Pani pomsta

Oproti většině filmů jsem měl výhodu, že jsem znal soundtrack předem, takže jsem se s filmem snadněji sžil, už od úžasných úvodních titulků. Množství známých herců v zajímavých rolích mě potěšilo, stejně jako černý humor, který jsem si oblíbil už v Oldboyi. A i když vše bylo v dokonalém souladu a těch 5* (za cca 90-95 %) si Lady zaslouží, tak intenzivní prožitek jako při Oldboyi jsem již nezažil. (04.12.2005)

Zaujímavý príbeh, ktorého výsledné spracovanie rozhodne nie je také pôsobivé ako som očakával. Parkovmu dielu nechýbajú skutočne silné momenty hraničiace s dokonalosťou, no na dvojhodinový film ich je žalostne málo. Snímka, svojou prehnanou prekombinovanosťou, nemá problém diváka unudiť, čo neovplyvní ani skvelá vizuálna stránka filmu. Režisér akoby sa tentokrát bál zájsť za hranice a nechcel natočiť kontroverzný film, i keď vo filme je niekoľko momentov, vďaka ktorým sa ním snímka stať mohla, no odohrávajú sa poväčšine mimo záberov kamery. Taktiež nevhodne použitý humor a absolútne nefungujúce emócie len podporia rozpačitý pocit zo sledovania tejto chladnej snímky, ktorá v divákovi evokuje pocity premrhanej príležitosti. Park je rozhodne veľmi zaujímavý tvorca, no tentokrát sa jeho režijná invencia absolútne míňa s mojím vkusom. (01.12.2007)

Umělecký film s hlubokomyslným obsahem, v němž si autoři dali obrovskou a pečlivou práci s výpravou, kostýmy, symbolickým vyzněním, stejně jako herci s každým detailem své profese. K dokonalosti mi chybí přece jen větší přehlednost a uměle a záměrně komplikované vedení vyprávění, které znemožňuje plně se položit do příběhu, protože člověk pořád musí trochu přemýšlet, jak to vlastně bylo, kdo je kdo a v jaké časové rovině se právě nachází. (27.03.2011)

„Do You Speak English?“ Nakonec to nejlepší. Černá komedie? Thriller? Rodinné drama? Podobenství? Sympathy for Lady Vengeance nelze nikam zaškatulkovat a je to jenom dobře. Každé její (jejich?) sledování může být zcela odlišným zážitkem. Záleží na náladě, očekáváních, ochotě akceptovat zdánlivě neakceptovatelné. Park Chan-wook nabízí třetí a opět originální pohled na různé podoby pomsty: hlavní hrdinka po třinácti letech opouští vězení, kam byla zavřena pro vraždu malého chlapce. Postupně vychází najevo, proč ho zabila a proč má nyní pádný důvod zabít někoho dalšího. Není snadné propracovat se přes spoustu zbytečných informací, majících během úvodních čtyřiceti minut takřka lavinový charakter. Skutečně jsme museli poznat všechny Geum-ja Leeiny (prosím, nekamenujte mě za to skloňování) spoluvězeňkyně, jakkoliv (ne)důležité pro její plán? Hrdinka, mstitelka, je opravdovou „bohyní“, do kůže oděná, s charakteristickými červenými očními stíny, s obvázaným prstem (který pár minut nebyl součástí zbytku těla), s vymazleným dvojhlavňovým koltem. Jakoby utekla z nějakého komiksu. Vlastně by ani nemusela utíkat, ona se v něm přímo nachází, veškerá podobnost tohoto extrémně stylizovaného světa s realitou by jenom podrývala důležitou nezařaditelnost celého snímku. Kdyby například posledních cca třicet minut bylo pojato s větším důrazem na realističnost, scéna samozvaného rodičovského soudu by ztratila ze své poetiky. Je to právě jedna z těch scén, kdy jsem s němým úžasem a mrazením v zátylku přihlížel ohňostroji morbidního humoru („Táto, nejsme poslední“). Možná to vtipné být nemělo, možná mi to příště ani vtipné připadat nebude, ale na dlouhou dobu si ji v paměti uchovám jako nejneotřelejší pojetí tématu „rodiče, jejich děti a zodpovědnost k nim“. Lady Vengeance má krom zmíněných také spoustu jiných předností. Opět například ukazuje výplody Parkovy nadprůměrné a konkrétním cílům vyhovující imaginace. Opět ale nebude po chuti všem divákům. Těm, kteří neradi experimentují sami se sebou, bych doporučil Tarantinova Kill Billa, především jeho druhou část, která je něčím hodně podobným, ale zároveň mnohem konzumovatelnějším, pardon, konzumnějším. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, Marius, Tyler, Silas, kikuka, numi (21.12.2007)

"Joint Security Area" a "Thirst" sú jediné dva snímky s ktorými sa mi Park trafil do noty. Mám rád čudesnosť obalenú do originality, no tento druh spracovania plný zvláštností v dlhotrvajúcej stopáži mi proste nereže, a nech robím čo robím, z Kórejských tvorcov mi tento "rejža" príde ako jeden z "najslabších" (obrazne povedané). Ja skrátka buď neviem oceniť čo ponúka, pričom viac ako 80% ľudí vidí niečo, čo ja nie, alebo to len nie je moja šálka kávy (inak ja kávu nepijem). Tak možno nabudúce Park Ji Sung. (03.06.2016)