Bratři

Jaksi řízením osudu jsem se dříve dostala k americké verzi. Musím přiznat, že obě ve mně zanechaly hodně silný dojem, protože příběh, který popisují, je prostě sám o sobě silný. A opět jednoho napadá, jak je lidstvo ve spirále generací nepoučitelné... Veteráni válek vždy varují před přílišnou horlivostí mladých jít do další války... Možná by se veteránům mělo naslouchat nejvíce, protože většinou nejlépe vědí, o čem mluví... (18.03.2012)

Místy hodně nepříjemná lekce přirozenosti.. Pokud jsem americké verzi (2009) vyčítal uhlazenost a absenci odvahy, tak tady je vše dávkované poměrně s rozvahou a hlavně pořádným realismem. Postdogmatický dánský zástupce představuje dva bratry, Michaela a Jannika. Ten poté, co je jeho milovaný bratr prohlášen během blízkovýchodní mise za mrtvého, dostává příležitost dokázat, že je schopen změnit se k lepšímu, a nebýt brán jen jako nezodpovědný rváč a vymetač barů. Chopí se role toho, jenž se musí o Michaelovu rodinu (sympatická manželka a dvě rozkošné dcerky) postarat. Takže občas něco přitluče.. anebo někoho políbí.. jenže válka si bere jen některé oběti. Ruční kamera je v permanentním pohybu, příznačné je i začernání okrajů, což diváka nutí soustředit se na to podstatné, co se děje ve středu plátna. Susanne Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Trojice hlavních představitelů naplno využívá výborný scénář, který jejich postavám vtisknul neuvěřitelný ranec přirozenosti. Asi každý bude znát hlavně dánskou krásku Connie Nielsen (Gladiátor), jejíž vnitřní síla je z plátna cítit. Pár chyb jsem přesto našel, hlavní byla ale v tom, že jsem remake viděl dřív, než originál a byl jsem do jisté míry ovlivněn tím, že mě máloco překvapilo!! Moje chyba.. (17.11.2010)

druhé rande so Susanne Bier: famózne, manifique, neviem ešte aké superlatívy. veľmi silný príbeh, úžasne zvolený herci (po zhliadnutí dánskeho tria sa mi už teraz obsadenie amerického remaku nepáči) a skvelá kamera. connie nielsen ma veľmi prekvapila, a Ulrich THomsen a Nikolaj Lie Kaas sa nachádzajú v kolonke mojích obľúbených hercov. a silné to bolo aj preto, lebo vzťah titulných bratov je veľmi podobný mojmu vlastnému životu, takže sĺz bolo veľa. a záver ma zaklincoval. užasne. (08.08.2010)

Tak jestli mě dostala Druhá šance na kolena, tak Bratři mě přibili k zemi, jak kladivo hřebík. Až k neuvěření, že tohle natočila ženská. Ovšem pozor ne ledajaká. Když se spojí Zuzanka a Anders, tak to vždycky stojí za to. Ulrich snad ve své nejlepší roli. Ten jeho klukovský úsměv, který se postupem času promění v jedno velké utrpení. Na vině, jak jinak pocuchané nervy a otřesné zážitky z války. To co musel udělat, aby přežil a vrátil se k rodině, ho nemilosrdně poslalo do pekel. A Nikola Šohaj, jako skoro vždy v roli lůzra, rozervaného na všechny světové strany. Je, jak časovaná bomba, nikdo neví, jak se v příští chvíli zachová. A jakoby se jejich cesty v jisté chvíli protnuly a oni si role prohodily. Prostě nemám slov. (23.01.2018)

Brothers mezi "životabudiče" rozhodně nepatří a když, tak jen máte-li pocit, že se vám děje něco špatného, protože tenhle film o domů přivezené válečné zkušenosti má schopnost z toho rychle vyléčit - třeba jednou z nejdrásavějších scén z válečného zajetí nebo otázkou: "Víš, co jsem musel udělat, abych se k tobě mohl vrátit?" (02.02.2006)