Skafander a motýľ

Velmi dobrý film, který divákovi přiblížil nástrahy života, který nemusí být vždycky tak jednoduchý. Může se stát, že nebudete moc chodit, uvidíte na jedno oko, už nikdy neřeknete jednu souvislou větu, aby vám jiný rozuměl... Vše je to velmi strašidelné a mrazivé a Julianu Schnavelovy se to povedlo vystihnout velmi dobře. Kdyby udržel svou formu, z pohledu oběti, po celý snímek a nikdy by se neodchýlil, jeho práce by byla geniálním dílem a studií života v utrpení uzavřené mysli. On se toho však nedokázal držet, takže druhá půlka filmu už není tak působivá a mrazivě reálná. Škoda, protože herci jsou skvělý a to ani nemluvím o kameře. Chybělo opravdu pramálo, svižnější tempo a definitivní uzavření do světa jednoho muže, a šlo o věčný klenot. Přesto by tento snímek neměl uniknout žádnému milovníkovi francouzského filmu, protože pro mě je to o hodně zajímavější a působivější než například životopis Edith Piaf. (23.07.2008)

Jean-Dominiquesova choroba byla vzácná. Stejně vzácný je i tenhle hluboce lidský snímek. Avšak jako jeden z mála citově nevydírá. Snad jen konec je opravdu emotivně přežehlený, ale vždyť to k tomu patří. Hlaně díky Evropské produkci film stojí při zemi a amerikánismus se ho nedotýká. _ Byl to muž, který diktoval do ticha. Byl to muž, který se nevzdal a přes všechno žil dál s ůsměvem v sobě, když jeho rty nesloužily. (01.05.2008)

Maximálne skľučujúci, deprimujúci a frustrujúci film, ktorý človeku bez okolkov ukazuje, aké to je byť ráno úspešným človekom a večer doživotným mrzákom. Veľmi citlivo nakrútená látka na obtiažnu tému, ktorá pôsobí neskutočne reálne aj vďaka častým záberom z oka hlavného hrdinu. Nechcel by som byť v jeho koži. Teda po tej mŕtvici. Dovtedy by to mohlo byť v pohode :). Skvelý film. (28.02.2008)

překvapení od francouzských filmařů, jež jsem nečekala. Výborným způsobem zpracovaný skutečný příběh, který je ve své podstatě tak děsivý, že vlastně nelze jeho tragický konec považovat za tragický, nýbrž vysvobozující. Velmi příjemně mě překvapila kamera, ačkoli vždy dávám ve filmu přednost příběhu, scénáři, Zde si nešlo nevšimnout, jak kamera trefně napomohla divákovi vnímat dění očima hlavního hrdiny. Poselství je jasné a trochu klišé, ale vzhledem k tomu, že tento příběh se opravdu takto stal, nutno jej přijmout a opravdu nad ním zapřemýšlet. Filmařsky skutečně povedený snímek a divák si jasně uvědomí, že i tyto neuvěřitelné věci se stávají, jeden den jsi plný života, zdravý a života si plnými doušky užívající,nebo ho marnící a druhý den se z tebe stane jen monitorující mozek v těle, které neovládáš, necítíš, nemůžeš pohladit vlastní děti a jsi vydán na pospas třeba televizní znělce, když ji někdo zapomene před odchodem z pokoje vypnout. Neskutečné muselo být trpělivé učení nové komunikace, díky níž se nakonec povedlo napsat knihu. Osobně si vůbec nedokážu představit, že bych vydržela donekonečna poslouchat a soustředit se na opakující se abecední řadu. Ale co taky jiného v takové situaci dělat, pokud člověk úplně nerezignuje a chce ještě něco světu sdělit. Pokud chcete, sdělte to raději teď, případně se podívejte na tento film, ať víte, jak obtížné může být říci někomu mám tě rád, když se vám přihodí malér. (11.08.2011)

Souhlas s originálním pojetím první poloviny filmu, snímané z pohledu paralyzovaného hrdiny. Pokračováním ve stejném duchu, bez následné roztříštěnosti, by mohlo být dosaženo efektu připomínajího utrpení bezmocného brouka z Kafkovy Proměny a divák by měl umožněno vcítit se do života, omezeného pouze na několik úhlů pohledu více, než ilustrativním připomínáním toho předchozího. (20.09.2009)