Deviaty deň

Na devítidenní propustce z Dachau se abbé Kremer setkává s různými lidmi i charaktery. Jednak členové jeho rodiny, z nichž někteří ho chtějí za každou cenu zachránit a ukrýt, někteří o něm pochybují. Dále důstojník Gebhart, mladý a vzdělaný gestapák, kterému jde o všechno. Pokud Kremera nepřesvědčí a nezlomí ke zradě, pošlou ho na východní front. Generální sekretář a biskup jsou kapitoly samy o sobě a jde tady jen o politiku a papeže. Všichni chtějí po Kremerovi jediné - aby zradil svou víru i svou lásku k Bohu. Každý jinak. Dovolená v Lucembursku byla možná těžší než bezútěšné dny v Dachau. (08.07.2017)

Tichý film, který nechce diváka emočně odrovnat tak jako třeba Schindlerův seznam. Tématem nejsou koncentrační tábory samotné, ale spíše otázka kolaborace a vztahu církve k nacistickému režimu. Schlöndorff pojednal problematiku citlivě a na poli jednoduchého vyprávění dokázal představit několikero různých postojů: jidášovskou zradu důstojníka SS, biskupův tichý protest, strachem vedenou, nejednoznačnou kolaboraci jeho tajemníka a též papežův pragmatismus snad motivovaný snahou neuvést katolíky v otevřené nebezpečí. Abbé Kremer je postaven před volbu, v níž by věrnost pravdě ohrozila jeho rodinu i ostatní kněze v koncentračním táboře. Film je především zachycením těžké cesty k těžkému rozhodnutí. Absence akčnosti, napětí, dokonce i velkolepých konfrontačních dialogů je zde jistě záměrem. Knězovo mlčení říká více než slova. Snímek je prodchnut křesťanskou symbolikou (tak tichou jako je sama hlavní postava). To je dnes, kdy je pozitivní zobrazení křesťanství v kinematografii téměř tabu, přímo originální počin. Režisér však samozřejmě riskuje, že film, v němž kněz není tlustým zhýralým pedofilem, nýbrž charakterním hrdinou, zůstane prostě nepovšimnut. (02.05.2006)

Působivé drama, které přesvědčivě, ale nenásilně vyobrazuje hrůzy fašistického vražedného systému a tématicky se zaměřuje na postoj katolické církve k národnímu socialismu. Klade přitom stále aktuální otázky svědomí, víry, zrady a viny. Schlöndorff zde upouští od klišé jednoznačného dobra a zla, neboť i nacista Gebhardt je nalomená figurka a stává se tak autentičtějším protihráčem kněze Kremera. (18.04.2010)

Výnimočný film, v ktorom uprostred zvráteného sveta fašizmu jasne vyniká (povedala by som, že až svieti) morálna sila a navonok nenápadná osobnosť katolíckeho kňaza. Som rada, že to odvysielala STV2, vôbec som netušila, že tento film existuje. Stojí zato vidieť ho a spoznať, že aj medzi kňazmi boli, sú a isto aj budú silné morálne osobnosti (koniec koncov to vieme aj z nie tak dávnej, našej, socialistickej histórie a z utrpenia leopodovských väzňov - kňazov). Oceňujem veľmi výstižný Aidanov komentár. (09.06.2009)

Kněz Kremer je propuštěn na 9 dní z koncentračního tábora – dostane na výběr, aby přiměl lucemburského biskupa ke spolupráci s nacisty. Pokud to neudělá, vrátí se zpět do krutého tábora. Aniž bych chtěl jakkoliv snižovat téma, kterým se film zabývá (Kremerovo dilema – stát se Jidášem a zachránit se nebo si zachovat hrdost s vrátit se), musím konstatovat, že se jedná „jen“ o další film nějakým způsoběm reflektující utrpení a druhé světové války, aniž by k tématu přinášel cokoliv nového. Je to film naprosto konvenční, a připadal mi spíš jako nějaká nákladnější televizní inscenace. Za zmínku jistě stojí fakt, že Ulrich Matthes v tom samém roce ztvárnil Goebbelse v Pádu třetí říše. Tak nějak jsem předpokládal, že mu budou souzeny spíš záporné postavy, ale opak je pravdou. Jeho výrazná fyziognomie je zdrojem zajímavé polarity - psychopatické, ostře řezané rysy hlavního říšského propagandisty/mírumilovná, vyhladovělá tvář otce Kremera. Což jen dokazuje jak málo o nás může vypovídat náš zevnějšek. (12.05.2006)