Pani pomsta

Motiv pomsty je tentokrát rozpracován na několika úrovních. Divák si musí hned ze začátku zvyknout na nezvyklý způsob vyprávění - na přeskáčku nám tvůrci vyprávějí příběh, vrací se do minulosti do vězení a sem tam prostě zaperlí hláškou naprosto mimo kontext. Film je herecky, i vizuálně zvládnut brilantně, jediným problémem zůstává násilí. Je ho tu až příliš, a byť to většinu času nejspíš nemělo být myšleno vážně, je to prostě moc. Oldboy se mi líbil o chlup víc, Nebohá Paní Pomsta je přesto další důkaz převahy Asijské kinematografie a ze souboje se Samaritánkou (která šla dokin prakticky současně) vychází jako jasný vítěz. (04.09.2006)

Lady, máte veškeré mé sympatie. Dvě hodiny nabité skvělou hereckou studií, úžasnou výtvarnou stránkou, barevnou symbolikou, pocity, myšlenkami... Mít zítra ještě den volna, jdu dnes znova do kina. Totálně nasazených 100% za další z asijských filmových básní s úchvatnou hudbou, opět na téma "pomsta není tak sladká jak se zdá", a opět jinak. Dokonale. (25.09.2006)

Spoilery! Z celé pomstové trilogie jednoznačně nejslabší díl. Děj je tradičně zpočátku dosti chaotický. Člověk je bez nějakého vysvětlování vrhnut přímo do víru dění, přičemž kdo, co a proč je mu vysvětlováno velice pomalu, tudíž při prvním zhlédnutí divák nic nechápe a velkou část filmu se kurevsky nudí. Nevím, proč Korejci tak tíhnou k tomuto způsobu vyprávění. Orientaci v ději rozhodně neusnadňuje ani fakt, že jsou úplně všechny postavy stejné, a dokonce mají i stejná jména. Zorientovat by se v nich dovedl zase jenom Korejec. Já Korejec nejsem, a to nesoudím jen na základě délky mé chlouby. Aby to celé bylo ještě zamotanější, tak se neustále skáče v několika časových rovinách. Když tohle všechno ve zdraví divák přežije, tak na něj čeká velice příjemná poslední půlhodinka a s ní spojená hromadná pomsta v jihokorejském stylu. Já jen jaksi postrádám zájem, dívat se hodinu a půl na krásně prostřený stůl a až v poslední půlhodině se dokonale nažrat. Chtěl bych spíše příjemně papat po celé dvě hodiny. Proto nedám více, než lepší dvě hvězdy. (30.12.2016)

Poslední - a pro mě asi nejslabší - díl trilogie o Pomstě. Chan-wook Park rozjíždí sice slibné drama, které se však až ke svému závěru poměrně vleče, přestože na konci vrcholí zcela neskutečně. Chápu, že nám režisér musel nejdříve všechny nitky nabídnout, aby za ně mohl následně tahat, přesto zůstanu u tohoto slabšího hodnocení, předchozím dvěma tématicky laděným filmům se tento svou originalitou nerovná. (06.04.2010)

S Parkem kamarádi nejsme a nikdy nebudeme. Lady byla poslední kapka do beztak přeplněného poháru. Děj je na můj vkus nehorázně rozsekaný a nepůsobí celistvě, množství retrospektiv ve mně nevyvolalo žádnou touhu spojovat si několik momentů dohromady. Park nedává důvod. Jednou jsme ve věznici, pak kdesi v lese, následně se šuká u stolu. No a co? Tento lehce prázdný obsah je vcelku obstojně kryt efektní kamerou, barvitými filtry a rádoby zajímavě nezvyklými „uměleckými“ úhly..ovšem to celé bez efektivity. Vizualita se divákům odporně podbízí a doufá, že touto formou se film bude líbit nejvíc (ech, ty detaily obličejů…). Cítím z toho nechutnou kalkulaci, kterou je Park opepřen i ve svých ostatních filmech, jež jsem viděl (Oldboy, Mr. Vengeance). Co už však leze na nervy nejvíc, je hrůzný expresionistický projev herců. Stačí když chlápka na začátku dívka pošle do prdele, a on má hned v očích litry slz. Kdyby se režisérovi aspoň podařilo dát jim nějaké znatelné vlastnosti! Ale ne, postavy jsou ploché jak čerstvá fošna – důsledkem toho jsem jen nevěřícně koukal, o co se tvůrci na konci ve scéně u televize snaží. Marná sláva, mé srdce bylo kamenné a úsměv ve tváři… Parku, tys mě vlastně ani jednou nenudil, jen mi nemáš co a jak říct; trápíš. A proto se doufám už nikdy nestřetneme. (05.12.2006)