Brat Slnko, sestra Luna

Kdoví ... možná v oněch dávno zavátých časech, nezřetelně vystupujících ze stínu zapomnění, mohli dojít opravdového štěstí jen blouznivci a snílkové, nicméně ... nejsem si úplně jistá, zda bylo opravdu nutné vylíčit svatého Františka z Assisi a všechny kolem něj jako partičku pomatenců. Neboť drobný zpěvný opečenec dozajista nemusí sít ani sklízet: Vystačí si s několika bobulemi, aby - nasycený - náledně směle vzlétl k nebi a zpíval tam k větší slávě Boží. (Nezapomínejme přitom, že může být poháněn i o poznání přízemnějšími a jaksi pragmatičtějšími důvody, jakými jsou kupříkladu vytyčení hranic vlastního území nebo upoutání pozornosti téhož opeřence opačného pohlaví.) Nicméně lidstvo by s takovým přístupem k životu z větší části vymřelo, léčba malomocných by dodnes spočívala v omývání jejich ran kontaminovanou vodou a nebylo by kde a z čeho upéct jim chléb náš vezdejší. Na druhou stranu mé osobní názory, jakkoli nekorespondují s vyzněním příběhu, nemají tentokrát vliv na moje hodnocení, neboť kompozice vyprávění je úchvatná a dává mu vyšší smysl i řád. Kromě toho: Pravdivé vyobrazení čistě materialistických základů, na nichž stála (a stojí) církev svatá i všechna světská moc, je vpravdě k nezaplacení. (03.01.2019)

Je zde ten František trochu hozený do hipícké roviny a hudba Donovanova k tomuto dojmu hodně přispívá, ale to nese ta doba vzniku, která se nikdy nedá odfiltrovat. Ale konec konců který hipík by nesouhlasil s Ježíšovými podobenstvími o liliích polních a ptácích nebeských. Franco Zeffireli to také trochu pocukroval, realita byla určitě drsnější. Stejně ta osobnost Františkova musela být působivá, když je to jeden z mála velkých katolických svatých, který nezemřel mučedlnickou smrtí. (24.12.2012)

Prehnané zdôrazňovanie života v chudobe (napr. bosé nohy opravovateľov kostola v snehu, radovanie sa skupinky špinavých otrhancov v daždi) a pateticko nasladkasté sprievodné pesničky rušili pri sledovaní životného príbehu zasadeného do takmer jednoliatej série krásnych obrazov. Nespochybňujem príbeh ako taký, lenže premrštene nereálne fragmenty z neho namiesto zosilnenia mystického aspektu života prvých františkánov pôsobili trošku vnucujúco (násilnú didaktickosť spomína v komentári aj MIMIC). Jednoducho, akoby mi niekto pri výstave obrazov niekto do ucha neustále púšťal ním zvolenú hudbu, vnútený súbor tónov zasadený do priestoru, určeného k tichému vlastnému popremýšľaniu nad zhliadnutým obrazom. (27.12.2012)

Dovolím si být trochu zaujatý, ale nemohu si pomoct, jde také o to, jak na mě film působí. A já jsem člověk, který křesťanské příběhy prostě moc nemusí. Jasně, životopis Františka z Assisi by mohl být zajímavý, ale tohle je podáno prostě jako křesťanská zpověď. Já tohle jednoduše nemusím. Navíc mi herci nepřišli dvakrát zajímaví. (08.12.2016)

Svatý František z Assisi, vlastním jménem Giovanni Battista Bernardone, se narodil 5. července 1182 v Assisi. Při křtu dostal jméno Giovanni = Jan. Od matky uměl francouzsky, tak mu kamarádi dali přezdívku malý Francouzek (Francesco). Roku 1201 se vydává na vojenské tažení, v němž je zraněn a během nemoci měl František četné sny a vidění, ve kterých mu Bůh sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Ježíši Kristu. Podle legendy se 17. září 1224 na jeho těle objevila stigmata, tj. rány na rukou a boku, identické s těmi, které utrpěl Ježíš na kříži. Zemřel 3. října 1226. Svatořečen byl 1228 papežem Řehořem IX. Na dlouhá staletí se stal vzorem důsledného následování Krista v chudobě a lásce k bližnímu. Nejslavnějším Františkovým dílem je báseň Píseň tvorstva ... Na počátku byl film poněkud zdlouhavý, ale jeho lyričnost se ke snímku tohoto druhu docela hodila, takže při výsledném dojmu mi některé "hluché" pasáže nevadily. Pohodová Donovanova hudba dotváří příjemný filmový zážitek obohacený o mnohé Františkovy myšlenky (občas vyřčeny v naprosto "free stavu"), které mají svým způsobem váhu a hloubku i dnes. (16.07.2011)