Pani pomsta

No tak nic zas tak uzasnyho se nekona, ale zklamanej nejsem, moc sem necekal, protoze sem zvyklej, ze vetsina cinskech filmu je na csfd nadhodnocena. Ze zacatku me film dobre naladil, uvodni titulky jsou genialni a prvnich asi 10 minut je perfektnich. Jenze pak se tam furt motaj naky postavy, lita se v case, nevedel jsem kdo je kdo a o co jde a v podstate se nic nedelo. Pomsta zacne az nekdy za 70 minut, ale cca 30 minutova scena s rodicema je fakt pekne vostra a to i presto, ze se nekonaj zadny jatka. No a zaverecnejch 15 minut je zbytecnejch. Nicmene herci hrajou slusne, zadny hystericky vriskani se nekona, hudba je velice prijemna a po vizualni strance je film moc peknej a i pres ten zmatenej a pomalej pribeh sem se moc nenudil, takze to nakonec na ty 4* bude. (19.01.2008)

Výsostně povedené završení Parkovi trilogie (započteme-li i povídku ze Tří Extrémů tak tetralogie) o pomstě. Jako v předchozích případech se na ní podíváme z různých pohledů a znovu úplně jinak. Co naopak zůstává jsou bravurní herci, skvělá technická stránka, obvzláště kamera a hudba, a nejedna scéna, která se zaryje svou silou do paměti. Ovšem proč opakovaně pět ódy na Park Chan-wooka, když je to zhola zbytečné. Tenhle "díl" totiž není o nic lepší / horší než-li ty předchozí. Při takové kvalitě již opravdu záleží na Vás, který z dílů je pro Vás ten "nej". Pro mě to sice tenhle není, ale co už s tím. (15.01.2006)

Trilógia o pomste úspešne zakončená, 'Old Boy' ale zostáva neprekonaný. Keď poviem, že z tejto trilógie je najviac tuctový, nenechajte sa zmiasť, voči iným filmom je jeho koncept ohromne originálny, nechýba štipka brutálneho čierneho humoru, surového záveru a precítených hereckých výkonov. Pocity z filmu je ťažko opísať, chlad a hrejivosť príbehu na mňa veľmi zapôsobili, ale stále to nie je moja absolútna predstava dokonalosti. 80%. (03.06.2009)

„Do You Speak English?“ Nakonec to nejlepší. Černá komedie? Thriller? Rodinné drama? Podobenství? Sympathy for Lady Vengeance nelze nikam zaškatulkovat a je to jenom dobře. Každé její (jejich?) sledování může být zcela odlišným zážitkem. Záleží na náladě, očekáváních, ochotě akceptovat zdánlivě neakceptovatelné. Park Chan-wook nabízí třetí a opět originální pohled na různé podoby pomsty: hlavní hrdinka po třinácti letech opouští vězení, kam byla zavřena pro vraždu malého chlapce. Postupně vychází najevo, proč ho zabila a proč má nyní pádný důvod zabít někoho dalšího. Není snadné propracovat se přes spoustu zbytečných informací, majících během úvodních čtyřiceti minut takřka lavinový charakter. Skutečně jsme museli poznat všechny Geum-ja Leeiny (prosím, nekamenujte mě za to skloňování) spoluvězeňkyně, jakkoliv (ne)důležité pro její plán? Hrdinka, mstitelka, je opravdovou „bohyní“, do kůže oděná, s charakteristickými červenými očními stíny, s obvázaným prstem (který pár minut nebyl součástí zbytku těla), s vymazleným dvojhlavňovým koltem. Jakoby utekla z nějakého komiksu. Vlastně by ani nemusela utíkat, ona se v něm přímo nachází, veškerá podobnost tohoto extrémně stylizovaného světa s realitou by jenom podrývala důležitou nezařaditelnost celého snímku. Kdyby například posledních cca třicet minut bylo pojato s větším důrazem na realističnost, scéna samozvaného rodičovského soudu by ztratila ze své poetiky. Je to právě jedna z těch scén, kdy jsem s němým úžasem a mrazením v zátylku přihlížel ohňostroji morbidního humoru („Táto, nejsme poslední“). Možná to vtipné být nemělo, možná mi to příště ani vtipné připadat nebude, ale na dlouhou dobu si ji v paměti uchovám jako nejneotřelejší pojetí tématu „rodiče, jejich děti a zodpovědnost k nim“. Lady Vengeance má krom zmíněných také spoustu jiných předností. Opět například ukazuje výplody Parkovy nadprůměrné a konkrétním cílům vyhovující imaginace. Opět ale nebude po chuti všem divákům. Těm, kteří neradi experimentují sami se sebou, bych doporučil Tarantinova Kill Billa, především jeho druhou část, která je něčím hodně podobným, ale zároveň mnohem konzumovatelnějším, pardon, konzumnějším. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, Marius, Tyler, Silas, kikuka, numi (21.12.2007)

Nádherný film. Pokud někdo už od úvodních titulků komponuje tak čarokrásné obrazy jako Park (a k tomu navíc nechává hrát Vivaldiho), pak si mě okamžitě získá ještě dřív, než začne pořádně vyprávět, a jsem ochoten mu odpustit i nějakou tu menší manýru. Navzdory marketingovým snahám prezentovat tento film v souvislosti s o poznání provařenějším Kill Billem (žluto-červený plakát) nebo slogany přímo odkazovat na předcházející, brutálnější díly režisérovy volné "trilogie o pomstě", je Lady Vengeance v jádru velmi křehká a naplněná touhou po pokání a mateřskými city. Tomu se podřizuje i tempo celého snímku, kdy převládají spíše statické obrazy než akční sekvence a násilí tentokrát nemá katartickou funkci a jakoby zůstává za zavřenými dveřmi (vidíme často jen jeho následky, nevyžíváme se v samotném aktu). Je fantastické, že Park dokázal třikrát filosofovat nad odplatou (a třikrát jinak) a každý z filmů navíc odlišit i stylisticky - tak, že stojí jako samostatná, komplexní díla, která se vzájemně nevykrádají. Důmyslně odvyprávěný příběh o Geum-ja ssi pro mě představuje vrchol celé trilogie. Kruté, hořké, něžné...pure beauty. "I'm sorry. I'm sorry. I'm sorry." ♥♥♥ (02.02.2011)