Cukor

Musím říct, že mne to dramaticky dost minulo. Ten příběh je vlastně road movie, Milena Dvorská pochoduje s batohem tabáku a mění ho za cukr kde se dá. Do cesty se jí staví spousta překážek a lidí především. Film je to ale natočený těžkou rukou, složitě odvyprávěný, cíleně rozmázlý a nesrozumitelný. 55% (03.06.2017)

Dosť tažký psychologický film o povojnovom období, ktoré sa od vojny až tak neodlišovalo. Len tým, že našinec zradí našinca, udá ho, okradne alebo aj zastrelí. Putovanie za cukrom je putovaním za ľudským dobrom a spravodlivosťou a hľadajuca matka pritom našla celú škálu ľudských charakterov. V pomerne krátkom filme je množstvo znepokojivých scén, ktoré vyznievajú komorne, ale zamrazia svojím významom. –––– Narodí sa dieťa. Dáme mu cukor. A budeme sa snažiť, aby bolo vždy človekom, aby sa ľudia nemuseli zaňho hanbiť, aby malo srdce, aby neodmietlo druhých, keď budú naň odkázaní. Nech sa ten cukor v ňom rozpustí na dobro. (30.04.2018)

"Nech sa ten cukor v ňom rozpustí na dobro."                                                                                                                Filmová tvorba v osmdesátých letech stagnovala. Kdo zrovna neměl zaracha, točil spíš vlažné "nezávadné" kusy. Trochu lépe se dařilo televizní tvorbě, zde se dařilo propašovat jak adptace světové literatury, tak i něco z vlastních zdrojů. Tak se podařilo propašovat i Cukor podle knižní předlohy Karola Horáka, s výborným hereckým obsazením. Stopáž i kamera odpovídají televizní tvorbě, příběh je dobře přepsán do filmové řeči. (02.05.2018)

Na môj vkus viac než pozerateľný starší slovenský snímok. Jeho najväčšími plusmi však nie sú ani tak samotné dejové udalosti v príbehu, ako skôr skvele budovaná bezútešná a katastrofická atmosféra v bezprostredne povojnovej dobe na slovenskom vidieku a skvelí (česko) slovenskí herci starej gardy. Párnického réžia sa mi však až tak nepáčila. Štvali ma hlavne snové sekvencie a flashbacky, ktoré boli tak neprehľadné a chaotické, že som sa v tomto na pohľad jednoduchom filme dokázal poriadne zamotať. Aj chovanie mnohých postáv bolo pri najmenšom čudné ak nie hneď nelogické. Ale to už je typický prvok slovenskej alebo českoslovensej kinematografie. Často sa zbytočne dbá viac na formu ako na obsah a to je veľká chyba. 60 %! (29.01.2017)

Kde leží oblast jižního Gemeru jsem si sice musel vyhledat na mapě, ale osudy Matyly (skvělá Milena Dvorská) a její pouť za cukrem byly skutečně působivé. Ale nešlo jen o cukr, šlo také o tabák. Ale nešlo jen o cukr a tabák, ale trnitou cestu, završenou katarzí (rozhazování cukru a tabáku) a poznáním. Původ mužů střílejících ze samopalů sice nedokážu identifikovat (SNP, revoluční gardy, partyzání, záškodnící?) ale ve filmu stejně fugují jen jako hrozba, nikoli jako síla. Stanislav Párnický tu na poměrně malém prostoru převedl značnou zručnost, kterou doložil působivostí svého relativně komorního díla. (19.11.2021)