Pani pomsta

Nebohá paní Pomsta se nesnaží šokovat pointu, jako se pokoušel pan Oldboy, u něhož jsem si z toho na prdel nesedl, no Nebohá má jiné kvality, kterým já teda dávám přednost. Až poeticky tvářící se zpracování spolu s artovou kamerou a zámeckou hudbou mi dopřálo suprově se pobavit u čehosi, což bych popsal jako drsný příběh pomsty, ze kterého filmařský kabátek Amélie dělá černohumornou sadu, jež se jen tak nevidí. Ze začátku jsem filmu moc nevěřil, ale na konci se cítím parádně odbourán, přičemž snížená hladina krve mně v tomto případě vůbec, ale vůbec nevadí. Pro mě bezesporu nejlepší díl trilogie. Doporučuju. (26.05.2014)

Zdánlivě jednoduchý příběh pomsty vyprávěný rafinovaně a složitě, aniž by na chvíli působil křečovitě či překombinovaně (není možné nevzpomenout si na Kill Bill). Emocionální vztah k hlavní hrdince se vyvíjí postupně a občas nečekaně, hlavně však s každou další minutou nabírá na síle. Vizuální podoba je úchvatná, Chan-wook Park je génius. Film roku. (05.09.2006)

Pomsta nebyla nikdy tak sladká jako v trilogii Chan-wook Parka a hlavně posledním dílu s názvem Nebohá paní Pomsta, který si na nic nehraje, je na něm znát, že se snaží inovovat myšlenku pomsty, ale stejnak se táhne za stejným cílem jako každý díl z trilogie o pomstě, proto mě trošku unavuje stále dokola sledovat to samé, spíš se těším na samotný závěr, který by vždy všecko měl rozlomit, protože za tím se většinou hlavní postava táhne, no prakticky pokaždé. Ten prostředek by měl diváka samotného rozčílit a víc si hlavní postavu znenávidět, jenže tady jsem ani u závěru nebyl příliš spokojený, možná už jsem těma pomstama tolik nacucaný, že mě nedokáže žádná další natolik překvapit jako ty předtím. Film je to určitě slušný, zajímavý, ale o originalitě bych tady už moc nemluvil, spíš bych to viděl jako nutnost natočenou do trilogie z pohledu ženského. (08.05.2009)

Lady, máte veškeré mé sympatie. Dvě hodiny nabité skvělou hereckou studií, úžasnou výtvarnou stránkou, barevnou symbolikou, pocity, myšlenkami... Mít zítra ještě den volna, jdu dnes znova do kina. Totálně nasazených 100% za další z asijských filmových básní s úchvatnou hudbou, opět na téma "pomsta není tak sladká jak se zdá", a opět jinak. Dokonale. (25.09.2006)

Tazko sa mi hladaju slova, ako vyjadrit to filmovo bezchybne a mnohovrstevne Parkove uzavretie svojej volnej "vengeance trilogy". Od hereckeho ansamblu (plneho epizodnych uloh hercov, stvarnujucich hlavne postavy v predchadzajucich castiach - Sympathy for Mr. Vengeance, Oldboy), cez dokonale formalne prevedenie (aj napriek tomu, že s filmu cítiť inšpiráciu od Seijun Suzukiho je Parkov audiovizualny rukopis jasne badatelny od nadhernej titulkovej sekvencie, az po bezchybnu kompoziciu obrazu -> striedanie dlhych zaberov, zname jazdy, ako i na milimeter presna montaz so zvukom - prudko navykovy soundtrack pozostavajuci vyhradne z klasickej hudby) az po samotny pribeh, ktory jednak rozsiruje ponatie samotnej pomsty a na druhej strane doslova filtruje situacie, ktore by vasu pozornost od pomsty odvadzali a umoznovali vyraznejsie stotoznenie sa s hociktorou postavou. Navyse vdaka nazeraniu na pomstu skrz zensku postavu je k nam prvykrat v trilogii prisuvana aj velka davka skutocnych citov - materskych a zenskych. Ich emocna sila v ocistujucom zavere je zdrvujuca. (28.07.2005)