Brat Slnko, sestra Luna

Ze začátku se František chová jako zkouřený trávou, což mi neskutečně vadilo. Ani nevím proč (František nebyl nějaký dementní hipík, ale výborný myslitel). Ačkoli - obyvatelé Asissi jej skutečně považovali za blázna. Poté se film ubírá poklidnou cestou až k vyvrcholení v podobě oficiálního uznání řádu. Zeffirellimu lze vytknout mnoho věcí, třeba že obsazuje až příliš líbivé herce apod., ale snaha vytvořit originální podmanivé dílo se mu upřít nedá. Navíc už je dobrým zvykem, že si Zeffirelli vybírá ty nejlepší hudební skladatele (jak kompozice R. Ortolaniho, tak i např. skladba Suffering od Donovana!). Sv. František a sv. Klára přišli v té době s něčím naprosto provokativním, co ostře kontrastovalo s vnější nádherou církve. To je v tomto filmu patrné na první pohled. Lesk pozlacených rouch versus ubohý oděv menších bratří. A celý sbor kardinálů je zahanben několika otrhanými vandráky. To se povedlo. Jejich myšlenky pak převzala i naše sv. Anežka a nutno dodat, že tito moudří lidé skutečně znali pravdu a pochopili evangelium správným způsobem. (16.02.2012)

Už veľký Ramakrishna písal, že na vrchol tej istej hory sa dá dostať mnohými rôznymi cestami. Nech už človek uctieva akékoľvek božstvo, primárna musí ostať univerzálna morálka a súcit so všetkým živým. Aj ľudská spiritualita môže byť rôzna. Niekto nájde spiritualitu v premrštených a opulentných obrazoch Terrenca Malicka, jeho veľkom tresku a dinosauroch, iný nájde spiritualitu v minimalistickom filme ako je tento (áno, Shadwell, táto úvaha je adresovaná priamo Tebe). Viac ľudí sa ale dokáže stotožniť práve s Františkovou spiritualitou, to sa odráža aj na hodnotení. Predpokladom veľkého duchovna je hlavne antimaterializmus, no a ten bol v jeho živote naozaj podstatný. Asi by sa chudák František veľmi divil, keby videl františkánsky kostol v portugalskom Porte, od podlahy až po strop zdobený zlatom a drahými kameňmi. To však nemalo byť predmetom tohto komentára. (06.08.2017)

Nu, předpokládám, že každý máme v sobě nějakého toho svého mystika. Ten můj vnitřní mystik je takový, že miluje ze všeho nejvíc právě tenhle film. Nechci rozhodně tvrdit, že svatý František byl takový jak v tomhle filmu. Po pravdě, nejspíš nebyl. Ale pro mě je v něm přítomna esence františkánského poselství světu. Je plný lásky k obyčejným věcem a odporu k těm váženým, při čemž ona láska, nebo spíše prostě jen radost, v něm vždy převažuje nad oním odporem. O tom, že je ve filmu, tak nějak nad františkánský rámec, cítit taky čas hippies a generační vzpoura vůči rodičům asi nelze pochybovat. Třebaže ta paralela má své logické meze, nikdy mi to osobně při sledování nebylo na překážku, ale právě naopak. (11.08.2014)

Je zde ten František trochu hozený do hipícké roviny a hudba Donovanova k tomuto dojmu hodně přispívá, ale to nese ta doba vzniku, která se nikdy nedá odfiltrovat. Ale konec konců který hipík by nesouhlasil s Ježíšovými podobenstvími o liliích polních a ptácích nebeských. Franco Zeffireli to také trochu pocukroval, realita byla určitě drsnější. Stejně ta osobnost Františkova musela být působivá, když je to jeden z mála velkých katolických svatých, který nezemřel mučedlnickou smrtí. (24.12.2012)

Svatý František z Assisi, vlastním jménem Giovanni Battista Bernardone, se narodil 5. července 1182 v Assisi. Při křtu dostal jméno Giovanni = Jan. Od matky uměl francouzsky, tak mu kamarádi dali přezdívku malý Francouzek (Francesco). Roku 1201 se vydává na vojenské tažení, v němž je zraněn a během nemoci měl František četné sny a vidění, ve kterých mu Bůh sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Ježíši Kristu. Podle legendy se 17. září 1224 na jeho těle objevila stigmata, tj. rány na rukou a boku, identické s těmi, které utrpěl Ježíš na kříži. Zemřel 3. října 1226. Svatořečen byl 1228 papežem Řehořem IX. Na dlouhá staletí se stal vzorem důsledného následování Krista v chudobě a lásce k bližnímu. Nejslavnějším Františkovým dílem je báseň Píseň tvorstva ... Na počátku byl film poněkud zdlouhavý, ale jeho lyričnost se ke snímku tohoto druhu docela hodila, takže při výsledném dojmu mi některé "hluché" pasáže nevadily. Pohodová Donovanova hudba dotváří příjemný filmový zážitek obohacený o mnohé Františkovy myšlenky (občas vyřčeny v naprosto "free stavu"), které mají svým způsobem váhu a hloubku i dnes. (16.07.2011)