního strýčka, co vám dá pár dobrých rad do života.. není nad to mít tak nechutně pozitivního tatínka, co bere jen vítězství.. není nad to mít dědečka, co šňupe heroin.. může se projevit jako vynikající choreograf..;-) není nad to mít takhle bláznivou rodinu.. není nad to mít rodinu..:) (27.02.2008)

"Okay. Everybody just pretend to be normal, okay? Like-Like everything's normal here." Taková malá milá roadmovie. Ve filmech typu jedeme-odněkud-někam-za-konkrétním-účelem jde podle mě spíše o průběh dané cesty, než o události, které se přihodí v cílové destinaci. V Little Miss Sunshine tomu není jinak, protagonisté (očividně nefungující rodina) procházejí a prožívají cestu sebepoznání, aby na konci zjistili, že jsou to vlastně oni, jediní, kteří to mají v hlavě v pořádku. Film, který pohladí po duši, a ke kterému se nejeden rád vrátí. (16.12.2007)

Scénář: Michael Arndt .. Kapku načernalá tragikomedie o přáních, touhách, snech, vítězích a poražených. Herecky skvělé, zábavné, přesto prosté nějaké geniální zápletky, plné podivných charakterů aka jedné obyčejné rodiny, která se vydá na cestu autem přes půlku Států na finále Little Miss, kde se během jízdy katalizují všemožné rodinné problémy (místy až křečovitě gradované). Samotná soutěž Miss Sunshine pak vypadá jako přehlídka plastických dětských prostitutek a naproti tomu když jedna ze soutěžících ve volné disciplíně předvede jemný striptýz, je z toho hotové pobouření... 70%. (27.11.2006)