Bratři

Skandinávská kinematografie je v současnosti ve skvělé kondici a jedním z důkazů tohoto tvrzení je i tento vynikající film. Příběh obou bratrů zcela změní válka v Afghánistánu a Connie Nielsen, která se zmítá mezi nimi, takovouhle roli v Hollywoodu už dlouho (pokud vůbec) nedostala. Ať už to beru jako zvláštní love story, či psychologické drama o následcích války, v každém případě je to prvotřídní kvalita s minimem falešných tónů (90%). (08.07.2005)

Prvně jsem zhlédla americkou verzi a ta, ač je nebývale kvalitně zpracována, hodně mi v ní vadila americká strojenost, upjatost a vyumělkovanost. Originální dánští Bratři mají vše, co mi v americkém remaku chybělo. Zcela přirozené, civilní, bez přehnaného sentimentu. A zároveň velmi silné. Plytké? Proč? Protože spolu nehupsli do postele?:) Myslím právě, že vztah mezi Sarah a Jannikem je vykreslen bravurně, kde je mezi nimi cítit napětí po celou dobu, aniž by došlo na to hlavní. Ač jsem si to velmi přála, protože chemie mezi nimi fungovala znatelně:) Scéna, v níž se Sarah sprchuje a Jannik přijde ke dveřím, aniž by se odhodlal vejít a poté odchází, ukazuje, jak se pere se svými city a svědomím. Nikolaj Lie Kass je borec a hrozně mi připomíná Davida Švehlíka:) Connie Nielsen je sympatická a i když mě herecky nijak neodrovnala, je radost se na ni dívat. (17.03.2012)

Realistický vzhled napomáhá především emocionálně vypjatým scénám. Budete zděšeni u brutálního zmlácení vojáka, budete cítit nenávist i soucit zároveň u vyšinutého maniakálního výstupu Thomsena, zamrazí vás při scéně švagra a švagrové, kteří jsou jen pár centimetrů od sebe a chtějí, ale také nechtějí se políbit. Takové "srdíčko" americké verzi, která je bohužel celkem zapomenutelná, chybělo. Po dánských Bratrech prostě nejde jen tak vypnout a tvářit se, že všechno je v pořádku. (26.02.2011)

-5* opět nám skandinávská kinematografie přináší silný příběh, o tom jak postraumatický syndrom z války přináší zkázu do rodinného vztahu. Můj oblíbený scénarista A.T. Jensen napsal velmi uvěřitelný příběh, který režisérka S. Bier přenesla realisticky na filmová plátna - podle pravidel Dogmatu 95. Herecké obsazení je taky kvalitní a proto není divu, že dávám plný počet, i když podobná drsná témata se mi málo kdy zaryjou do srdce a přemýšlí se o nich. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (09.10.2016)

Je až neuvěřitelné, kolik smutku se vejde do jednoho filmu. Dostal se mi pod kůži – hereckými výkony (hlavně Connie Nielsen, známá např. z Gladiátora) i způsobem vedení kamery – celou dobu jsem si připadala, že jsem součástí děje a vše pozoruju z povzdálí. Film doplňuje hodně povedený soundtrack. V jedné recenzi jsem četla, že i když film je značně depresivní, budete odcházet z kina naladěni pozitivně – to u mě nefungovalo. Toho smutku bylo až moc a hlavních hrdinů mi bylo hodně líto. Film už si rozhodně nikdy nezopakuju. (10.08.2008)