Skafander a motýľ

Po velice poetickém traileru o třech písničkách a dobré pověsti tohoto filmu jsem se těšil na nevšední zážitek. Ale ouha! Záběry z pohledu mrkajícího oka a rozmlžený obraz ve větru vlajících záclon se brzy okouká. Budu ještě více hnidopich a neodpustím si poznámku, že ač se film, respektive kamera, tváří, že poctivě 45 minut vypráví příběh člověka uzavřeného do skafandru, tedy kompletně, mimo onoho důležitého oka, ochrnutého člověka, tak svými podvratnými střihy a nazoomováním divákovi pěkně lže. Ovšem jakmile začne Jean-Dominique psát mrkáním oka (viz. film) svoji knihu, začne se najednou odvíjet poutavý příběh, jemuž k jeho poetičnosti výrazně napomáhají právě citace z oné knihy. A soundtrack. Ale musím ocenit, že film i přes svoje depresivní téma člověka zavřeného do skafandru v temnotách hlubokých vod, není Skafandr a motýl citově vyděračský. (19.06.2008)

I když moc tyhle "nemocné" filmy moc nemusím, tak tento mě velice zaujal. Nemůžeme od filmu, kde je hlavní hrdina kompletně ochrnutý a vše vyjadřuje jen jedním okem očekávat nějaké závratné tempo ale nedá se říct, že bych se nudil a pár scén mě opravdu dostalo svou audiovizuální stránkou. A Mathieu Amalric hodně potěšil. Silný film. (16.11.2009)

Skafandr a motýl je malý zázrak, jelikož s takovým tématem mohl velmi lehce spadnout do klasicky uslzeného patosu obdobných snímků. Avšak nestalo se tak, tvůrci vůbec citově svého diváka nevydírají a přitom dojímají. Přirozenou cestou, bez přehrávání a především bez slzopudných okamžiků. Když už nějaký takový hrozí, tak je odvrácen nějakou cynickou duševní Baubyho poznámkou (viz třeba scéna se zapojováním telefonu, ta by bez Baubyho reakce byla prostě... vyděračská). Musím to zopakovat, Skafandr a motýl je takový malý zázrak. Krom citlivé Schnabelovy režie a velmi sympatických herců, je to díky výjimečně osobnímu zážitku. Ten stojí a padá s Kaminského kamerovými kouzly. Jeho snímání dění jakoby z pohledu hlavní postavy je nápadité, skvostné a plně se podřizující účelu, kterému slouží. Není však vše zlato co se třpytí a tak Janusz Kaminski vizuálně exhibuje i v "neočních" záběrech, což je mnohdy spíše na škodu (cesta novým autem kupříkladu). Přesto je Skafandr a motýl snímkem, od kterého by se tvůrci pohnutých lidských osudů točených na motivy skutečných událostí, mohli a měli učit. (17.02.2008)

Film, ktorý je v prvom rade neskutočne nepriepustný a svojím spôsobom neskutočne emotívny. Film, ktorého najväčšou doménou je kamera a herecké výkony, a pomalá klavírna hudba. Skafander a motýľ predstavuje novodobú emotívnu bombu, ktorej hlavnou doménou je to, že každý jeden cit, a každú jednu scénu pociťujete ako na vlastnej koži. Amalric podáva jeden z najsugestívnejších výkonov, a celkovo všetko vôkol neho dotvára krásnu ba až melancholickú náladu, ktorá doznieva ešte dlho po skončení filmu. Vsuvky zo života pred mozgovou príhodou, sú krásne experimentálne a striedajú obyčajné z neobyčajným okorenené rovnako o veľmi silné momenty. Tvrdé strihy, nás ale okamžite dostanú späť do reality, ktorá je bezútešná a jednotvárna. a aj keď dopredu tušíme ako hlavný hrdina skončí, jeho koniec je podaný najkrajšou možnou formou akú som mal možnosť vidieť. po dlhej dobe film ktorý si budem ešte dlho pamätať. (02.05.2009)

Po formální stránce bych filmu měl co vytknout, protože strhující ich formu z úvodu střídají více méně konzervativní a trochu rutinně působící sekvence vzpomínek, které přeci jen uberou na emocích... Na emocích, které tenhle film stavějí do role antické tragédie, kdy se divák skrze utrpení druhých očišťoval od utrpení svých a dobíral se smyslu existence a řádu světa. Nuže, skrze oči Jeana Dominica Baubyho jsem uviděl svůj život i svůj svět z jiného úhlu a chvíli měl oči někoho druhého. To svědčí o síle předlohy i síle Schnabelova zpracování. Takovým filmům dávám maximum, protože nechci se stavěti rýpalem a zapomínat na slzy dojetí, které mi zcela bez násilí a samovolně tekly po tvářích. (15.02.2008)