Doodlebug

První z Nolanových zacyklených filmů, připomínajících svou stavbou Escherovy obrazy nebo Droste efekt, je atmosférická kafkárna s černohumornou pointou, hrající si podobně jako Memento s diváckým očekáváním ohledně toho, kdo je padouch a kdo hrdina (resp. kdo představuje zdroj ohrožení a kdo je ohrožován). Odstranit hlavní zdroj strachu tou nejpřímočařejší metodou nemusí být vždy ten nejvhodnější způsob, jak se "překonat". (10.04.2007)

Tříminutový skeč nazývat filmem? Ano, i to je možné. Brilantní krátkometrážní film, který vám ukáže, co je dokonalá dramatická atmosféra, práce s kamerou a jak má vypadat vypointování příběhu. Ani nevím proč, vzpomněla jsem si na Poa a jeho Havrana, tam jde strach z každého zaťukání, tady z každého klepnutí pantoflem. (07.01.2010)

Perfektní kraťas...psychárna jak svišť. Zápletka s nekonečně se zmenšujícími a zvětšujícími replikami - výborné. Konec jsem trochu začal očekávat od doby kdy se odhalí co náš muž loví, dle jeho pohybů "oběti" lze odhadnout co asi dělá, o co se snaží a co nejspíš bude hrozit i "lovci". Ta atmosféra na tak krátké stopáži. Prostě skvělé!!! (02.11.2008)

Nolanov prvý krátkometrážny počin sa dokáže pochváliť hútnou a depresívnou atmosférov. Zvláštnym strihom ale znamenitým a originálnym nápadom. Na konci mi prebehli po chrbte zimomriavky a celkový sled udalostí ktoré vedú k poslednému záberu nás absolútne na koniec nepripravia. Jediné čo z nich zostane je pocit úzkosti a tak trocha strach. Nolan chrlil originalitou už napočiatku a tento kraťas to dokazuje. (22.12.2008)

Působilo to na mě spíš takovým Lynchovským dojmem, ale pokud je právě tohle Nolanův debut vůbec se nedivím, že tímto započala jeho režisérská kariéra ve velkém. Sice je to takový prapodivný styl a vizuál, který mi k němu úplně nesedí a celé to vyhlíží jako nevídaná psychologická jednohubka, mě to potěšilo a jestli má v sobě Doodlebug ukrytý hlubší význam, to už nechám na chytřejší teoretiky než jsem já. (27.06.2015)