Réžia:
Susanne BierScenár:
Anders Thomas JensenKamera:
Morten SøborgHudba:
Johan SöderqvistHrajú:
Connie Nielsen, Ulrich Thomsen, Nikolaj Lie Kaas, Sarah Juel Werner, Rebecca Løgstrup Soltau, Bent Mejding, Solbjørg Højfeldt, Niels Olsen, Paw Henriksen (viac)Obsahy(1)
Michael a Jannik jsou bratři. Michael si vybudoval slušnou kariéru v armádě, má hezkou ženu, dvě roztomilé dcerky. Jannik je černá ovce. Vrací se z vězení, právě když jeho bratr odjíždí do Afganistánu. Michael záhy padne do zajetí. Po čase je osvobozen a vrací se domů. Má však tajemství, se kterým se nedokáže vyrovnat a kvůli kterému se promění k nepoznání. (lenuse)
(viac)Videá (1)
Recenzie (138)
O tomto filmu jsem se dozvedel vlastne jen diky tomu, ze jsem nekde zahledl trailer na chystany hollywoodsky remake. Asi nejsilnejsi strankou filmu je jeho syrovost a herecke vykony. Ustredni bratrska dvojka - v zivote jsem ani jednoho z nich nikde nevidel (hlavne Nikolaj Lie Kaas byl extra sympatak, i kdyz zezacatku to tak vubec nevypadalo) a mozna prave proto jsem jim to tak sezral. Fakt nevim co by mel v remaku Tobey Maguire udelat aby u me docilil podobneho mrazeni v zadech, ale moc mu neverim, uz v tom traileru vypada dost divne. ()
Vplyv psychicky ťažko zvládnuteľného zážitku v zajatí na osobnosť jednotlivca tématizoval už slávny Ciminov Lovec jeleňov. Dánsku aktualizovanú odpoveď (už nejde o traumu z Vietnamu, lež z Afganistanu) prináša režisérka Suzanne Bierová, sústrediaca sa na úzky okruh jednej rodiny (čím sa tiež líši od Ciminovho prístupu sústradiaceho sa na celú komunitu). Nevypovedané a nevyslovené posolstvo filmu vidím v skutočnosti, že o traumatizujúcich zážitkoch treba rozprávať hneď a otvorene a nie dusiť ich v sebe a rozpovedať ich až vtedy, keď taviaci kotol náhle vybuchol. Pozícia človeka v tenzii, ktorý chce, ale nemôže sa zveriť, hoci nábeh na to má (nemocnica, nadradený vojak, manželka, manželka mŕtveho, brat, rodičia) je zhoršená jeho rodinou udržiavaného postavenia toho vždy úspešnejšieho a vzorového, ktorému rozprávanie o jeho vlastnom zlyhaní blokuje paradoxne táto jeho vlastná, lepšia súrodenecká východisková pozícia. Silné šytri hviezdy. 85%. ()
Zpočátku nenápadné a nevýrazné rodinné drama, ala ticho před bouří, se později pozvolna překlopí do ryze emocionální, ale stále velmi realistické roviny, ve které jen užasle a útrpně sledujeme dobře rozpracované charaktery, jak se vypořádávají s přetěžkou životní situací. Herci hrají velice přirozeně a dodávají svým postavám dosti reálné vyznění, avšak kamera, která svými rychlými pohyby a začerněnými okraji (!) měla nejspíš působit intenzivně, sugestivně a přiblížit divákovi pocit uvěřitelnosti, u mě dostahuje dokonce opačného efektu. Je naprosto neumělecká, místy až křečovitá, stahuje na sebe pozornost a já si občas připadal, jako kdybych se díval na amatérské domácí video. Velké mínus pro jinak skvělý, intenzivní snímek. 7/10 ()
-5* opět nám skandinávská kinematografie přináší silný příběh, o tom jak postraumatický syndrom z války přináší zkázu do rodinného vztahu. Můj oblíbený scénarista A.T. Jensen napsal velmi uvěřitelný příběh, který režisérka S. Bier přenesla realisticky na filmová plátna - podle pravidel Dogmatu 95. Herecké obsazení je taky kvalitní a proto není divu, že dávám plný počet, i když podobná drsná témata se mi málo kdy zaryjou do srdce a přemýšlí se o nich. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (6)
- Ačkoliv je Connie Nielsen dánská rodačka, Bratři se stali jejím prvním filmem natočeným na domácí půdě. (Olík)
- Když Sarah (Connie Nielsen) volá o pomoc, v ruce drží Nokii 3310. (Lucas87)
- Susanne Bier se domnívala, že přízvuk Connie Nielsen je spíš švédský než dánský (ačkoliv je Connie Dánka), a přiměla jí, aby začala chodit na kurzy dánštiny. Connie Nilsen totiž žije v USA a odvykla si mluvit rodným jazykem. (akisha)
Dánská filmová scéna již několik let rozhodně patří mezi nejzajímavější filmové trhy v Evropě. Člověk si poté snadno vzpomene na známého provokatéra Larse von Triera, tvůrce Honu či Chlastu Thomase Vinterberga či tvůrce nedávných povedených Rytířů spravedlnosti Anderse Thomase Jensene. Šikovných tvůrců z Dánska se najde opravdu hodně, člověk si přitom snadno vzpomene i na režisérku Susanne Bier. I když tomu její poslední filmy jako Serena či Bird Box nenapovídají, Bier nemá pověst jedné z nejzajímavějších ženských režisérek současnosti náhodou. Právě i díky snímku Bratři, který jí v roce 2004 dveře do Hollywoodu prakticky otevřel. Ani Bratři se později nestali výjimkou a po vzoru několika evropských hitů se v roce 2009 dočkali americké předělávky od Jima Sheridan s Jakem Gyllenhaalem, Tobey Maguirem a Natalie Portman v hlavních rolích. A po vzoru mnoha předělávek evropských hitů se americká verze snadno nabízí jako ta vděčnější, byla by ovšem jednoduše ohromná škoda původní Bratry ignorovat. A to nejen kvůli tomu, že byli zdrojovým materiálem právě k americké předělávce, ale i kvůli tomu, že jde jednoduše o skvělý film, který se u nás bohužel klasické distribuce nedočkal a musel se spokojit s nadšenými ohlasy na festivalech. Právě Bratři v roce 2004 předvedli, že někdy se naším kinům skutečně vyhnou fenomenální záležitosti. Komorní drama ke kterému napsal scénář zmíněný Anders Thomas Jensen tehdy zpracovalo návrat z Afghánského pekla aktuální záležitost a z příběhů dvou bratrů vytěžilo opravdu moc. Bratři jsou emocionálně neskutečně silnou záležitostí, která snadno zboří mýty o tom, že chlapi nepláčou. Bratři se nedrží zkrátka. Jde o drsný film, který se nedrží zkrátka a spouští skutečně silný emocionální masakr, který v divákovi něco zanechá. Něco, co se mu v hlavě bude sumírovat ještě dlouho poté a dost možná se zamyslí nad stavem svého světa, aby si uvědomil, že ten jeho svět v porovnání s jinejma zase tak zkurvenej není. Bratři nemají černobílé postavy. Ulrich Thomsen, Nikolaj Lie Kaas i Connie Nielsen dávají do svých výkonů všechno, zároveň se jejich postavy nedají popsat tak snadno. V sledu událostí se černá ovce rodiny začíná zbavovat svého statusu, nečekaný navrátilec se naopak začíná vybarvovat v nových barvách. Ruční (téměř až dokumentární) kamera Mortena Söberga ve velkém funguje v tom ohledu, že zcela prodává bezvýchodnost aktuálního stavu postav, jejich svět se jim rozpadá pod rukami a vše jednoduše spěje k nešťastnému bezvýchodnému konci, kdy rozhodně nehrozí pohádkový happy end. Přitom všem se dá snadno argumentovat, že by Bratrům prospěli lepší production values a s tím spojený vyšší rozpočet, o ten se ostatně o 5 let později mohla opřít americká předělávka. právě ona nevyloženě krásná a spíše špinavá vizuální stránka ovšem také dělá svoje. Celé to navíc má skutečně daleko k povrchnosti, kýčovitosti a směšnosti. Bratři diváka k něčemu skutečně donutí. Zamyslet se nad láskou, radostmi ze života i vlastními lidskými faktory. Bez kdovíjak komplikované počáteční expozice zvládne Bier filmovou řečí říct naprosto všechno a ještě víc. Bratři jsou naprosto úžasnou záležitostí, která naprostým právem v roce 2005 vyhrála Cenu diváků na festivalu v Sundance. Naprostým právem otevřela Bier dveře do Hollywoodu (i když těžko říct, zda zrovna tohle Bier využila tím nejlepším způsobem, protože její lepší věci nadále vznikají v rodném Dánsku) a především dokázala, že i přehlížená festivalová záležitost se u nás může rychle ujmout díky síle šeptandy. Bratři možná nejsou po psychické stránce ideálním filmem ro každého, jde ovšem rozhodně o jeden z nejlepších dánských filmů všech dob..... () (menej) (viac)